Zulfiqar 3

Main battle tank
Íránský hlavní bitevní tank

Byl zaváděn od 1993 do 1997 jako důkaz soběstačnosti íránských ozbrojených složek. Věří se, že byl vyvinut složením prvků sovětského T-72 a amerických M48 a M60, které Írán měl tehdy v inventáři. Zarážející je ale podobnost s tankem M1 Abrams, což mělo jistě sloužit jako provokace Americe: "My ho máme také."

Tank je operován posádkou tří. Má plně stabilizované 125 mm hlavní dělo s hladkým vývrtem a odtahem spalin. Má také spřažený 7,62 mm kulomet a druhý 12,7 mm kulomet. Tank střílí tříštivotrhavé náboje o rychlosti 850 m/s. Je vybaven slovinským systémem řízení palby, který mu dovoluje střílet za jízdy.

Co do ochrany má varovný přijímač ozáření laserem a vlastní v Íránu vyvinutý reaktivní pancíř. Od 2016 je dovybavován vlastním íránským systémem aktivní ochrany.

Ačkoli íránská data nejsou západu známa, odhaduje se, že od 1996 bylo vyrobeno minimálně 500 ks, bude to ale nejspíše dosti více.

Nejaktuálnější verze Zulfiqar-3 se seč jí síly stačí snaží vyrovnat U.S. Abramsu.

Specifikace

Rok 1996; posádka tří; 125 mm dělo; diesel motor 1000 hp; rychlost 70 km/h; dojezd 450 km;

Zdroje

https://www.globalsecurity.org/military/world/iran/zulfiqar.htm

https://tanks-encyclopedia.com/modern/Iran/Zulfiqar.php

https://en.wikipedia.org/wiki/Zulfiqar_(tank)