ET, Expeditionary Tank

Prototype light tank
Nerealizovaný výsadkový tank USA

V roce 1980 US armáda vytvořila několik experimentálních prototypů lehkého výsadkového tanku coby oporu parašutistů, kdyby se náhodou studená válka zvrtla v teplou.

Armored Gun System competition

Spolu s RDF/LT tu byl také Expeditionary Tank (ET). Oba byly určeny pro testovací koncept zvyšování palebné síly nejlehčích jednotek (High Technology Light Division). Pro tohle testování měli Američané hned pět prototypů lehkých tanků s vahou kolem 20 tun, z nichž nakonec roku 1985 zvítězil LT Stingray. Později v 1995 se prosadil dodnes známý brutální výsadkový tank M8 AGS, který byl během vývoje snad stokrát přejmenovaný na XM-8, Buford, Thunderbolt a další jména. V tomto zápasu zvítězil jednoduše ten lehký tank, jehož kusů se nejvíce vešlo do transportního letounu C-130.

Náš ET se nejusilovněji vyvíjel v letech 1982-1984 se spoustou zkoušek na cvičných bojištích v Nevadě. Pořád ne a ne zvítězit, ale pořád na jeho vývoji pokračovali. Převzala ho firma Teledyne, která ho nabízela až do roku 1996, pak byla zakoupena větším General Dynamics Land Systems a ten jej zase nabízel dál a jeho vývojem po roce 2000 se vlastně došlo až ke kolovému pěchotnímu vozidlu s tankovým dělem Stryker MGS.

ET byl velmi nízký s protáhlým čelním obloukem, jeho posádka seděla v malé pancéřované kapsli na zádi vozidla, takže celé vozidlo před ní ji chránilo v případě čelního zásahu, který byl nejpravděpodobnější, podobně jako tomu bylo u ruských těžkých experimentálních tanků (tam se však řízení zezadu nikdy neosvědčilo).

Výzbrojí byl drážkovaný kanón M35 ráže 105 mm v obrovské délce hlavně 52 ráží. Revolverový zásobník měl kapacitu 9 nábojů a zásoba dalších 26 nábojů byla dobíjena ručně. Sekundární zbraní byl 7,62 mm kulomet M240 s 4000 náboji. Kulomet nebyl spřažený (koaxiálně s hlavní zbraní), což u takto lehkého vozidla dělalo problémy s mířením. Navíc jakékoli řešení problémů se zbraněmi muselo být manuální a vystavovalo posádku nebezpečí. Ta to nemohla opravovat zevnitř, ale musela vylézt na tank. Obě zbraně ET se často zasekávaly a toto dědictví provází i dnešní Stryker MGS.

Jemná zbraňová elektronika však byla nejpokročilejší na světě té doby (jako u RDF/LT). Digitální počítač řízení palby M21, laserový dálkoměr AN/VVG-2, termální zobrazovací systém AN/TAS-4 a noční periskop AN/VVS-2 pro vidění za nízkého světla.

Pancířem ET byly pláty vysoce tvrdé oceli, které chránily jen vůči ručním zbraním, dále se daly připnout přídavné kompozitní pláty a ještě explozivní reaktivní pancíř, ty však nebyly požadovány, protože neúměrně zvyšovaly hmotnost tanku a dělaly z výsadkového tank střední (normální). Standardně zde byl automatický hasič Halon 1301 a CBRN systém obstarávající zdravý vzduch pro posádku v zamořeném prostředí.

Pohonem byl vznětový osmiválec Cummins VTA-903T podávající úžasný výkon 495 koňů spolu s třístupňovou automatickou převodovkou General Electric HMPT-500. Zavěšení mělo torzní tyče s hydropneumatickými vzpěrami. Toto tlumení bylo nutné, když tank dopadal na padácích na zem, aby zůstal co nejméně poškozen už vlastním výsadkem.

Tank je úžasně lehký, bez ERA váží 19 tun, ovšem nízká hmotnost byla za cenu zmiňovaných neduhů. Jinak měl jízdní schopnosti pásového vozidla a hlubokou brodivost 1,21 m. Na silnici dosahoval rychlosti 80 km/h a dojezdu 480 km. Posádku tvořili tři vojáci.

Dlouho byl nabízen, ale dlouho zůstal nerealizován (nakonec nikdy nebyl zakoupen).

Zdroje

https://tanknutdave.com/the-us-expeditionary-tank/

http://www.military-today.com/tanks/expeditionary_tank.htm