PL-12 (Sino-AMRAAM)

(Semi)active-radar-guided beyond-visual-range air-to-air missile
Čínský Amraam z éry Mig-29 a Su-30

Nové stíhací letouny lidové čínské armády J-16 byly často viděny nosit záhadné experimentální střely do vzdušných soubojů. Oficiálně byly představeny 2002. PL-12 se často přezdívá čínský Amraam. Šlo o celou kaskádu různě schopných raket střední velikosti a doletu, sestřelující nepřátelské stíhačky na vzdálenost BVR (Beyond Visual Range). Číňané znali spoustu technologií ruských, co do poloaktivního radarového navedení a snažili se z nich vyvinout něco jako americké AIM-120A/B Amraam, takže střely PL-12 využívají (polo)aktivního radarového navaděče v hlavici a směr letu korigují skrz rádiový spoj, čímž zároveň vykazují podobnost s ruskými R-77. Je to krásnou ukázkou jevu, jak řešení stejného úkolu různě po světě vždycky nakonec vede k stejným principům i hodnotám veličin raket. Raketa měla vysoký výkon a byla řízena aerodynamicky ocasními a dalšími křidélky. 2005 byla dovyvinuta lepší a verze SD-10A. Byla určena k odpalům z čínských stíhaček od J-10 až po Su-30MK2. Za všemi stupni jejího pozvolného vývoje stojí nejspíš čínská kancelář přezdívaná Institut 607. Čínské PL-12 původně jako rakety vzduch-vzduch nakonec vedly k odpalovačům z povrchu a vznikla tak řada plavidel a vozů čínské Amraamy odpalujících.

U pozdních verzí PL-12B,C,D Číňané silně experimentovali a zkoušeli nové možnosti manévrování. Přidávali pohyblivá křidélka a 2008 dokonce vyzkoušeli pohon ramjetu namísto raketového motoru. To bylo předzvěstí nových dokonalejších protileteckých raket. Tím se čínská raketa zase začala podobat ramjetem hnaným evropským střelám Meteor od MBDA. 

Postupem času vzniklo takové množství verzí a variant, že sami Číňané zaznamenali velký problém uhlídat jejich značení a dokonce zvažovali, zda raději nevytvořit jednu jedinou sjednocující kopii amerického Amraamu AIM-120, když už principiálně vytvořit svoje vlastní Amraamy dokázali. Je to logické, protože ruské Amraamy R-77 a americké Amraamy AIM-120 musí dělat to samé, aby dosáhly na stejné planetě stejných výsledků. 

Jedna raketa je větších rozměrů, aby mohla nést dostatečné množství vysoce výkonného paliva k provádění manévrů. Raketa je dlouhá 3,85 m; průměr těla rakety 20,3 cm s křidélky 67,4 cm. Hmotnost čínského amraamu je 180 kg, přičemž dosahuje rychlosti letu Mach 4, doletu až 70 km a manévruje s přetížením do 38 G. Obsahuje procesor pro digitální zpracování signálů, pozdější verze mají dvojí radarové, aktivní i pasivní navádění, jež za letu přepínají aby dosáhly vyšší odolnosti vůči rušení a klamným cílům.

Ke konci éry Migu 29 se na západě ustálilo přesvědčení, že Číňané i Rusové mají svoje Amraamy, poněvadž jejich PL-12 i R-77 dokázaly zhruba to samé, to jest sestřelit stíhačku na 70 až 100 km rychlostí 4 Machy při radarovém koncovém navedení. Čínské Amraamy však byly rozměrově o něco větší. PL-12 Číňané nakonec vyráběli pro export a vyzbrojili jimi ponejvíce letouny Barmy a Pakistánu.

Zdroje

https://www.globalsecurity.org/military/world/china/pl-12.htm

https://www.thedrive.com/the-war-zone/a-guide-to-chinas-increasingly-impressive-air-to-air-missile-inventory

http://www.ausairpower.net/APA-PLA-AAM.html#mozTocId835567

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Zlo triumfuje, když slušní lidé mlčí.
neznámý válečný veterán