Ramjet - náporový motor

Náporový motor (ramjet) využívá dynamickou kompresi, což je také jeho největší nevýhodou. Vzduch se do spalovacího prostoru žene pod patřičným náporem vzduchu, kde teprve dostává správný tlak, aby bylo spalování účinné. Je zde tedy podobnost s motorem raketovým. V tom tkví jeho největší problém - nedokáže pracovat bez letu dostatečnou rychlostí a na tuto rychlost je ho nejdříve nutno urychlit jiným pohonem. Nejvyšší účinnosti spalování paliva a uvolňování energie dosahuje v rychlosti kolem Mach 3 až 6. Z toho je jasné, že ideálního mísení paliva se stlačeným vzduchem dosahuje pouze u tekutých paliv, jen ale vyvíjena varianta pro palivo tuhé.

Dnešní využití je u experimentálních "raketových" letadel, ale pro svoje vlastnosti především u protileteckých zbraní, řízených střel a experimentuje se i s využitím pro navýšení dostřelu dělostřelectva.

Vynález pochází z Francie 1907. Francouzi také nejdříve experimentovali s jeho nasazením pro pohon letadel. Největší pokroky u letadel s ním udělali Němci, ale pro svoje charakteristiky podobné raketám byl koncept opuštěn. Právě jako "rakety", protiletadlové a jiné řízené střely s ním vyvinuli nejvíc realizovaných projektů Rusové. U Američanů je znám onen nejrychlejší pilotovaný letoun X-15.

Právě pro nutnost dynamické komprese a tedy předchozího urychlení na spalovací rychlost, je koncept alespoň u letadel defacto opuštěn. Nejvyšší význam má u protibalistických dvoustupňových raket. První stupeň (booster) střelu urychlí a poté je možno zažehnout ramjet.

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Vesmír si najde způsob, jak vás odklonit od cíle.
Petr Chobot