Wiesel AT: TOW & HOT

Armoured Weapons Carrier, ATGM
Německá protipancéřová opora parašutistů

Wiesel AFV bylo pomenší německé pásové obrněné vozidlo využívané ne jako transportér pěchoty, ale jako nosič zbraně (Waffenträger, weapons carrier) v mnoha rolích, třeba jako nosič protileteckého kanónu, minometu, raketového systému… Wiesel pocházel z Německa kolem roku 1970.

Byl to věk tančíků (tankettes) - levných, pomalejších nosičů zbraní, které jsou mobilním kulometným hnízdem. Dnes jsou Wiesely již dávno nahrazené lepšími, je to pohled do historie. Jejich lehkost byla jejich nejdůležitější vlastností, byly totiž oporou parašutistů. Mezi lety 1975 až 85 získaly největší slávu protitankové varianty, jež používaly protitankové řízené střely jako protipancéřový deštník na bojišti pro ochranu pěchoty před vozidly všeho druhu.

První byla varianta používající rakety amerického protipancéřového systému TOW, což byl z tuby vystřelovaný systém BGM-71A raket naváděných opticky po drátě principem SACLOS. Tento Wiesel vezl tři lidské operátory, přičemž ostatní varianty vozidel Wiesel měly často pouze dva vojáky: řidiče a zbraňového operátora. Bylo to mobilní stanoviště raket TOW, které jinak byly přenášeny a odpalovány ručně dvěma pěšáky. Raketa s prodlouženým dostřelem byla schopna doručit 4 kg kumulativní hlavici do vzdálenosti 3750 m a s ní byla schopna prorazit 600 mm pancíře (RHA ekvivalent). Stroj byl chráněn jedním kulometem MG3 ráže 7,62 mm a takto nakonec zažil za německou část NATO války v Jugoslávii, v Iráku a Afgánistánu v 90. letech. Bohužel byl konstruován pro bitevní pole, ne pro městské bojiště moderních konfliktů. Nedokázal svoji posádku dostatečně ochránit vůči ničemu silnějšímu než střelbě z kulometů. Měl hmotnost pouhé 3 tuny a 3 vojáci v něm byli doslova napěchováni jako pravá pěchota. 

Když si ho nepředstavujete jako tank, ale jako mobilní stanoviště ručních zbraní, které váží pouhé tři tuny a je pancéřované vůči ručním zbraním, pak si teprve uvědomujete jeho pravou podstatu. S tak neuvěřitelně nízkou hmotností s motorem Volkswagen o výkonu 86 koňů si to po silnici Svišť svištěl rychlostí 85 km/h na vzdálenost až 300 km, což bylo ve srovnání s pěší pěchotou vlastně něco úžasného. Byl často transportován pomocí vrtulníků. Posádku nechránil vůči prostředkům hromadného ničení (CBRN), časem získával silnější verze TOW a lepší motory, takže jako mikropásák prý může být používán do 2030, což jsou ale přehnané představy. Většina armád jej již nahradila, hodnotu má jenom ve své nízké hmotnosti a ve strategické mobilitě.

Později se objevila varianta německého protitankového systému HOT, jehož rakety vyvinuté pro bitevní vrtulníky měly podstatně vyšší sílu a vůbec celé novější vozidlo s nimi bylo po mnoha stránkách lepší. Označováno jako Wiesel 2 HOT(3), měl vysoký senzorový stožár a dvě rakety systému HOT připravené k palbě. Wiesel 2 byl větší, těžší (až 5 tun), ale především nabízel posádce CBRN ochranu, takže mohl operovat nerušeně na zamořeném území, což bylo v 90. letech dost důležité. Rakety HOT 1-3 byly větší, rychlejší, silnější, pozdnější německé kolegyně amerického TOW, měly 5-6,5 kg protipancéřovou hlavici schopnou prorazit 800-1250 mm ekvivalentu homogenní oceli, takže to již byla pořádná ďaha navíc na vzdálenost přes 4 km.

Obdobné bylo britské vozidlo Warrior se střelami MILAN.

Zdroj

https://tanks-encyclopedia.com/coldwar/West_Germany/Wiesel_AWC.php

https://aw.my.games/en/news/general/vehicles-focus-wiesel-1-hot