Přeprava tanků jinak než po svých

Jízda tanků mimo bojiště

Z dokumentů o velkých tankových bitvách minulosti na nás dýchá legendární atmosféra, ale jak se tam ty tanky dostaly? Přitom odpověď, že po svých, není úplně samozřejmá. Zcela bez věhlasné atmosféry tak zůstávají hodiny práce tisícovek vojáků, kteří obstarali to, aby se tanky vůbec dostaly na bojiště v patřičnou dobu v požadovaném počtu.

To, jak tanky fičí krajinou stovky kilometrů, kácejíce při tom stromy, aby se konečně dostaly na bojiště, kde bitvu svedou, to je nerealistická představa.

Prvním důvodem je samotná povaha tanku, který dnes váží 50-70 tun, takže to není žádný jen takový velký náklaďák, spíše lokomotiva, jedoucí po mostech nebo přes močály. Extrémním případem historie byl nacistický mega tank Maus, díky kterému, aby nemusel přes mosty, bylo vynalezeno hluboké brodění tanku.

Extrémní opotřebení

Doplňujícím důvodem je destruující povaha jakékoli jízdy tanku a to nejen na okolí, ale na tank samotný. Tank by ve skutečnosti měl jezdit co nejméně, aby co každou chvíli nepotřeboval opravy. U tanků historie dokonce mohlo docházet k situacím, kdy motor tanku, už sám o sobě dost extrémní řešení, nevydržel bez poruchy jet při plné zátěži déle, než tři hodiny. Tyto dny jsou již pryč. Obyčejné auto, které je dělané na dlouhé ježdění, zvládne ujet bez poruchy 100 000 km, zatímco třeba šmejdský ruský tank z nejlevnějších dílů, jako T-90, to nezvládne bez opravy ani každých 11 000 km. Také je znám třeba motor z renovovaných tanků T-72, jehož pracovní údobí činí pouhých 2400 hodin, tj. 100 celých dnů provozu.

Třetí doplňující skutečností je spotřeba paliva. Opět to není jako u civilního auta. Zde jsou šampióny turbínou poháněné tanky Abrams, Leclerc a T-80, jež žerou 400 litrů paliva na 100 km. To si pak armáda velmi rozmýšlí, zda s nimi hodně či málo popojíždět.

Jakkoli ale jinak

A tak je nejlepší, aby tank byl transportován jakkoli, ale jinak než po vlastních pásech. Nejlepší je k tomu železnice, takže zde je to jasná volba v zemích s hustou železniční sítí, jako typicky Německo. Když to nejde po železnici, hodí se hustá silniční síť, kde jsou tanky převáženy těžkými tahači na podvalnících, k čemuž existuje samostatná větev techniky tank transporting. Monstrózní vozidla, jako Elefant či Mammut dokážou převážet dva Leopardy 2 najednou. Normálnímu pozorovateli to ani nepřijde, ale nutnost vyvíjet takové transportéry provází celý vývoj tanků samotných. Kdyby silniční transportéry již nestačily, tanky by se prostě vyráběly menší. Stejně jako běžné civilní mosty a jejich síť musí být od počátku tanků brána v úvahu, v NATO k tomu vznikl standard Military Load Classification (MLC), jenž určuje bezpečnou hmotnost, kdy může po mostě přejet tank nebo jeho transportér, aniž by se oběma něco stalo. S vědomím tohoto hned rázem klesá vzrušení z jízdy tankem.

Všeobecně shrnutý problém je ten, že rozměry a váha tanku mu nedovolují použití standardních metod převozu. Tento problém po 2. sv. v. v Evropě dokonce na chvíli pozastavil výrobu tanků v poválečné době. Mělo se za to, že tanky z právě transportních důvodů prostě musí zmizet ze světa a že je to prostě uzavřená kapitola spolu se skončenou 2. sv. v.

Dalšími možnostmi jsou po moři a vzduchem. Po moři je to levné, ale zabere dlouhý čas. Transport vzduchem je nejen velmi drahý, ale potřebuje k tomu speciální letadla. Počet letadel schopných nést tank je dost omezený v porovnání s běžnými letadly strategické mobility.

