Velké dělo tanků

Síla tanku je rovnicí o mnoha argumentech. Některé jsou vlivné a zásadně ovlivňují výsledek, je tu ale více těch drobných, které musí být dokonale sladěny dohromady, aby se vůbec projevily, pak ale při správném používání stojí za to. No a Rusové, Sověti vždy byli orientováni hlavně na to, co je vidět na první pohled. Na ladění spousty jemných detailů Rusové nemají náturu, jak zjišťuji sledováním televizních událostí po roce 2000, a nemají na to ani prostředky NATO. Trochu více peněz na rozhazování vývojem tanků měli snad v první půli Sovětského Svazu, když si přivodili znárodňováním soukromého vlastnictví v satelitních státech spoustu peněz, které postupně spotřebovávali a nezhodnocovali je, až do slavného rozpadu 1992.

Potřebuje tank vlastně super velké dělo? No ani ne, pokud je správně používán.

Síla

Z pohledu čistě z boje je co největší dělo to nejlepší. Bohužel to s sebou nese spoustu neduhů a to především ve velikosti střeliva, jeho zásobě a její hmotnosti. Jak vidíme z pohledu dneška, 120 mm dělo s nižším palebným výkonem nakonec zůstalo aktuální ještě 40 let po vynálezu většího a to právě z těchto důvodů.

Ergonomie

Velké dělo zabírá spoustu místa, které by jinak bylo využito posádkou nebo třeba pro výsadek pěchoty. Může to být řešeno zvětšením věže tanku, ale každopádně se tím zvyšuje hmotnost tanku a snižuje se pohodlí posádky, snižuje se její schopnost ovládat tank a posádka může být velmi rychle unavena jenom z ovládání tanku. Historickým příkladem tohoto jevu byl americký tank M4 Sherman Firefly, jehož dělo mělo ráži jenom  76,2 mm oproti standardnímu tanku s ráží 75 mm a už s ním byly problémy. Tanky měly vůči německým zásadní nevýhodu v pohyblivosti. Problém byl v tom, že zbytek těla nebyl pro tak velké dělo stvořen a posádka v něm byla doslova napěchována (jako pěchota).

Sekundární charakteristika děla

Ta se týká více prvků než jen balistiky. Ke zničení cíle ho musí tank nejdříve trefit. Hlaveň k tomu potřebuje být přesně namířena, avšak v jednotlivých výstřelech, které padly, je míření tanku rozostřeno vlivem zpětného rázu na závěr hlavně a to v mnoha případech mění elevaci kanónu. Navíc silná hlaveň silně buší do korby a věže tanku a časem tím vznikají vyduté boule, nerovnosti okolo prstence věže, protože kov je pořád jenom zmrzlým roztokem. Říkalo se, že posádka vydrží otřesy výstřelů z hlavně do maximální ráže 122 mm, což dnes není mnoho! Samotné nábojnice i komora děla jsou soustavně přetěžovány rozpínavou energií výstřelů a jejich co nejvyšší kadencí. Mělo se za to, že náboje větší 122 mm musí být nabíjeny ručně, aby se dosáhlo rychlosti palby. Dnes po 2020 ale vidíme, že náboje ráže 130 mm již naopak narážejí na únosnost posádky, resp. nabíječe, ten ho už nedokáže ani zvednout, a nabíjecí mechanismy dneška naopak jsou nejlepší ty automatické. Musí být tak dokonalé, aby se během nasazení nerozbily, což by činilo tank neschopným. Musel by být nouzově nabíjen ručně, na což už posádka není zvyklá. S autonabíječem se může odstranit jeden člen posádky, čímž se zvýší místo v tanku, ale je hned zabráno rozměrnějším ústrojím. Větší tanky tak rozhodně nemají uvnitř více místa než menší. Na ruční nabíjení se dnes hledí jako na přežitek, protože stejně ve válce střílení činí asi 1% veškerého času.

Skutečnost

Američané i Sověti v 80. letech dělali pokusy s děly ráže 140 mm, Sověti dokonce s houfnicovou ráží 152 mm na testovacím dělu 2A83. Jak víme, dalších 40 let však nakonec zůstali u ráže 125 mm a to ze všech výše popsaných důvodů. Po roce 2020 teprve pozvolna přicházejí na světlo světa děla ráže 130 mm, ale ty 120 mm v NATO, se stále považují za dostatečné a stále se s nimi navrhují nové tanky, jako třeba jihokorejský K2 pro Poláky a poté K3. Takže je možné, že větší dělo než 130 mm nikdy nebude vyráběno, protože tanky z bojiště ustupují letectvu a bezpilotním prostředkům a současná jejich úsťová energie při 2000 m/s prostě stačí.

Zdroj

https://aw.my.games/en/news/general/overkill-152mm-cannons-russian-mbts