Far Cry 5

Normálnější prostředí

Po dvou nekonvenčních prostředích, jednom tropickém ostrovním a jednom horském v Himalájích tu máme konečně něco, co snad většina hráčů na světě může považovat za domácí. Jedná se o krajinu Montany mírného pásu a tu si můžeme klidně zaměňovat s krajinou většiny Evropy (až na pár sekvojovců). Příroda v severozápadní části je vysloveně krásná a stojí za objevování i bez jiných aktivit.

Ráz krajiny poprvé ve Far Cry trochu více připomíná svým rozložením singleplayerové světy sérií Gothic či ElderScrolls. Že to ale trvalo!

Perfektní je zasazení misí a příběhu do herního světa. Na rozdíl od FC4, tady v obrovském světě opravdu máte pocit, že trvale něco řešíte. Potkáváte lidi v odboji proti sektářům a ti vám během prozkoumávání krajiny sdělují svoje plány a upozorňují vás na důležité okolnosti a zajímavá místa.

Fůra obsahu

Na rozdíl od Far Cry New Dawn jde o plnohodnotné dílo dotažené do dokonalosti po všech stránkách. Přes jakékoli další nedostatky a nesrovnalosti, obsahu je tu spousta. Nemusíte plnit pouze děj, můžeme prozkoumávat rozlehlou krajinu, lovit zvěř, rybařit, sbírat zbraně, sbírat NPC pomocníky, kde každý má trochu jiné vlastnosti a teprve nakonec se můžete pustit do osvobozování základen a plnění misí. Opět tu máme zápalné brokovnice, granátomety a ježdění člunem po velkých vodních plochách. Dokonce něco málo bojových vrtulníků. A přece jen ulovit hejno jelenů těžkým kulometem montovaným na jeepu nám mnoho her nedovolí. Vlastně žádná jiná.

Vnucovaný příběh

Na druhou stranu na událost spouštějící nějakou příběhovou misi zde narazíme tak často, že vyhnout se jim prakticky nelze. Nám nezávislým hráčům, kteří jsme zvyklí nazdařbůh bloumat po širé krajině, tu a tam něco ulovit, tu a tam splnit náhodný vedlejší úkol asi bude dost vadit, že Far Cry 5 nám násilím vnucuje příběh. V krajině totiž často potkáváme skupinky lidí, kdy partička sektářů někde drží svázaného nebo zavřeného jednoho či dva zajatce. Ty podvědomě pořád osvobozujeme a tato veličina počtu osvobozených se ve hře pořád přičítá. Jakmile dosáhne určitého bodu, nastává dějová mise, do níž jsme prostě vrženi, ať zrovna děláme cokoli. Prostě najednou je vám bez diskuzí vstřelen do nohy uspávací šíp a vy se ocitáte v dějišti mise. Příběhových misí je celkově moc, jsou strašně zdlouhavé a při onom špatném pocitu ze zbraní spíše otravují jako něco, co musíte občas prostě udělat, abyste zase nějakou dobu mohli dál prozkoumávat a lovit. Dějové mise jsou nutné zlo, protože jak do ní omylem zabřednete, je vůbec problém se z ní dostat ven jinak než vyřešením. Vše se to podobá dvěma scénářům: Ubránění základny před vlnami nepřátel, nebo zničení něčeho na konci bludiště za ustavičné palby nepřátel, kde to má nakonec celé vybuchnout a zřítit se.

Jak vypadá postup hrou

Ze začátku jde o holé přežití a získání co nejvíce perků rybařením, lovem a průzkumem prepper shelters, tedy dělejte, jak nejlépe umíte, metodou aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Cílem úvodní hry je získat kapacity na další vyšší rozvoj, tedy chce to opravdu pořádnou tašku na loot a aspoň tři zbraně. S málo dovednostmi i penězi je hra opravdu těžká, zapomeňte na vyšší obtížnosti.

Midgame

Ve střední fázi již máte všechny nejdůležitější perky a průběžně jste nasbírali 10-20 000 peněz na prozkoušení všech zbraní, jejich nástřiků, zaměřovačů, zásobníků atd. Nemyslím na všechny najednou, ale spíše každou zvlášť. Jste v midgame, takže lovení a rybaření hlavně s prutem získaným od Skylar by neměl být vůbec problém. Nemáte už prakticky co a proč lovit, zato však máte všechny zbraně.

