Severokorejské tanky, rez a bída

Dle současných amerických zdrojů jsou tanky Severní Koreje nesrovnatelně slabé a směšné vůči těm současným západním. To bude tvrzení jistě politicky nadnesené,  ale ne zase o tolik,  jako  tvrzení severních Korejců o tom, jak jsou jejich tanky skvělé.  To by se, myslím, legitimně dalo označit za lži. 

Armáda Severní Koreje se nesoustředí na nic jiného, než na to,  aby jednou byla schopná osvobodit celý Korejský poloostrov od Korejců jižních. K tomu má rakety čistě útočného charakteru a dobyté území poté obsadí mechanizovanou pěchotou,  která bývá západními pozorovateli označována za jakž takž aktuální. Jak je to ale s tanky?  Tanky mají v  severokorejské armádě svůj počátek právě už při vzniku problému dvou Korejí. 

Severokorejské tanky byly na zenitu v roce 1951. Prakticky až dodnes všechny vycházely z tanků sovětských a po rozpadu Sovětského svazu Severní Korea se svým tankovým inventářem najednou přestala držet krok s ostatními. Přesto ale dovedla v posledních letech západ velmi překvapit. 

O prvním severokorejském tanku vycházejícím z druhoválečného T-34 raději ani nebudu vyprávět, to nepatří na půdu tohoto webu.

Během sedmdesátých let si Severní Korea vytvořila obrovský inventář přes 1000 sovětských tanků T-55, doplněné o jejich lepší modifikace - o čínské Type 59. Tyto jsou dosud v severokorejském inventáři a to dává Americe (USA) právo smát se oné obří  severokorejské flotile 4300 tanků. 

Chonma-ho

Avšak v osmdesátých letech Severní Korea vyvíjí svůj vlastní tank Chonma-ho (“Flying Horse”) na bázi sovětského T-62. Ten má 115 mm  dělo s hladkým vývrtem a mírně posílený čelní a věžový pancíř. Jinak je to T-62. Chonma-ho nemůže na bojišti soutěžit s žádným tankem západu ani o generaci starším, a to z více důvodů. Chonma-ho jsou nebezpečné pouze pro opuštěná pěchotní vozidla. 

Pokpung-ho

A tak se severokorejcům podařilo vyvinout někdy do 2009 novější tank  Pokpung-ho (“Storm"),  jenž vychází ze sovětského T-72 z let sedmdesátých. Avšak je "obohacen" o jejich vlastní prvky z jejich T-62, zřejmě ve snaze docílit něčeho podobného, jako je čínský tank Type 85,  jehož vrstevníci vlastně v Pákistánu, jako záložní stará flotila slouží dodnes. Pokpung-ho již má kombinaci kompozitního a reaktivního pancíře. Není jisté,  jaké ráže má Pokpung-ho  dělo, ale ani tak nebude západním tankům nebezpečný,  snad jedině kdyby na ně střílel zezadu. Síla pancíře Pokpung-ho  je udávána všesměrově na 500 mm RHA bez ERA. Max rychlost má být 60 km/h a dojezd kolem 400 km. 

Na přehlídce Kim čong Una v roce 2017 byla vidět zoufalost těchto tanků,  když byly vyzbrojeny dvojčaty.  Byly posíleny dvojím  kulometem a dvojicí protitankových řízených střel Kornet a dokonce  dvojicí protiletadlových řízených střel Igla, snad v zoufalé snaze udržet stroje stále relevantními. V této podobě operuje Severní Korea skutečně dvojnásobkem tanků než Korea Jižní (4300 oproti 2300). 

Překvapení M2020

O zásadní překvapení se postaral až bezejmenný tank prototyp M2020  uvedený roku 2020 k 75. výročí založení dělnické strany (patrně severokorejští komunisté). Tento tank západním pozorovatelům zatím vytřel zraky,  aspoň co se jeho textové výkonnostní obálky týká. Reálie budou teprve odpozorovány až v následujících letech.  Má se za to,  že je to tank s pouze symbolickým významem podobně jako ruská T-14 Armata, poněvadž rovněž bylo vyrobeno jen asi 9 kusů  a ty budou zřejmě sloužit jenom posilování národního sebevědomí na vojenských přehlídkách, stejně jako Armata v Rusku. 

M2020 severokorejský hlavní bitevní tank váží 50 tun, zdá se, že má posádku tří  lidských operátorů a má docela moderní 125 mm dělo s hladkým vývrtem odvozené od minulého ruského 2A46. Druhotnou výzbroj tvoří automatický granátomet a spřažený kulomet a k dispozici je také dvojice protitankových řízených střel Bulsae-3, což jsou velice slušné ruské střely Kornet.  Tank má kompozitní pancíř a motor o výkonu 1200 koňů, což je při 50-tunové hmotnosti  dnes již kompetentní. 

Jistě bylo diktátorovým úmyslem to, aby tank vypadal jako mix mezi americkým  M1 Abrams a  ruským T-14 Armata. Je standardně obrněn kompozitním pancířem a jeho řidič je usazen vpředu uprostřed, narozdíl od obou svých vzorů. Také svrchní pancíř na věži je nejméně 10 cm silný a celkově je ochrana dokonce i modulární. M2020 je ze všech severokorejských tanků zdaleka největší,  pročež má sedm kol v řadě,  na rozdíl od dřívějších šesti. Věž obsahuje panoramatická hledí,  meteorologický stožár, zadýmovací granátomety.  Velitel a střelec mají oddělená hledí, pravděpodobně tepelná a jsou tedy zřejmě i schopni spolupracovat v dnes v moderním módu hunter-killer. Tank je ochráněn aktivním systémem protiopatření podobným ruskému Afganit,  jehož tři APS zařízení můžeme vidět na povrchu korby. Západní novináři mají za to,  že M2020 je vrcholnou  závětí severokorejského zbrojního průmyslu a že další tank už asi  z vícero  důvodů nikdy nebude. Oněch zatím pouhých devět vyrobených kusů tomu také nasvědčuje. 

Zdroje

https://nationalinterest.org/blog/reboot/weak-and-pathetic-north-korea’s-tanks-have-some-serious-problems-199092

https://nationalinterest.org/blog/reboot/north-korea-has-4300-tanks-how-many-are-ready-war-190897

https://en.wikipedia.org/wiki/Chonma-ho

https://en.wikipedia.org/wiki/Pokpung-ho

https://en.wikipedia.org/wiki/M2020_(tank)