Proto když někde jásáte v tanku a blížíte se pomalu k virtuálnímu bojišti, vzpomínkou oslavte památku těch všech logistiků a jejich člověkohodin, kterých je potřeba moře, aby tuto vágní a nebezpečnou dřinu zvládli.

Levnost především

Tanky dneška již narazily na svůj limit z více důvodů. Například náboje ráže 130 mm už nelze nabíjet ručně, takže tank vyzbrojen 130 mm dělem musí nutně mít automatické nabíjení. Velký kanón chce velké nabíjecí ústrojí, velkou zásobárnu střeliva, tedy větší věž a ta potřebuje jet na větším silnějším podvozku. Takže velkým tankům vlastně odzvonilo dříve, než byly vůbec navrženy. Dnešní velikost a hmotnost tanků představuje jejich horní hranici.

Z poslední doby je znám americký příklad transportu tanků na druhý konec světa pro operaci Pouštní Štít. Každý tank regimentu byl po silnici dovezen nebo dojel na nádraží, kde byly tanky částečně rozebrány, části svázány a naloženy na vlaky, které je teprve dovezly do přístavu Beaumont v Texasu, kde byly posléze opět zprovozněny a naloženy na lodě. Tanky samy na loď vjely, byly převezeny do Perského zálivu, kde zase z transportu vyjely, potom čekaly frontu na nástup do letadel, jimiž byly převáženy na konkrétní místo v Saudské Arábii.

Je to příšerné a s tím vším museli američtí plánovači počítat. Obecně tomu vládnou peníze, kdy pomalá přeprava lodí je prostě nejlevnější a je preferována nad letouny. Pokud náhodou přístav má současně i nádraží, pak se kolem takových plánují celé války. Po pevnině je preferována cesta vlakem, a po svých jedou tanky pouze z polní výspy do boje.

Netušené logistické příklady od nacistů

Z historie je třeba známo, že když Hitler v roce 1944 transportoval 12. tankovou divizi na běloruskou frontu, potřeboval k tomu 52 vlaků. Pro nacisty pak bylo obtížné koncentrovat tanková uskupení, protože jejich transporty velmi snadno padaly za oběť partizánům. Říká se, že Hitler to mimo jiné prosral kvůli sabotážím civilistů, kteří často znemožňovali nakoncentrovat k sobě dost tanků spolu s dostatkem materiálu. Kvůli tomu vznikala polopásová vozidla, která by si s transportem poradila lépe, ale nakonec byla ještě chybovější než tanky.

Další netušená skutečnost byla ta, že nacistické Tigery, pokud byly taženy, už byly tak těžké, že potřebovaly až tři lehčí vozidla, která je teprve mohla táhnout. Spolu se zásobou paliva a opravami, se to brzy ukázalo jako neudržitelné. Jak se zásoby krátily, posádky byly nuceny zanechat nepohyblivé tanky v terénu a opustit je. Na ruské frontě byly velmi ceněny ruské traktory pro tažení tanků, stávaly se životně důležitou kořistí (prostředkem), až z toho vznikly pověsti o tom, jak ruský traktor palbu opětoval.

Tažení tanku jiným tankem měli nacisté často dokonce zakázáno, na kolik to ty provozuschopné tanky opotřebovávalo.

Moderně

U.S. Air Force C-17 Globemaster III je nejvíc ceněné letadlo, protože dokáže převézt jeden tank současně. Mriya dokonce zvládla převést pět lehkých tanků najednou.

Američané útvar tanků před transportem rozdělí na Marine Expeditionary Unit (MEU), ta má pevný počet tanků, které mohou být převezeny až třemi loděmi. Lepší jsou Military Pre-Position Ships (MPP), která jedna uveze celý batalion. Pravou vychytávkou jsou pak vyloďovací vznášedla Landing Ships Air Cushion LCAC.

Zdroje

https://aw.my.games/en/news/general/transporting-tanks

a četné internetové diskuze.