Faktory pro hodnocení vzdušných soubojů (řízených střel)
Mezi válkami ve Vietnamu a V Zálivu Američané sesbírali nejcennější data pro vývoj raketových zbraní pro letecké souboje. Jen během dvaceti let mezi 1973 and 1991 se díky tomu pětinásobně zvýšil poměr úspěšných sestřelů ku počtu vypálených raket.
V 70. a 80. letech Američané prováděli některé metody hodnocení leteckých soubojů, jako Air Combat Evaluation (ACEVAL), Air Intercept Missile Evaluation (AIMVAL), z nichž mimo jiné tehdy vyšlo, že posádka letounu stále ještě je nejdůležitějším předpokladem úspěšného vzdušného souboje.
Zásadním porovnáním dvou ér vzdušných soubojů vychází, že do roku 1980 bylo 50% sestřelů dosaženo kanónem. 80. léta patří všeaspektovým raketám, které dosáhly 50% sestřelů, kdežto kanóny mají jen 7% všech sestřelů. V 90. letech je přes 60% sestřelů dosaženo dalekonosnými řízenými střelami BVR (beyong-visual-range) a sestřely pomocí kulometů a kanónů nemají ani 5%! Přínos raket jako zbraní do vzdušných soubojů je tedy neoddiskutovatelný.
K faktorům jež sehrávají zásadní roli v stále sílící účinnosti střel vzduch-vzduch se řadí: Vynález Helmet Mounted Cueing Systémů (HMCS - přilbových zaměřovačů), vektorování tahu pro extrémní manévrování raket, BVR capabilities (střely nad rámec viditelného dosahu), všeaspektovost zaměření cíle (zde vyjádřen úhlem).
Dále vynález letounu včasného varování (AWACS), kdy ve válce V Zálivu 82% nepřátelských letounů bylo detekováno daleko předtím, než se dostaly na dosah radarů letounů vlastních (o 130 km napřed).
V pouhých 15% všech setkání V Zálivu hrálo roli vzdušné manévrování. To hovoří pro zásadní roli BVR (sestřel bez manévrování). Proto Američané dneška mají hledisko, že lepší manévrování než má F-22 již nebude nikdy potřeba, protože co nejdokonalejší rakety zařídí sestřel dřív, než se letouny vůbec uvidí.
Dalším faktorem úspěšného sestřelu je vyhnutí se nebo zpoždění detekce nepřátelskými senzory a tedy vynálezy snižující radarový podpis, stealth, elektromagnetické rušení a protiopatření (ECM).
Výhoda vyšší rychlosti v éře raket přestává být relevantní a silně klesá. Vyšší rychlost totiž prvním letadlům skýtala účinnější možnost dostat se do palebné pozice nebo utéci z ideální palebné zóny protivníka. V době superrychlých stíhaček je tu drobný detail, že letadlům na překonání vzdálenosti mezi detekcí a dosahem zbraní zbývají pouhé desítky sekund, což nedává moc času k manévrování.
V budoucnu se stanou klíčovými technologie AESA radaru, Infra-Red Search and Track Systems (IRSTS) a directed-energy weapons (zbraně se směřovanou energií). Pro účel co nejnižší zjistitelnosti letounů (Information denial) se bude hovořit o nízkém elektromagnetickém podpisu v širším spektru EM frekvencí jako Broad-band low observability a také o nízké zjistitelnosti letounu z co nejvíce úhlů pohledu (All-aspect low observability).
Vzdušný boj nadcházející generace
Ve stále rychlejší éře letadel by normálně byly velmi podstatné dvě položky nákladů vzdušného souboje: Costs of Speed a Costs of Maneuverability. Výrobci raketových zbraní se proto snaží vyrábět vysoce agilní zbraně soubojů, které tyto dvě položky snižují téměř k nule, protože snižují potřebu pilotů vmanévrovat se do palebné pozice a u protivníků vymanévrovat z ní ven.
Zatím vše spěje k tomu, že v budoucnu bude zásadním faktorem síťový scénář bojiště - digitální bojiště, kdy všechny prostředky vlastní a cizí budou zvládnuty v reálném čase ve virtuálním prostoru stejně jako v počítačovém simulátoru.
Nejvíce smrtonosný stíhač budoucnosti tedy ponese co největší zásobu řízených střel, jež mají co nejvíce kombinací spekter, v nichž mohou své cíle hledat. Proto Američané počítají s využitím starých bombardérů jako odpalovačů mnoha co nejsofistikovanějších střel. Jejich zaměření na cíl obstará množství k tomu určených letadel všude okolo odpalovače. To budou ony robustní sítě letadel rozmístěných na vzdálenost viditelnosti (aerial combat network).
Dále bude pořád víc využíváno nahraditelných bezpilotních prostředků UCAS (Unmanned Combat Air Systems) a vzhledem k nízké zjistitelnosti ty budou stále více maskovány i tepelně. Nezapomeňme že radar a teplo jsou pořád druhem totožného (EM) záření.
Ideální nosič střel za dvacet let by vypadal takto: Bude to podzvukový velký bombardér s 24 řízenými střelami s dosahem intercepce 315 km. Ten bude obklopen hradbou letounů UCAS rozmístěných podle viditelného dosahu (30 až 40 km). Všichni budou propojeni by robust line-of-sight communication links.
Vyhodnocení nejdůležitějších faktorů vzdušného souboje Američanům slouží k maximalizaci nejužitečnějších atributů stíhačů v budoucnu. Mně statistiky posloužily k vytvoření žebříčku porovnání řízených střel vzduch-vzduch.
Zdroje
Center For Strategic And Budgetary Assessments (CSBA)
https://csbaonline.org/uploads/documents/Air-to-Air-Report-.pdf
Report Of The Air-To-Air Missile System Capability Review
https://apps.dtic.mil/sti/pdfs/ADA955142.pdf
https://www.matec-conferences.org/articles/matecconf/pdf/2016/40/matecconf_icmmr2016_07009.pdf
https://www.matec-conferences.org/articles/matecconf/pdf/2016/40/matecconf_icmmr2016_07009.pdf