MANPADS - Ručně odpalované protiletecké systémy

Man-portable air-defense system
Einmann-Flugabwehr-Lenkwaffe (Ein-Mann-Boden-Luft-Rakete)

Obvykle jde o protiletadlový raketový komplet velmi krátkého dosahu s infračerveným naváděním probíhajícím pasivně. To znamená, že vyhledávací hlavice (heat seeker) sama sleduje tepelné vyzařování cíle, který není ani nijak ozařován pozemním navaděčem ani střela v letu dále nekomunikuje s odpalovacím zařízením.

Pojmy pasivní a aktivní jsou zde matoucí, protože hlavice sama o sobě aktivně vyhledává. Pasivita se projevuje v absenci další komunikace s pozemním odpalištěm. Má smysl sledovat spíše u radarového navádění, které je aktivní, poloaktivní, pasivní.

Z hlediska navádění se pasivita projevuje v tom, že cíli není poskytováno žádné vodítko, že je k němu už střela naváděna na rozdíl od právě aktivního radaru. Proto jsou tepelně naváděné systémy tak mimořádně účinné a proto musí zejména pomalu letící helikoptéry v inkriminovaných situacích neustále preventivně odpalovat světlice jako tepelné klamné cíle (flare).

Konkrétně americké označení MANPADS vstoupilo poprvé do testování roku 1961 jako zbraňový systém FIM-43 Redeye na stejném principu jako rakety Sidewinder. Sověti následovali téměř současně se svými Strela-1 a Strela-2.

Hlavice je ve skutečnosti naopak tím nejaktivnějším navaděčem, který musí být sám za letu rakety dokonce chlazen, aby jeho vlastní vedlejší teplo nerušilo navádění na cíl.

Samotné fyzikální a chemické děje probíhající v hlavici jsou úžasně detailně popsány v angličtině na Wikipedii. Největším úskalím je zde vysoká rychlost rakety a cíle a často kolmost jejich směrů a problém, aby hlavice neztratila zaměření. Pilot má naopak problém, aby ze zaměření unikl.

Nejmodernější hlavice navaděčů používají infračervenou termografii a její ICCD senzory. To sice potřebuje v reálném čase mnohem vyšší výpočetní kapacitu, která ale dnes není žádnou starostí, a za to produkuje v reálném čase více dat, takže je méně náchylná ke zmatení klamnými cíli. Rovněž je zde pomocí digitálních technologií úplně vyloučeno, aby se rakety zaměřily na slunce.

Kromě toho existovaly samozřejmě také Command Line-of-Sight systémy s lidským-optickým-radiovým naváděním, dále také Laser Beam Riders využívající k ozařování cíle laserového paprsku (který snadno ztratí zaměření). Proto byly opuštěny.

Technické řešení ručního odpalování nese spoustu nevýhod stejného smyslu jako rozdíl mezi notebookem a počítačem: Vše je podřízeno mobilitě a ta je jedinou výhodou ruku v ruce s velkým množstvím nevýhod.

Aby raketové komplety vyžadovaly maximálně dvoučlennou obsluhu, dostřel je krátký do 8 km. Daleko lepší dostřely jsou u raket odpalovaných z letadel.

Současné nejpokročilejší jsou americký FIM-92 Stinger, ruská 9K333 Verba, evropský Mistral 2, britský STARStreak LML-NG, švédský RBS 70 NG (Bolide).

Konec konců právě ruční mobilita může za to, že jsou MANPADS často zneužívány teroristy k sestřelům civilních letadel. Za posledním padesát let se to oficiálně stalo minimálně jedenáctkrát a z důvodů nevyvolání války jsou tyto sestřely spíše utajovány jako nehody.

Zdroje

https://2009-2017.state.gov/t/pm/wra/c62623.htm

https://www.army-technology.com/features/man-portable-air-defence-systems/

https://en.wikipedia.org/wiki/Infrared_homing#MANPADs

https://www.armscontrol.org/factsheets/manpads