O webu

Cítím se požehnán tím, že mohu tvořit toto website čistě ve svém duchu.

Vítejte na soukromých stránkách třicetiletého pozorovatele dění kolem sebe. Posledních pět let života jsem revidoval texty, které jsem už kdysi publikoval na různých svých studentských webech. Během toho jsem shledával, jak mi pod rukama vzniká snad nekonečná záplava dalších upřesňujících článků (nikoli z tasemnice). Jde mi o to šířit pravdu tak, jak ji sám vnímám. Hlavní výhodu spatřuji v tom, že nejsem nikomu zodpovědný, nikdo mi to nezadává ani nekontroluje, takže zde nezkresleně hlásám, co považuji za důležité k nasměrování ostatních určitým směrem.

Realitu života vidím z pohledu atlantické středopravicové společnosti na prahu třetího tisíciletí v Evropě.

Usiluji o postihnutí témat, ke kterým jsem se v průběhu života sám dostal a nějakou dobu u nich zůstal a to buď čistě vinou vlastního zájmu nebo náhodou nebo i nuceně (škola, životní okolnosti). A stejně jako řekl Zdeněk Svěrák v Cimrmanově hře Akt: "Chtěl bych se na danou problematiku podívat úsměvnou až vtipnou formou."

V duchu Járy Cimrmana

Články píšu s cimrmanovským nadhledem a typicky českým smyslem pro bizarnost.

"... Profesor Seiner, když se ujistil, že mu ostatní cestující v kupé nevěnují pozornost, nenápadně se k Cimrmanovi naklonil a téměř se dotýkaje ústy jeho tváře, důvěrně mu sdělil, že si ze své výpravy přiváží pravou, v Evropě zatím ještě neznámou asijskou chřipku. Tento přední badatel v problematice lidské dlouhověkosti posléze zemřel ve svých šedesáti letech nedočkav se vydání své knihy Žijme zdravě do sta let.

Pokud vás následující úryvek ze hry Divadla Járy Cimrmana zanechal vlažnými, tak prosím neprodleně opusťte můj web. Nebude vás to tu bavit.

A pokud máte na palici dredy, tetování nebo se jinak podobně vymykáte, pak vás to tu také nebude bavit, neboť právě na vás si neberu servítek a rozhodně si nepřeji, abyste právě vy dotvářeli obec mých čtenářů. Na svých stránkách potírám tmářství, zpátečnictví, buranství, náboženství a veškeré alternativní či experimentální směry. Prosazuji jemnou, dobromyslnou progresi ruku v ruce s konzervativním přístupem k chápání světa, jak jsem poznal v mládí ve Švýcarsku a jak jej nadšeně popisují všichni navrátivší se z pobytu v západní Evropě.

Konzervativní je to, co funguje. Vymítám alternativní směry a volnomyšlenkářská hnutí (např.: komouše, rastafariány, náboženské poděšence, ezoteriky, zemanovce, kšiltovkáře, chlapy s dlouhými vlasy apod., protože v historii tito vždy předcházeli dlouhému úpadku poté, co se většinově prosadili, aby to následně odkecala spousta generací, něž se to opět napravilo. Byla to akorát ztráta času, který máme každý vymezen.

Chyběl jim jen zdravý vhled do věcí. Kdyby určité tendence včas utlumili a jiné vhodně popostrčili, nemuselo se to vůbec stát. Takže tolik k obecnému důvodu, proč stránky vůbec vznikly. Sekundární pohled je ten, že mě prostě baví vyvíjet vlastní PHP/SQLite aplikaci, která tento web pohání a všechny články se dají brát pouze jako úlitba divákovi, aby tu vůbec něco bylo, když už je to jednou naprogramováno.

Odkud čerpám

Zdroje čerpám nepřekvapivě ze světového internetu, z ustavičného sledování dokumentárních kanálů, lokální dění z nevyčerpatelné studnice - geniálního ČT24, globální dění ze CNN, všechno možné z počítačových her, humor od geniálního Smoljaka, Svěráka, Járy Cimrmana a Zdeňka Izera. Tedy výlučně z digitálních médií a proto jsem zvolil název domény Digitální Cestovatel. Jinak naopak prosazuji necestovat pokud možno vůbec. Říkám, že jakmile chlap ve třetím tisíciletí musí sednout do auta a ujet sto kilometrů jen, aby někde jinde něco udělal, pak je to špatně. Však on nás koronavirus trochu usměrní ve smyslu odhmotnění lidských potřeb.

Od mladých středně starých pro mladé

Už kolikrát jsem rozmýšlel dávat zkritizovat článek před jeho publikováním starším, ale vždy jsem si to nakonec rozmyslel, protože tihle starší lidé 40+ prostě vyrůstali v jiné době a vidí spoustu životních souvislostí arci jinak. Takže pokud bych publikoval svoje články pod jejich kritikou, nebylo by to zdaleka tak vtipné, tím méně pravdivé. A ruku na srdce, vždy když jsem šel do životní situace řízen jejich radou, dopadlo to vždy tou nejhorší variantou, jakou mohlo. Jít tam nepřipraven nebo jak mi velela intuice, dopadlo by to možná lépe. Z tohoto důvodu bych také o třetinu zredukoval bazírování na dějepisu v českém školství. Nejsme Velká Británie a hlavně zkušenost si musí každý udělat sám ve své době, vyprávění starších je jen nedokonalou náhražkou. Japonské přísloví říká, že člověk se nepoučuje tím, co slyší, ale tím, co vidí. To je myslím dostatečně výmluvné.

Jelikož předpracovaných textů mám stovky stran a život neustále píše další, hodlám sem dodávat minimálně dva články týdně od začátku website v říjnu 2016. Takže nezbývá dodat než: Zůstaňte naladěni!