Taifun, švýcarský bezvěžový

Švýcarům se vlastně podařilo navrhnout ruské vozidlo. Koncept měl totiž sníženou složitost, zvýšenou spolehlivost, nijak zvláštní dovednost a nízkou cenu, tedy vlastnosti, které vždy mívala spíše ruská vojenská technika. 

Nejen Švédové chtěli vkročit do 21. století s bezvěžovým tankem. Švédský Strv 103 byl na přelomu tisíciletí tankem bez věže, mířícím hlaveň pouze pomocí hydropneumatického podvozku. Dnes se to zdá až nepochopitelné, nicméně kdyby to k něčemu bylo, začalo by se to používat celosvětově.

Svůj experiment provedli také Švýcaři. Nejznámější švýcarský zbrojař Mowag vyvíjel bezvěžový tank v 70. letech a jeho exempláře skutečně jezdily ještě v letech 80. On to vlastně svojí rolí ani tank nebyl, spíše samohybné dělo a jeden z posledních evropských kousků ničitelů opevnění (z 1. sv. v.). Tento historický koncept známý naposled z druhé světové války, mohl ještě po roce 1980 vzniknout jedině proto, že byl od počátku chápán jako experiment, jako soukromě financovaný podnik společnosti Mowag. Nijak to nesouviselo s požadavky tehdejší švýcarské armády.

Taifun byl obsluhován posádkou čtyř členů: řidič, střelec, velitel a nabíječ. Byl docela tence pancéřován na to, že vypadal na první pohled jako tank, jeho pancíř měl zadržet pouze střely ráže 25 mm zpředu při zásazích z jednoho kilometru. 

Vyzbrojen však byl standardním NATO dělem L7 ráže 105 mm. Švýcaři jsou ale koumáci, kteří nic nedělají jen tak zkusmo, takže byla tu možnost Taifuny snadno přezbrojit 120 mm děly a dokonce s automatickým nabíjením. Dělo bohužel bylo téměř napevno lafetované. Mohlo být vychylováno od osy tanku svisle i do stran jen úhly okolo 15°. Zkrátka tank to nebyl, spíš ničitel kasemat. Ničitel kasemat byl vlastně samohybným dělem napevno lafetovaným bez otočné věže, takže se divíme, proč to Švýcaři vůbec podnikli.

Stroj byl proklatě nízký 2,1 m, s docela slušnou světlou výškou 0,45 m a byl lehký pouze 26 tun. Pohánět ho měl motor Detroit Diesel 8V-71T o výkonu 575 koňů. Že o tank vlastně nemělo jít, v to svědčil i nízký specifický výkon kolem 21 koně na tunu (21 hp/t). Zároveň dosahoval nízké silniční rychlosti 65 km/h.

Ano, Švýcaři bývají originální, ale tohle byla pouze originalita stylu nošení náušnice v uchu, takže jim o tuto originalitu nikdo nestál a společnost nikdy nedovedla přilákat zájemce o výrobu tohoto experimentu. Švýcarům se vlastně podařilo navrhnout ruské vozidlo. Koncept měl totiž sníženou složitost, zvýšenou spolehlivost, nijak zvláštní dovednost a nízkou cenu, tedy vlastnosti typické pro ruskou vojenskou techniku. 

Experimentovalo se ještě s německými děly Rheinmetall L/44 a L/55, ale přesto stroj skončil v propadlišti dějin. V 1. sv. v. by možná znamenal převrat v celé válce, ale v 80. letech to byla taškařice.

Zdroj

https://en.topwar.ru/167867-shvejcarskaja-reinkarnacija-hetcera.html

https://aw.my.games/en/news/general/switzerlands-typhoon

http://ftr.wot-news.com/2014/07/09/swiss-tanks-part-3-modern-tank-destroyers/

https://www.reddit.com/r/ArmoredWarfare/comments/4zy713/swedish_turretless_tank_destroyer_any_word/