Opuštěné třídy tanků dějinami překonané

Ač se to nezdá, právě v tuto dobu oslavily dějiny tanků stoleté narozeniny. Dnešní podoba tanků je tedy výsledkem stoletého vývoje, který zaznamenal také spoustu slepých uliček. Zaměřil jsem se krátce na některé zašlé druhy tanků:

Tankettes, tančíky

Tankettes, tančíky byly zřejmě módní vlnou kolem poloviny 20. století, zřejmě v době, kdy bylo po dvou světových válkách a dokonce i nejpokročilejší vojenské výdobytky se umenšovaly v myslích civilistů, čímž byly nakonec i fyzicky zmenšovány.

Šlo o pásová vozidla se zbraňovou věží pro dva i jednoho vojáka, vyzbrojené dokonce někdy jen jedním kulometem! Jejich účel byl v potenciálním budoucím armádním stavu naprosto vyčerpané poválečné doby představovat něco jako pohyblivé kulometné hnízdo na pásech. Jako tank pouze vypadaly. Byly často až nedostatečně pancéřované, často nechránily svoji posádku ani vůči ručním kulometům. Také jejich mobilita pokulhávala (na to jak byly lehké).

Tančíky měly plnit roli ozbrojeného průzkumu, ale na to právě byly nízce pohyblivé (pomalé) a zároveň nevyzbrojeny dost. Jejich jedinou výhodou byla extrémní levnost, pročež mohly být vyráběny ve velkých počtech. Používalo je jen několik armád Evropy, třeba Britové, Poláci, Čechoslováci (slavný Tančík vz.33), dále Sověti, Francouzi a Němci. Postupně se stávaly stále více výcvikovými vozidly, až zastaraly úplně.

Wheel-Cum-Track, kombinovaný podvozek

Dva druhy lokomočního ústrojí v jednom vozidle. Šlo o nejen polopásová vozidla, ale také o různé kombinace pásů a kol v sobě, nad sebou apod. Dnes se to zdá obludné, ale tvůrcům tenkrát ve 20. a 30. letech dvacátého století nedala spát možnost kombinace výborné terénní schopnosti pásů a silniční hbitosti kolového podvozku.

Problém s pásy je ten, že nejsou rychlé po silnicích a na tvrdých površích se přehnaně opotřebovávají jak pásy, tak vozovka. V podstatě by bylo dobré kvůli těmto nevýhodám používat jenom kolová vozidla, ale ta zase měla problémy, kdykoli zajela mimo silnici.

Vznikly dva hlavní principy: Prvním bylo dvojí zavěšení vozidla, na pásy i na kola. Myšlenka byla nechat vozidlo jet na pásech a kdykoli si to rozmyslela, mohla posádka zastavit, zvednout vozidlo a snadno ho přepnout na kola. Jeden vůz tak mohl stát jak na kolech tak na pásech, ne současně. Tato konverze trvala jeden a půl hodiny, pozdějším modelům už jenom 10 minut. A nemohla být prováděna pod palbou. Výsledné vozy tak měly kromě této schopnosti jenom samé další nevýhody, byly drahé na výrobu a obtížně opravitelné. Jejich využití tak bylo velmi omezené. Armády se zanedlouho stavěly velmi vřele k vyřazování takových vozidel z vozového parku, kdykoli k tomu byla sebemenší příležitost.

Druhým byl přístup světoznámého amerického vynálezce Waltera Christieho. Tomu se podařilo vynaleznout tanky s jedinou zásadní vlastností, že byly extrémně rychlé, čehož bylo naopak dosaženo slabším pancéřováním. Toho využívalo několik typů sovětských a britských tanků. Vtip byl v tom, že tankům mohly být odepnuty pásy a ty potom jely už na silničních kolech! Geniální myšlenka proslavená tankem T-34. Čerstvě smontované jely skvěle, aIe později opět narážely na technickou překomplikovanost, obtíže při opravách, takže časem byl nápad opuštěn ve prospěch pouze pásových vozidel. Tyto tanky téměř vymizely už před 2. sv. v.

Dnes se něco z toho používá už jen u servisních robotů a přepravníků v průmyslu, a ještě zřídka.

Superheavy tanks

Supertěžké monstrózní tanky vyvíjely pouze nejvyspělejší země, jako Německo a USA, před druhou světovou. Známý je německý projekt Maus nebo americký T28 GMC, pár kousků měli i Japonci, Francouzi a Sověti.

Nejlepší živnou půdu měl nápad v nacistickém Německu, kde byl poháněn Hitlerovým megalomanstvím. Armády světa již tušily, že výroba monstrózních tanků je vlastně zbytečná.

Obří tanky spotřebovávaly obří množství paliva, zároveň byly pomalé a to je činilo ideálním cílem i pro houfnice. Hlavní poučka tankistů přitom zní: Nikdy se nenechat napadnout dělostřelectvem! Samozřejmě byly dobrými terči i pro letectvo. Jejich korunním problémem však byla logistika. Ony totiž i obyčejné tanky mají logistický problém. Obrovské tanky byl problém vůbec převézt z vnitrozemí na frontu a to i pokud byly převáženy vlakem. Při vlastní jízdě zase měly problém s mosty, které jejich nadstandardní váhu neunesly. Německý Maus tím vynalezl schopnost hlubokého brodění se šnorchlem. 

Američané zase měli problém tyto tanky převézt přes moře, takže nakonec zjistili, že se jim to nevyplatí. Jako třeba velký M103. Sověti samozřejmě pro svoji sveřepost a inklinování k nefungujícím řešením vydrželi déle. Od svého obřího T-10 tak upustili teprve 1966. Nakonec také zvěděli, že střední tanky dosáhnou stejného, ale levněji.

Velké tanky tak v historii uvolnily místo středním tankům, které máme dodnes. Víme že při dnešním pancéřování a ještě s reaktivním pancířem a zásobou střeliva pro více zbraní, atakují nejtěžší tanky jako Abrams a Merkava rekordních 80 tun, což armády již chápou jako neúnosné a budoucnost patří tankům kolem 40 tun, pokud vůbec nebudou všechny tanky brzo spatřeny jako slepá větev vývoje.

Zdroje

https://aw.my.games/en/news/general/extinct-armor-classes