Paladin M109 A7

M109 Paladin (self-propelled howitzer)
Americká samohybná houfnice

Když se řekne americká houfnice, většina z nás si představí právě 155 mm samohybnou M109. Jak by také ne, když její počátky spadají už do 60. let. Přitom se ale nechystá do důchodu a je neustále modernizována. Spíše než o modernizaci šlo o přestavbu, kdy houfnice Paladin dostaly řadu komponent vyvíjených pro stroje Crusader a NLOS-C, které Paladiny měly původně nahradit.

Samohybné houfnice byly vyvíjeny pro palebnou podporu mechanizované pěchotě nepřímou palbou (palbou za horizont). Podobně jako většina svého druhu mají samohybné houfnice dosti početnou minimální nutnou posádku lidských operátorů. V případě Paladina to nejdříve bylo šest členů - velitel, řidič, střelec, pomocný střelec a dva nabíječi. V případě modernější verze M109A6 díky automatizaci už jsou to pouze čtyři členové.

Ačkoli evropské země jimi disponující je v současné době nahrazují novými německými PzH 2000, britskými AS-90 či švýcarskými KAWEST, v US Army byly programy na nahrazení M109 NLOS a Crusader zrušeny, a pokračuje se dále na silně dovyvinutých M109. M109A6 tak tvoří většinového zástupce dělostřelecké síly USA.

Potřeba samohybných houfnic u americké armády vyvstala ve válce ve Vietnamu, a od té doby prošly M109 Paladin řadou válek jako Yom Kippur, Válka v Zálivu, Libanonu, Iráku a v každé zaznamenaly mírnou modernizaci. Předmětem modernizací byla hlaveň, řízení palby, životaschopnost, elektronika a především střelivo: Cannon Launched Guided Projectiles (CLGP or Copperhead), Rocket Assisted Projectile (RAP), Family of Scatterable Mines (FASCAM), Dual-Purpose Improved Conventional Munition (DPICM) a dokonce Tactical nuclear projectiles.

Nejzásadnější proměnou byla právě verze A6, od které se M109 říká Paladin. Ta znamenala posílení nosnosti a tedy i pancéřování, bezpečnější zásobárnu munice, inerciální navigační systém, senzory, automatizaci, digitální komunikační kanál. Zásadní vlastností M109A6 byla schopnost přesně vypálit do 30-ti sekund od jízdy plnou rychlostí a přitom dosáhnout takové přesnosti jako dřívější modely po řádném rozestavení. To znamenalo zásadní obrat v taktice, jakou vidíme u moderních houfnic dneška - vypálit a rychle změnit polohu, než na místo dopadne odvetná salva nepřítele.

Nejnovější verzí je však M109A7, známa také jako PIM (Paladin Integrated Management). Ta používá jízdní platformu z vozidel Bradley, což jí dovolilo nižší logistickou a servisní náročnost. Opět byla navýšena pohyblivost a pancéřování, rychlejší systém nabíjení, efektivnější vnitřní elektrický zdroj, zdokonalením střeleckého zařízení byla navýšena maximální rychlost palby na 8 výstřelů v minutě, při ustálené palbě 4 rány za minutu, což ale dnes v porovnání s nejlepšími evropskými a ruskými ekvivalenty žádná sláva není. Zásadní změnou je také schopnost střílet vysoce přesnými náboji Excalibur. Ty zvyšují dostřel na 40 km při dopadové odchylce 10 m.

Různé verze a národní úpravy houfnic M109 se nachází v aktivní výzbroji 46 zemí světa, evropské země je však již nahrazují novějšími.

Specifikace

Hmotnost 28 tun; délka 9,1 m; posádka 6; dostřel 40 km (RAP); houfnice 155 mm; kulomet 12,7 mm; diesel motor 450 hp; výkon ku hmotnosti 18,7 koně na tunu; rychlost 56 km/h; bojový dojezd 350 km.

Zdroje

M109 Paladin. Military.com. Web.
<https://www.military.com/equipment/m109-paladin>

M109 (Panzerhaubitze). Wikipedia Die freie Enzyklopädie. Web. 2017.
<https://de.wikipedia.org/wiki/M109_(Panzerhaubitze)>

M109 Paladin. Tank Encyclopedia. Web. 2015.
<http://www.tanks-encyclopedia.com/coldwar/US/M109_Paladin.php>