Raketa s vyklápěcími stabilizátory

Folding-Fin Aerial Rocket (FFAR)
Raketa s vyklápěcími stabilizátory

Rakety s vyklápěcími křidélky prošly typicky vojenskou posloupností vývoje, kdy se postupným dolaďováním dílčích problémů nakonec přijde k řešení něčeho úplně jiného, pro což se nakonec zavede úplně nové odvětví pojmů i logistiky. S masivním nástupem tryskových motorů se výrazně snížil čas, po který byli piloti stíhaček schopni zaměřovat své zbraně tak, aby vůbec nepřátelskému letounu způsobili škodu. Každý druhý bombardér byl najednou tryskový, každé druhé letadlo najednou překračovalo rychlost zvuku i vícekrát než jednou. Piloti stíhaček najednou měli velký problém dříve netušený, že 12.7 mm kanóny nebyli schopni ve zmatku rychlostí poškozovat nepřátelské bombardéry. Kanóny neměly potřebnou kadenci a nikdy nemířily na cíl dostatečně dlouho. Byla potřeba vymyslet něco, co způsobí v jedné náloži velké poškození, a ještě se bude k cíli řítit odhadnutelnou drahou jako střela. Američané odpozorovali, že přesně k tomuto účelu už mají Němci vymyšlené rakety s vodícími křidélky u Messerschmittů.

Vyvinuli tedy vlastní 70 mm, 1,2 m dlouhé rakety, vypalované z mnohočetných raketnic po salvách. Neřízené rakety se původně vypalovaly po salvách až po 104 kusech, aby měly větší pravděpodobnost zásahu cíle, když raketový motor produkoval jako vedlejší jev obrovskou nestabilitu a nepřesnost raket. Po vystřelení se raketám vyklopila křidélka, která stabilizovala rakety rotací, čímž zvýšila přesnost tak, že raketa skutečně zhruba doletěla tam, kam ji pilot původně zamířil, takže se mohl významně snižovat i počet raket vypálených najednou. Stále jde o neřízené rakety, pouze stabilizované v letu křidélky dodatečně dodávajícími rotaci. Byly vypalované po menších salvách s účinným dostřelem 3,4 km ze stíhaček a takto byly bezpečně schopny sestřelit nepřátelský bombardér již první salvou (díky výbušné náloži). Staly se primární zbraní NATO stíhaček v 50. letech. Přesto byla jejich stabilita v porovnání s dnešními otřesná a používala se u nich taktika brokovnice: Skupina 24 raket vypálených naráz brzy dosáhla šířky fotbalového hřiště. Jejich rotace nebyla dost dobrá, aby vyrovnávala účinky větru a gravitace, s čímž se ale při zaměřování počítalo. Vývoj se nakonec ustálil u pouze protizemního určení, z nichž nejznámější jsou rakety Hydra 70, používané dodnes. Jako protiletecké prostředky byly úplně deklasovány a nahrazeny řízenými střelami. Sedmdesátimilimetrové Hydra 70 mají účinný dostřel až 7 km a jsou nošeny v raketnicích většinou po 19-ti kusech.

Zdroj

Folding-Fin Aerial Rocket. Wikipedia Die freie Enzyklopädie. Web. 2017.
<https://de.wikipedia.org/wiki/Folding-Fin_Aerial_Rocket>