Lategame

V poslední třetině už jste silní, plníte vrcholné dějové mise. Na jednodušší obtížnost vám už prakticky nikdo neublíží, čehož si je hra dobře vědoma, takže v misích jde bohužel většinou o čas. Máte pravděpodobně také ozbrojený vrtulník, s nímž se dá řada misí nouzově vyřešit jako se vzdušnou zbraní. Máte už osvobozeny asi 2/3 mapy, rozumějte území dvou ze tří hlavních padouchů. Vaši milou zápalnou brokovnici vystřídal jednoruční granátomet, který má výhodu jak zápalných tak pouze trhavých nábojů. Pak máte klasický velký raketomet RPG (Rocket propelled grenade) nebo RAT-4 s naváděnými střelami, ale to je takový luxus, že s nimi už to není žádná zábava. Na účtu se vám vrší asi 40 000 a nevíte co s nimi, takže nakupujete luxusní zboží (drahé nepotřebnosti), jako sprejování zbraní, nakupujete lodě a vrtulníky, ačkoli prakticky nevíte co s nimi. Nakupujete drahé oblečení své postavě, ačkoli ho ve hře nevyužijete. Prostě děláte to, co milionář v reálu. Perky máte skoro všechny až na pár, takže si můžete dovolit dělat věci dříve zapovězené. Jako třeba řízené skákání ze skal. Stále však nejste supermani. Můžete přepnout na vyšší obtížnost a uvidíte, že vám i přes to všechno hned zase půjde o život.

Vizuální pomůcky

Taktický simulátor vojenské čety to prostě není. Far Cry 5 ale umožňuje dosud nejvyšší počet NPC spolubojovníků (dva), takže dohromady jsme tři, takže ke konci hry by se nějaké nastavení rules of engagement hodilo. Zejména u stealth přístupu neustále hrozí prozrazení a nekončící přestřelka, protože vaši bojovníci samozřejmě na dálku detekují ty nepřátelské. Částečně se to dá kompenzovat módem plížení, kdy se vaše jednotky chovají plíživě podle toho, zde jste v módu plížení nebo ne.

Chybí tu noční a tepelné vidění, to je jediná výtka hratelnosti. Enemy tagging nestačí, potřebujete situační přehled. Při nočních soubojích často lopatou a ještě v hustých lesích, vám mnohokráte nezbude než bušit do kohokoli živého, což bývá často váš spolubojovník nebo neutrál. Vůbec nejhorší jsou na to lovečtí psi potulných obchodníků. Pes je tagován jako zvěř a tak po něm zpravidla ihned vystřelíte. Až později si všímáte, že po vás střílí i jeho majitel, jehož obchodní možnosti jste si tím právě zhatili a nezbývá vám, než ho utratit spolu se svým čoklem. Dochází k tomu často v rákosí u vod nebo v noci v lesích.

Špičková je zde navigace. Indikátor waypointů je na úrovni vrtulníkového simulátoru. Dokonce se v něm rozlišuje spousta ikon objektů v herním světě, dokonce i jejich vzdálenost a viditelnost. Snižuje to tak potřebu přepínání do mapy na minimum. On-screen minimapa ve Far Cry 5 dokonce vůbec není, protože díky ukazateli waypointů opravdu není potřeba.

Pomůckou při lovu v divočině je indikátor směru, kterým od vás leží skolené zvíře. Při lovení se bez něj neobejdete. Zrakem najít zvěř v hustém podrostu je zhola nemožné. Křížkový indikátor registruje padlou zvěř v okruhu mnoha desítek metrů, bohužel má ten neduh, že vás navádí i k již obrané nepotřebné mršině, takže vás často mate.

Příliš obyčejní nepřátelé

Ve hrách Far Cry 3 a Far Cry 4 jsem obdivoval design pozdějších silnějších nepřátel. Úžasné moderní obrněnce, jednotky plamenometné v nehořlavých soupravách, jednotky elitních střelců s vrstvenými vestami, jednotky granátometníků s plynovými maskami... Ve Far Cry 5 jich sice pár je, ale velmi zřídka. Drtivá většina protivníků zdejších jsou obyčejní sektáři. Všichni vypadají jak Charlesové Mansonové, tedy nemytí, nečesaní a neholení šílení chlapi gaunerských zjevů, tmavého ochlupení atd. Nejsou nijak pancéřovaní, zato jejich energie je však neuvěřitelná. Opravdu aktivně vás pronásledují, kooperují, kryjí se za stromy, přebíhají mezi pozicemi, opravdu vám nedají pokoj a dělají vše proto, abyste se do nich hnedle nestrefili.

Perfektní novou možností je dokonalejší ovládání Guns for hire. Když jim ujedete, sami se chápou okolních vozidel a snaží se jet za vámi nebo do vytyčeného cíle.

Mise a dialogy

Krajina je přeplněna doplňkovými misemi, z nichž některé jsou opravdu idiotské, jako třeba dovézt těhotnou ženu v časovém limitu do porodnice a nebo pomlátit prasata baseballkou.

Důležité dialogy na úvod misí lze escapem típnout a přitom se nedostaví zrušení mise. Musíte však stát stále na místě poblíž zadávajícího. U některých obzvláště ukecaných NPC se to hodí, jako je třeba Hurk a jeho otec, kteří tu klapačku prostě nezavřou. Jednou jsem musel toho užvaněného dědka houpajícího se podvečer před chalupou s doutníkem v křesle, dokonce umlčet brokovnicí. Je vidět, že s tím hra počítá, protože mi to bylo do příště nějak promlčeno. Příště se tam dědek houpal zase a opět nadával nesourodé kecy mimo věc, jako vždy předtím.