BioShock Infinite

Dle prvních dojmů jsem si myslel, že půjde o klasicky pitomě dětskou steampunkovou parodii ameriky 10. - 20. let 20. století bez nějakého hlubšího obsahu. To je sice pořád pravda, ale naštěstí jsem po pár úvodních misích poznal, že neskutečně akční, stroze syrová, ďábelsky agresivní stránka věci je maximálně strhující. Lepší než Bioshock 1 a díky přestřelkám je jasně poznat, že tvůrčí tým božského SWATu 4, se zde opravdu nezapře.

Začátek přeskočit

Samý počátek hry nás provede letním odpolednem města v oblacích, které je variací na město podmořské z Bioshocku 1 a 2. Tutorial nás v několika nezáživných epizodách provede nastíněním děje, základními principy hry a hlavně ovládáním. Je to dosti nudné, neboť kromě kochání se scenériemi zde nemůžete dělat nic, než procházet pouťové atrakce a mírně interagovat s přihlížejícími spolustojícími. Ten pouťový začátek jednoduše projděte bez velkého otálení a neberte ho vážně, protože jinak vás čeká docela dobrá akce, docela slušné prověření Vašich first-person-shooter dovedností a docela ďábelsky-parodický mix atmosféry sledu akčních a katastrofických zážitků.

Město v oblacích

Dějištěm hry je fiktivní nebeské město Columbia v Americe roku 1912. Příběh je klasický a v žánrovém zasazení first-person-shooter zcela nepodstatný. Jde přece o to jenom mít na koho střílet, mít čím a mít kde. Pro úplnost nám autoři podávají příběh, abychom ještě měli odůvodněno proč přesně střílíme.

Falešný baptistický pastýř

Zlý padouch Zachary Hale Comstock uvěznil dívku, ovládá obří mechanické ptáky, je šíleným baptistickým kazatelem, propaguje náboženský fanatismus, přehnané agresívní vlastenectví (ultranacionalismus) a vědecký rasismus. Čili v podstatě nic hrozného, ale v rámci politické korektnosti se považuje za nutné takového padoucha zabít. Ten na vás v průběhu dlouhé lineární dějové kampaně samozřejmě posílá haldy svých ozbrojených pohůnků smrti.

Nepřátelé

Protivníci jsou tradiční. Od policajtů, přes parní roboty ala Elder Scrolls, po motorizované patrioty v podobě Džordžů Washingtonů na kolečkách a s Gatlingovým rotačákem. Všechno je to docela zdatný kyberpunk počátku dvacátého století (steampunk).

Souboje maximálně rychlé efektní a drsné

Styl výrobců SWAT 4, který hráči od jeho dob marně hledali ve hrách ostatních, je opět tu! Ohlušující rychlá a účinná střelba, krev stříká, nepřátelé řvou svoje poslední výkřiky, blesky a ohnivé koule lítají, hlavně se žhaví dočervena, všude plno efektů, kouře borcení a hroucení. Hned na začátku vyzkoušíte lahůdku největší – zbraň na blízko v levé ruce, s níž je kosení nepřátel neskutečně kontaktní a drsné.

Tvůrci sice raději měli udělat SWAT 5 a zažili by totální kasovní trhák, nicméně buďme rádi i za toto shledání.

Dobová hudba v mírumilovných scénách je dobově strašná, přesně jako v nejstarších groteskách, však dobovou atmosféru dokresluje výborně. Klavírní pinkání laciných melodií bez tématu, jak by řekl Cimrman.

Atmosféra působí realisticky však nezáživně. Pro historické fanoušky amerických měst počátku dvacátého století by to asi bylo geniální. Pro mladého muže třetího tisíciletí, sedícího u PC ve střední Evropě, je to úchylně suché, neatraktivně monotematické, nic nenabízející.

Katastrofické scény jsou lepší. Po vyklizení prostoru od nepřátel se s jazykem na vestě ještě sápete po hroutících se schodech, hořících muzejních exponátech či pukajících rourách s horkou párou. Hudba i atmosféra je zde dohromady nářez. Bohužel hra se nezakládá pouze na těchto scénách.