Vztah Mi-24 a Mi-35

Multipurpose attack helicopter / Heavy assault gunship
Zevrubný upgrade 50 let starého ruského vrtulníku

Mil Mi-24 Hind je ikonický vrtulník, který Sověti připravovali tak, jako by žádný jiný už po něm ani přijít neměl. Těsně po úvodu Mi-24 dělala díru do světa coby létající pěchotní vozidlo, američany označovaná Hind - Laň, kdy dosud nebývale účinně ze vzduchu plnila útočné protipozemní mise. Rusové omámeni tímto nebeským úspěchem se jali vytvářet desítky dalších variant, nikoli verzí. Všechny Mi-24 jsou vlastně zamrzlé v čase 60.-80. let, takže upravují stejně starý základ vrtulníku na mnoho různých způsobů. 

Úvodní slovutný úspěch Hindek trval jen do té chvíle v Afgánistánu, kdy Afgánci dostali ručně odpalované  protiletadlové řízené střely od Američanů. Nejnovější stroje z Mi-24 vzešlé po roce 2000 dokazují tvůrčí neschopnost Sovětů (Rusů) v nové době a četné pokusy jak udržet stroje rodiny Mi-24 horko těžko ve výzbroji jsou pokusem o časový posun o dalších 30-40 let, což jde jen ztěžka. Některé nejnovější a nejlepší modely z Mi-24 vycházející přece jen stojí za zmínku a pocházejí z dílen celého světa, jinde než v Rusku. Jsou pokusem jak propašovat muzeální základ vrtulníku do užívání moderní armádou dneška, což různě po světě vyšlo, ale ani v nejnovějších verzích již stroje na základu Hind znovu díru do světa neudělají. Zachraňují se tím vlastně staré stroje Mi-24 před jejich vlastním sešrotováním.

Mi-35M

Jeden z pokusů, co vyšel, je stroj Mi-35M od původních ruských výrobců Mil, ovšem z roku 2005. Zásadním vylepšením je přestavění elektronických vnitřností vrtulníku na moderní avioniku a sadu ovládání, která byla aktuálním ruským výdobytkem na poli ovládání vrtulníků už po roce 2000. Piloti tak ovládají vrtulník sadou digitálních hledí a barevných ovládacích panelů, což je typickým příkladem třeskuté modernizace. Pro vrtulníky dneška je to samozřejmé, ale pro 50 let starou Hindku je to novotou. Novému ovládání nechybí tepelné zobrazovače, noktovizory a jiná čidla, tv kamery, laserové dálkoměry. Dokonce navigační terminál ruského satelitního systému Glonass. To vše je moderně ovládáno multifunkčními displeji a integrováno v novém palubním počítači.

Zlí jazykové nazývají Mi-35 jen exportní verzí starého vrtulníku. To tedy znamená snahu Rusů prodávat za každou cenu starý vrtulník, pročež museli podniknout nutné ústupky a to právě v modernizaci letových systémů na ty současně konkurenceschopné. Ruský Rostec v roce 2005  tvrdil, že jejich Mi-35 je od začátku tvořen jako vojenský víceúčelový vrtulník dneška, hodící se typicky do "speciálních operací". To dokládá znatelně zvýšeným letovým výkonem vrtulníků a paletou moderních systémů, doplňujících schopnosti do misí dneška.

Postupným upgradováním vojenských variant Mi-35M se původní výrobce dostal až k Mi-35M4, což je dnešní AH-2 Sabre pro Brazílii.

Sdružení firem Russian Helicopters tímto vytvořilo nový produktový standard vrtulníku Mi-24, totiž Mi-35P. Ten měl jediný cíl, utvořit exportní variantu Mi-35P. Mysleli zde i na účely výcviku nových pilotů, takže dali dohromady cvičební simulátor a neozbrojenou výukovou variantu. Na tyto argumenty opravdu slyšela četná řádka armád z celého světa, hlavně z afrických zemí, takže zakázky se opravdu po roce 2000 jednu dobu jen hrnuly. Stroje mají navíc digitální systém hledí, která jako balistický počítač zpřesňují navádění kanónů, které tak dosahují dříve neviděné přesnosti v nalézání cílů. Podařilo se jim dosáhnout dokonce "otevřené architektury", takže stroje 35P jsou dále upgradovatelné o novější zbraňové systémy, jako třeba o protivzdušné střely Igla a laserové a infračervené rušiče zaměřovacích systémů protivníka. Mi-35P měla nad variantu M ještě doznat vylepšení střelcova kokpitu, pod čumákem mít montovaný dvouhlavňový kanón GSh-23L, vyšší obratnost vrtulníku v letu a nový účinnější zaměřovací systém Ataka-VM protitankových raket.

Oproti Mi-24 mají varianty 35P/M opraveny ty úplné základy poletu, jako titanové listy vrtule, dokonalejší ocasní rotor, účinnější převodovku a výkonnější motor Klimov. Takto byl stroj představen ještě naposled jako Mi-24P v roce 1995. Tato varianta se stala základem pro další národní verze upgradů vzniklých všude po světě.

Mi-35M je zevrubnou modernizací základní Hindky Mi-24.

Člověk si až říká, jestli to měli Rusové zapotřebí, jestli radši neměli vyvinout vrtulník zcela nový. Na západě by byla odpověď jasná, že měli. Na postkomunistickém východě však na to nejsou a nikdy nebyly prostředky, takže nejen, že se jim upgradovat předpotopní vrtulník vyplatí, ale je to pro ně jediná možnost.

Problematika časových verzí a upgradových a národních variant všech vrtulníků Mi-24/35 je značně rozsáhlá a zmatečná. Rusům se před padesáti lety omylem povedlo docílit toho, že dnes předpotopní vrtulník ještě o 50 let později strhává zraky nadšenců, jimž se tyto odrůdy Mi-24 staly vědou samy pro sebe.

Z rozlehlé problematiky Hindky jsem nakonec napsal pouze dva články, abych zůstal neposkvrněn tou hromadou dílčích modelů.

Zdroje

https://sites.google.com/site/stingraysheligalleries/mi-24-variants

https://www.militaryfactory.com/aircraft/detail.php?aircraft_id=70

https://www.militaryfactory.com/aircraft/detail.php?aircraft_id=1332