XM247, XM246, XM249 - americká Šilka
Experimentální U.S., čistě kanónové, obrněné pásové vozidlo
Počátkem 80. let chtěla mít U.S. armáda pořádné kanónové vozidlo, jako samohybný protiletecký kanón proti nízko letícím letounům s pevným křídlem a proti vrtulníkům.
Roku 1978 se pustily do vývoje tři americké společnosti Ford, General Dynamics a General Electric. Vlastně pracovali na dvou vývojových prototypech XM246 a XM247.
Zvítězil Fordův návrh postavený na podvozku tanku M48A5 poháněný vznětovým motorem a vyzbrojený dvěma 40 mm kanóny L70 Bofors se společnou kadencí 600 ran v minutě.
Zbraňový systém byl tedy vysoko nad světové poměry mocný, což by bylo jedinečným kladem vozidla, ale ukázalo se to spíše jeho prokletím, takže tento experiment nakonec vedl k debaklu. Nejslavnější protiletecký kanón světa (SPAAG), sovětská Šilka měla čtveřici 23 mm kanónů, tedy skoro poloviční ráži. 40 mm kanóny měly objemné střelivo, zbraň byla nesena v dvoumužné zbraňové věži a všechno to bylo příliš rozměrné a těžké na to, jak velkou měl vůz mít zásobu nábojů.
Palba byla směrována pomocí radaru Westinghouse, stejného, jaký byl používán ve stíhačkách F-16.
40 mm náboje byly vlastně granáty, iniciovány roznětkou v blízkosti cíle. Jejich úlohou bylo vytvořit hustý proud šrapnelů, které by vážně poškodily jimi prolétající letoun. XM247 zde narazil na první problém, že cíl nakonec zasáhla jen polovina šrapnelů než bylo požadováno. Problém byl částečně dořešen jinými roznětkami a jiným způsobem zásahu v roce 1981. Ford tak měl od 1982 vyrobit 618 kusů vozidel.
Vozidlo bylo pojmenováno M247 Sergeant York. Bylo ovládáno tříčlennou posádkou (dva ve věži plus řidič v korbě). Vozidlo bylo silně pancéřováno jako tank M48 Patton, což vedlo k dalšímu problému s obrovskou hmotností vozidla 55 tun.
Stroj byl poháněn vznětovým dvanáctiválcem AVDS-1790-2D o výkonu 750 koňů spárován s převodovkou Allison CD-850-6A. Na zpevněné cestě z něj řidič nevymáčkl více než 48 km/h.
Třetím problémem bylo zásobení kanónů střelivem. Kanóny byly nabíjeny pásem, což je při tak velké ráži 40 mm a při tak velké kadenci 300 ran za minutu, prostě moc těžké a neohrabané. Výbušné náboje byly prokládány průbojnými.
Otáčení věže bylo hydraulické, kanóny měly vysoký úhel náměru 85° a jejich palba byla řízena za pomoci radaru a laserového dálkoměru. Během testů v Kalifornii se nakonec usnesli, že stroj není špatný pro supermana typu G.I. Joe, ale pro využívání skutečnými vojáky je prostě těžký jako tank a nijak zvlášť agilní. Při teplotách pod bodem mrazu dokonce byly potíže s hydraulikou otáčení věže (s mířením kanónů). Jemná elektronika zase měla problémy s vlhkostí za deště.
Po řadě oprav stroj stále nebyl dost mrštný, jeho střely při nových postupech zasáhly asi třetinu cílů než plánováno, a tak byl nakonec projekt po moři utopených peněz ukončen roku 1985.
Zdroj
https://aw.my.games/en/news/general/development-xm247-sergeant-york