Objekt 187: T-90 je jeho nedochůdčetem + Demo ruské nehospodárnosti; 

Experimental soviet MBT
Nerealizovaná alternativa k T-90

Když Sověti tenkrát potřebovali novou vlnu tanků jako nový znovunástup na scénu po masově vyráběných T-72, nevěděli, kam dřív skočit. Nakonec zvolili Object 188, který se potom ve velkém vyráběl pod jménem T-90. Jemu ale předcházel alternativní projekt Objekt 187. Kdyby se Sověti nerozhodli jinak, mohl být právě Objekt 187 dnešním široce rozšířeným T-90. Oba měly za cíl stvořit náhradníka T-72B pro masovou výrobu.

Vývoj obou objektů 187 a 188 probíhal paralelně a o vítězi bylo rozhodnuto nakonec jedině rozpočtově. Jak to tak bývá, za T-90 byl zvolen ten méně dokonalý! Sovětům už docházely prostředky, které znárodněním nakradli a za 30 let nedokázali zhodnotit, a tak si už narozdíl od 50. let při výběru tanků nemohli moc vyskakovat.

Kolem roku 1986 projekty vyvíjel Uralvagonzavod. Dochovaly se pouze nákresy a pár fotografií experimentálního alternativního tanku. Object 187 byl dokonce hlubší, zevrubnější modernizací, která byla dokonalejší a dražší. Za T-90 byl vlastně zvolen její horší levnější kolega.

Object 187 má zevnějšek  prakticky k nerozeznání od jiných sovětských tanků. Vnitřek byl však dosti inovativní. Řidič seděl úplně vpředu hned po čelním pancířem, tam měl také svoje senzory, pomocí nichž tank řídil. Čelní pancíř korby i věže byl navržen znovu a jinak. Měl ustát zásahy všech protipancéřových střel světa, které existovaly roku 1980. Tank měl jednu z prvních cele svařovaných věží spolu s T-80UD. Věž Objektu 187 byla zásadně větší. Byla důkladně obita pláty kompozitního pancíře, k tomu měla navrch explozivní reaktivní pancíř jménem Malachit, předchůdce Reliktu. Po vzoru T-80 byla vybavena dvěma infračervenými reflektory jako zaslepovači tepelných naváděcích soustav. Soft-kill aktivní ochranu dovršovala soustava zadýmovacích granátometů 902A.

Hlavní zbraň výzbroje činilo nové tankové dělo 2A66 ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně, jež poskytoval mnohem větší palebnou sílu než kanón 2A46M na T-72B. Dělo bylo vybaveno charakteristickou úsťovou brzdou. K němu byl vyvinut nový kinetický náboj z ochuzeného uranu ZBM-39 "Anker" typu APFSDS. Jeho doplňkem byl nově vyvinutý systém řízení palby, který měl být tehdy nejlepším na světě.

Mimořádný byl také motor tanku. Rusové v návrhu nešetřili a obdařili tank plynovou turbínou o výkonu 1200 hp A-85-2 vyráběnou v Čeljabinsku. Tím by byl asi teprve čtvrtým tankem s turbínou na světě.

Mezi lety 1988 a 1991 bylo postaveno šest prototypů tanku ve výše popsaném znění. Pak bylo vyrobeno ještě několik prototypů s více zkoseným pancířem a reaktivní pancíř Kontakt-5. Tank měl naopak chudší pohon, novým motorem byl vznětový dvanáctiválec  V-84MS o výkonu pouhých 840 koňů. Po chvilce testování byla vyrobena další várka s novým motorem, přeplňovaným vznětovým V-85 již o výkonu 1000 koňů. Tyto kusy byly pohybově testovány v Turkmenistánu v teplých podmínkách, pak převezeny na sever a testovány na pancíř, kde se prý potvrdila jejich fantasticky odolná balistická ochrana. Po testech pancíře byla však celá várka zničena na šrot a stroje byly posléze roztaveny.

Následoval ještě třetí prototyp Object 187 sb3, který měl navařeny dodatečné, 4 cm tlusté pláty a kanón z již dnešního T-90. Stroj byl doplněn ještě o jakýsi aktivní systém ochrany. Zjemněna byla jízda přidáním dalšího kola v řadě a silnějším tlumením nárazů. Za motor posloužila plynová turbína z již dnešního T-80U's GTD-1250. Turbína byla značně neekonomickým řešením, avšak byla sveřepě instalována  z politických důvodů, něco jako "My to umíme také". Tyto stroje se konečně měly vyrábět v závodech Nizhny Tagil a Kubinka. Nicméně nevyráběly se, těsně před výrobou byly upraveny na čtvrtý prototyp a toho se teprve vyrobilo několik kusů. Měl ještě zjemněn podvozek a novým výfukem snížen tepelný podpis.

Konečně v roce 1991 následovaly poslední dva prototypy sb5 a sb6 Objektu 187. Nemá smysl ani dále popisovat to velké množství malých změn.

Vidíte jak Rusové jednají nehospodárně? Rusové zřejmě nedovedli testovat tanky pomocí výpočtů na papíře. Pro test každého zařízení museli vyrobit několik kusů živého prototypu. Babička Boženy Němcové by řekla: "Co krok to prd." Tato rozhazovačná nátura rusáků je nejspíš tajemstvím jejich historického neštěstí.

1993 Sovětům definitivně došly peníze i chuť na cokoli dál. Jejich svaz se mezitím rozpadl zevnitř - zkrachoval. Není divu, jestli u nich bylo běžné tímto způsobem řešit všechno. A tak tento sovětský supertank zůstal jen na fotografiích, v náčrtech a ve virtuálních modelech až po roce 2020.

Škoda, mohl to být tank dvakrát lepší než T-90. Z pohledu nás Evropanů je tak nakonec dobře, že svůj tank Sověti nakonec nezvládli. Rusové nakonec sáhli po méně nápaditém a příliš konvenčním nedochůdčeti, jakým je dnešní T-90!

Zdroje

https://www.globalsecurity.org/military/world/russia/t-72-object-187.htm

https://aw.my.games/en/news/general/development-object-187

https://military-history.fandom.com/wiki/Object_187