Objekt 490; nezničitelný dvojtank

Unusual tank prototype
Unikátní tankový pokus sovětů

Zcela nové možnosti rozvoje tanků hledali Sověti také těsně po 1980. Kromě nadcházejícího krachu komunistického impéria jim dělaly vrásky na čele západní kinetické průbojné střely, zejména ty z ochuzeného uranu, proti kterým defakto nebyla obrana. Jakýkoli pancíř světa proti nim byl krátký, zásah tanku znamenal jistou smrt posádky.

Kinetická síla uranu

Uran jako kov o obrovské hustotě se protaví pancířem s nižší hustotou jako nůž máslem, uran navíc při zahřátí kinetikou nárazu začne hořet právě poté, co projel pancířem dovnitř tanku. Tam obrovská vlna tlaku z expandujících zplodin hoření ve zlomku vteřiny zabije posádku a roztrhne tank zevnitř přetlakem. Jakýkoli tank ihned doslova blafne, odletí mu věž nahoru a je konec (takový zahnutý zuby nahóru). Kromě toho uran, i když ochuzený, zamořuje prostředí slabou radioaktivitou, což později prokázali Američané ve Válce v Zálivu, takže celosvětově se upustilo od ultrahustých průbojných kinetických šípů z uranu a byly nahrazeny skoro stejně hustým avšak neradioaktivním wolframem, který ale nechytá plamenem, nicméně stále jde o nejúčinnější protitankové střelivo dneška.

Sověty to začalo pěkně štvát, protože od jisté doby vlastně už nezáleželo na tom, jak technicky a materiálem dokonalý pancíř udělají.

Situace na světě

Jejich standardní ráže shodně až do dnes byla 125 mm, nicméně sovětští manažeři, technicky problému úplně nerozumící (prostě manažeři) hulákali, že každopádně chtějí děla s většími rážemi 130, 140 a dokonce 152 mm, což mají dnešní ruské houfnice, a tak tomu bylo vše podřízeno. Nejednomu konstruktérovi se to však již tenkrát jevilo jako šílenství.

Jistý generál generál Litviněnko ze sovětského generálního direktoriátu raket a dělostřelectva si prosadil myšlenku 152 mm děl tanků jako finální řešení stále se zlepšujících tanků západu. Avšak několik projektů předtím již pohořelo a o pár let později měl pohořet i projekt "lepší T-90".

Dvojtank 490

Object 490 měl být řešením těla tanku, které je ve všech pádech podřízeno provozovat dělo obří ráže. Projekt vytvořila Charkovská KMDB a byl to kanón 2A73 ráže 152 mm s hladkým vývrtem.

Tank měl posádku dvou mužů, kteří oba seděli v zadní půlce tanku, ve speciální, těžce pancéřované kapsli na vlastních pásech. Myšlenka jejich ochrany byla dobrá, tankisté seděli chráněni silným zkosením pancíře celého těla tanku před nimi. Tank tak sestával ze dvou oddělení. První mělo zbraňovou věž, palivové nádrže a motor. Ona věž byla již tehdy bezposádková, ovládaná vzdáleně z té zadní kapsle, kde seděla posádka. Ta ovládala polohování hlavně a systém řízení palby ve věži před nimi. Zásoba střeliva a automatický nabíjecí mechanismus byly právě před nimi, na konci prvního dílu za věží.

Celý pancíř těla, vlastně střechy dlouhého tanku, byl potažen unikátním explozivním reaktivním pancířem Gofr, který byl efektivnější než Kontakt. Bloky ERA byly integrální součástí tanku a nemohly být odejmuty. To mělo nevýhodu v momentě, kdy jeden blok byl použit (explodoval), takže se nedal snadno vyměnit za nový. Proto cihličky ERA byly značně drobné a tank byl poset jejich hustou sítí.

Čelní/střešní pancíř tím měl nepřekonanou ochranu, odhaduje se mezi 2000 až 4500 mm homogenní oceli! Méně pancéřovaná byla věž a strany tanku. Takže po stránce balistické ochrany posádky to bylo zřejmě nejkrajnější řešení na celém světě. Střely probíjející se k posádce by musely proletět celým tankem, což asi nebylo v jejich moci.

Slabší bylo pancéřování zásoby paliva vpředu, to je odhadováno na nějakých 700 až 1000 mm RHA. Avšak zásoba paliva byla naštěstí pancířem rozdělena do více nádrží. V případě zásahu by byla poškozena jen jedna část paliva a tank by pořád jel dál.

Velmi slabá byla ochrana zespod, nějakých 20 až 100 mm RHA. Ale díky tomu se podařilo udržet na uzdě hmotnost celého tanku. Ta činila pouze nějakých 54 tun!

To ještě nebylo z ochrany všechno. Tank měl jakési experimentální aktivní hard-kill protiopatření (APS) zvané Štandart. To mělo sestávat z jakýchsi 26 granátometů minometu???? Jeho funkci doplňoval soft-kill systém zadýmovacích granátometů.

No a nakonec to obří dělo připomínající houfnici, 2A73 ráže 152 mm. Dělo využívalo obří jednotné náboje typů APFSDS a HE, dlouhé 1,4 m. On totiž i prostor zásoby střeliva a autonabíječe byl prostorný. Nabíječ však nebyl kolotočový, byl značně primitivnější, ale rychlý. Sestával ze dvou pásových podavačů a systém měl v zásobě 32 kusů střeliva. Dělo bylo však omezeně pohyblivé, tank musel stát čelem k cíli nebo maximálně do úhlu 45° od podélné osy vozidla, což  nebyl žádný problém. Komplikovaný byl ale hydropneumatický podvozek, který dovoloval podélně klopit tank a využít to k míření hlavně. Dělo špatně střílelo otočeno dozadu, což je zásadní nedostatek v principu tanku.

Zadek tanku s posádkou byl dokonce střežen 30 mm granátometem a lehkým kulometem. Ten tank měl opravdu všechno.

Komplikovaná obří mašina byla poháněna dvěma motory ZiM 4TD o celkovém výkonu 2000 koňů. Tank díky nim mohl po silnici jet až 90 km/h. Poměr výkonu a hmotnosti byl příznivý. Avšak jeden motor poháněl první pásy a druhý druhé. Vlastně dvě spojená vozidla. Stroj byl také uzpůsoben jezdit dozadu stejnou rychlostí jako dopředu, tankisté měli dokonce otočná sedadla a zadní soustavu kamer pro jízdu vzad jako vpřed.

Takže nakonec měli Sověti navržen nejen osobitý, ale také zřejmě nejsilnější tank světa, který nebylo možno zničit zepředu a sám mohl zničit jakýkoli tank dosavadní.

Jak to tak bývá, projekt byl příliš složitý a drahý. Sověti navíc neměli efektivní vývojové a testovací kapacity. Kvůli každému šprdlíku museli stavět a testovat nový prototyp, což je vyčerpávalo. Proslule k smíchu byly také dřevěné testovací modely sovětských vozidel. Navíc sovětský režim konečně krachoval, takže tento tank se nikdy sériově nevyráběl. Nebýt toho, tento tank by asi Sověty vedl do 21. století.

Zdroje

https://aw.my.games/en/news/general/age-rage-battle-path-now-available

http://btvt.info/7english/object_490_21_vek.htm

https://www.globalsecurity.org/military/world/russia/object-490b.htm