Vakuum

Armor piercing fin-stabilized discarding sabot round
Ruské průbojné podkaliberní střelivo

Tankové náboje Vakuum jsou výsledkem posilování ruských zbraňových systémů, především tankového kanónu, ve schopnosti ničit tanky západní, v reakci na stále se zvyšující jejich ochranu a to různými principy pancíře a hlavně v kombinaci s nejnovějšími hard-kill aktivními systémy ochrany, z nichž ty nejlepší jako AMAP-APS, Quick Kill, Iron Fist a Trophy představují vrchol bojové techniky vůbec. Jsme svědky neustálé nutnosti zvyšovat průbojnost protipancéřových střel, především průbojných podkaliberních střel bez výbušné nálože, ničící tank čistě kinetickou energií průbojné tyče z kovu o ohromné hustotě. Jde o náboje obecně anglicky zvané APFSDS (podkaliberní, s vodícím pouzdrem, stabilizované křidélky) na principu kinetic penetrator rod.

Náboj Vakuum je po ruském způsobu řešen jako dělený náboj, narozdíl od všech tankových střel NATO, které jsou jednotnými náboji (bojová a hnací část v jednom celistvém kusu). Tyto byly u Rusů dosud krátké, tedy kratší než západní ekvivalenty a tedy s nižší hnací silou, proto musely být tanky vybaveny větší ráží než západní, aby tím Rusové kompenzovali nedostatečnou palebnou sílu. Naoplátku jim to umožňovalo automatické nabíjení. Zároveň nižší délka střel znamenala úměrně menší věž, menší korbu a menší velikost celého tanku. Toto již s novým dělem 2A82-1M pro tank T-90M a později T-14 Armata má přestat platit.

Náboj Vakuum je tedy sestavou průbojné podkaliberní střely a nábojnice. Kolem špičaté tenké střely z hustého kovu je plastový nákružek (onen discarding sabot), tedy vodící pouzdro, které slouží jako píst ještě v hlavni kanónu, aby jím utěsněná střela mnohem tenčí než ráže hlavně, dostala co nejvyšší úsťovou rychlost. Pouzdro z lehkého plastu krátce po výstřelu se rozdělí na kusy a odpadá, k cíli letí pouze tenká podkaliberní střela. Vodící a hnací část náboje, aspoň podle NATO standardů, nesmí mít vyšší hmotnost než třetinu celého náboje.

Specifikace ruského náboje Vakuum-1 3BM69 jsou: 

Délka 900 mm; hmotnost 11 kg; úsťová rychlost 2050 m/s a průbojnost 1000 mm z úhlu 0° ze vzdálenosti 2 km. 

Je nutné zdůraznit, že všechna čísla jsou o třetinu vyšší než u předchozích ruských APFSDS nábojů 3BM60 Svinets-2, které uzavírají vývojovou řadu ruských nábojů do tanků T-64 až T-80. Přitom jde o střelu z ochuzeného uranu, která je velmi nekonvenční právě pro slabé, ale znatelné zamoření bojišť radioaktivitou a ekvivalentní střely jsou nechvalně proslulé použitím Američany jako DU rounds (depleted uranium) ve Válce v Zálivu.

Ruský Vakuum-2 má již být neradioaktivní ze slitin wolframu, stejně jako nové západoevropské a americké náboje. Tím se ale snižuje jeho bojová síla a proto jsou parametry nejnovějšího Vakuum-2 utajovány. Uranové střely totiž po probití pancíře navíc hořely a rychlá expanze zplodin uvnitř korby způsobila, že věže zasažených tanků odskakovaly z korb, samozřejmě po zabití všeho živého uvnitř tanku. Tento “ultimátní účinek” u wolframových střel chybí, ale (proto) jsou bezpečnější (pro budoucí využití vybojovaného území).

Zdroje

https://en.wikipedia.org/wiki/125_mm_smoothbore_ammunition#3VBM23/3BM60_(3BM60_%22Svinets-2%22)

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Ptaní se proč nás odlišuje od zvířat.
z dokumentu o pastích civilizace