Smerch 9K58 (BM-30)

Multiple launch rocket system
Ruský největší dělostřelecký raketomet

Smerch je postarším samohybným raketometem ruskovýchodního původu, ovšem tím zdaleka nejobávanějším. Dnešním moderním nástupcem Smerchu je raketomet Tornado.

Je určen k postřelování velmi vzdálených plošných cílů, jako je koncentrace živé síly, skupiny pancéřovaných vozidel, letiště a nebo jak se bohužel 2022 ukazuje na Ukrajině, města.

Myšlenky na něco takového byly v Sovětském svazu již v 1969, ovšem jak to u Rusů chodí, vývoj započal až 1976, komplet byl hotov 1982 a teprve od 1987 byl uváděn do sovětské armády. Jak by řekl Zdeněk Svěrák: Klid chlapci, dnes to domalujeme, zítra to bude schnout a pozítří mi to pomůžete uklidit!

Tenkrát představoval technologickou špičku, kdy některé prvky v návrhu jeho raket a odpalovače byly snad prvními svého druhu na světě. Američané prý měli zato, že limit dělostřeleckého raketometu je dostřel do 40 km, protože ve větší vzdálenosti je takový rozptyl, že už nemá cenu tam ani střílet. Smerch v Sovětském svazu posunul hranice možného. Rakety měly inerciální navigační systém s několika novými prvky stabilizace, takže za letu mohly dosáhnout obrovských výšek a tedy i dálkového dosahu. Na to, že jde o rakety neřízené, měly prý prvky, které je vidět u dnešních řízených.

Rakety letěly na pevné palivo, měly oddělitelné koncové těleso (špičku), měly šest výklopných stabilizátorů, měly převratné technologie při uchovávání a v odpalu raket. Posádka ovládala palbu z kabiny po celou dobu, takže raketomet mohl jezdit v chemicky a biologicky zamořeném prostředí. Kabina bývala někdy i slabě pancéřována a nad její zádí bylo ústrojí pro montáž ochranného kulometu / granátometu. V podstatě to byla taktická zbraň právě pro dosah raket a soběstačnost v poli, ačkoli původně jako taktická nebyla zamýšlena. V 1995 byl hlavní konstruktér vyznamenán Leninovou-Mosinovou cenou, což asi tenkrát v Sovětském Svazu něco znamenalo. A to právě pro revoluční prvky kontroly trajektorie raket, které později znamenaly nástup raket naváděných.

Samohybným nosičem je přes 12 m dlouhé 8x8 vozidlo 9A52 z Minské automobilky MAZ. Bylo poháněno dvanáctiválcovým kapalinou chlazeným vznětovým motorem o výkonu 525 koňů. Kvůli ušetření hmotnosti byla celá kabina z umělých pryskyřic se skleněnými vlákny. Hmotnost kompletu je 44 tun, posádka má tři členy. Rychlost vozu je udávána na 60 km/h a dojezd 850 km.

Těsně před rokem 2000 byly dovyvinuty novější verze raketometu Smerch, které již měly rakety naváděné přes rádio.

Smerch používal počet několika desítek podtypů raket 9M5xx, lišících se ovšem pouze hlavicemi. Ty měly jiný poměr přesnosti, nálože a doletu. Všechny měly průměr (ráži) 300 mm a hmotnost přes 800 kg. Měly dolet 70, 90 a 120 km. Byly odpalovány v salvách i samostatně. Raketomet mohl pracovat spolehlivě do výšky 3 km n. m.

Odpalovač nese 12 raket v tehdy inovativním odpalovači nabitým technologiemi, kde jenom o polohování raket panuje celá věda. Taktéž o pojezdové součásti. O Smerchu by se asi opravdu dala napsat celá kniha. Rakety byly zasouvány jeřábním vozidlem a kompletní přenabití trvalo 36 minut. Rakety měly odchylku v přesnosti ve vzdálenosti maximálního dosahu 150 m, což byl tehdy velký úspěch. Byly tak třikrát přesnější než jiné světové raketomety té doby a jejich přesnost byla přirovnávána k hlavňovému dělostřelectvu. Rakety se točily kolem podélné osy a další stabilizace byla dolaďována křidélky, které byly ovládány tlakem plynu, jehož generátor měla každá raketa na palubě.

Dnes je Smerch stále v aktivní službě u armád Ruska, Indie, Azerbajdžánu, Arménie, Turkmenistánu, Ukrajiny, Běloruska, Alžírska, Peru a Venezuely. 1995 prý byl Smerch s veškerými technologiemi prodán Číně, která pár let na to bůhvíproč začala přicházet se stále novými raketomety vlastními: PHL-O3, A-100, AR-1,2,3 a s dalšími. 2006 prý byla přizvána na Petrohradskou vojenskou akademii skupina studentů z Indie, kteří tam měli studovat obor mnohačetných samohybných raketometů a jeden jejich předmět se snad prý přímo jmenoval Smerch.

Škoda že má Smerch tak nechvalnou pověst, protože je to stroj na zabíjení ve velkém a právě my dnes po 2020 můžeme být jeho cíli. Nejvíce působil v Čečensku a v Náhorním Karabachu, kde měl na svědomí několik měst srovaných se zemí. Rusové rádi používají muzeální kousky v boji, jak ukázala moderní situace v Sýrii a na Ukrajině, a já jsem přesvědčen, že tam ty nejstarší kusy z inventáře prostě pošlou rozbít se, aby nemuseli platit za jejích rozebrání a recyklaci. Smerch má již hotového následníka Tornado, takže ho definitivní rozbor(ka) brzy také čeká.

Zdroje

https://en.missilery.info/missile/smerch

https://www.army-technology.com/projects/smerch/

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Konflikt je základním rysem života. To, co není živé, konflikty neprochází.
Zdeněk Pinc