S-400 Triumf

S-400 Triumf
S-400 missile system
Ruský protiletadlový raketový systém středního a velkého dosahu

S-400 Triumf nese kódové NATO označení SA-21 Growler. Jde o vylepšenou verzi protiletadlového zbraňového systému S-300 (S-300PMU-3) vyvíjenou od 90. let společností Almaz-Antey. Ruskou armádou je operován od 2007.

Dovede vystřelovat čtyři typy raket s odstupňovanými dosahy od velké až po krátkou vzdálenost. Jsou to rakety 40N6 (400 km), 48N6 (250 km), 9M96E2 (120 km) a 9M96E (40 km).

Jedna baterie S-400 sestává z 8 odpalovačů, řídícího vozidla a podpůrného vozidla a stojí celkem 400 milionů dolarů.

Systém je navržen spolupracovat s řídícím stanovištěm 30K6E, které najednou řídí 8 baterií. Je mobilní na těžkém náklaďáku Ural-532301 a spočívá na 91N6E panoramatickém (dle ruské vlády) AESA radaru s dosahem 600 km pracujícím v pásmu S. Ten může najednou sledovat 300 cílů, exportní varianta pouhých 100 cílů. Toto je nejvýkonnější varianta radaru a kromě ní může systém používat řadu jiných. Také spolupracuje s letouny A-50 a A-50U ruskou obdobou AWACSu, které mu pomáhají značit cíle. Podobně jako u američanů jde o vícevrstevnou ochranu, kdy S-400 spolupracuje se systémy krátkého a středního dosahu Tor-M1 a Pantsir-S1, kterýmž poskytuje údaje pro navádění jejich raket nad menšími lokálními územími. Nejlepší data pro navádění jsou získána tak, že jednotlivé radary v X a L pásmu jsou rozestaveny v ose za sebou směrem k hrozbě a poté jsou přijímána kvalitní senzorová data pro ozařování cílů, jejichž radarový podpis je nízký. Pro exportní účely je vyvíjeno další úsilí pro kompatibilitu pro spárování s dalšími cizími radary a raketovými systémy.

Udává se, že 91N6E má schopnost odhalovat neviditelné letouny na vzdálenost 150 km. Pro objekty s radarovým podpisem (RCS) 0,4 m2 činí vzdálenost detekce a sledování 230 km, pro objekty velikosti strategického bombardéru je to oněch maximálních 600 km. Nověji se radary ještě kombinují s vysokofrekvenčními radary rodiny Nebo a ty mohou tyto vzdálenosti až dvojnásobit. V hornatém terénu potom nejsou tolik náchylné na podávání falešně pozitivních výsledků.

2014 byl uveden nový transportér systému MAZ-543M s vyšší mobilitou a 35% úsporou paliva, zároveň tím o čtvrtinu klesla cena pro transport celých baterií.

Jedno řídící stanoviště tedy obsluhuje 8 baterií s celkem 72 odpalovači s maximálně 384 raketami. Odpalovače nejdříve raketu vymrští 30 m do vzduchu a poté je zažehnut její motor. Odpalovač uveze dvě rakety nejdelšího dosahu a podle nižšího dosahu nepřímo úměrně i vyšší počet raket. Všechny bojové hlavice ničí cíl na principu směřované exploze. S-400 je navržen pro ničení letadel, nízko letících křižujících střel do 40 km a balistických raket, může však být použit také proti pozemním cílům.

Výkony nejsilnějších raket 40N6E jsou: dosah 400 km, výškový dosah 185 km, maximální rychlost Mach 12, maximální rychlost sledovaného cíle Mach 14 (4,800 m/s), hmotnost jedné rakety 1893 kg. Střely jsou poloaktivně nebo aktivně radarově naváděny. V aktivním módu v určité výšce přepnou na vlastní radar a během letu vyhledávají cíle, takže jsou efektivní vůči nízko letícím cílům, které se pohybují za radiovým horizontem pozemního radaru.

Mezi standardními typy cílů je udáván také bombardér B-2 a střely Tomahawk.

Celý komplex po zemi cestuje rychlostí 60 km/h a reakční čas je udáván 10 sekund. Na sestřelení deseti cílů je většinou vypáleno 12 raket.

Systémy S-400 již zažily mnoho nasazení v boji, neboť kromě armády Ruska jimi operuje také Bělorusko, Čína, Alžírsko, Turecko, Indie a Saudská Arábie.

Zdroje

https://en.wikipedia.org/wiki/S-400_missile_system

https://www.defenceiq.com/air-forces-military-aircraft/news/how-capable-is-the-s-400