Ghost Recon Wildlands - Tak konečně

Takto to sice zní teoreticky, protože GRW se neobtěžuje s něčím jako s inventářem, nicméně v podstatě se to za realitu Boiling Pointu považovat dá. V roce 2018 však máme obrovský svět v podobě Bolívie, v prvotřídní grafice a ozvučení, kam až jenom výpočetní výkon soudobého hardware sahá. Svět je tak obří a volný, že jeho přejetí autem napříč všemi provinciemi trvá i půl hodiny reálného času a přecházet ho pěšky, to by byla skutečná výzva.

Rozvoj postavy, čety, výzbroje a výstroje

Kromě zkušeností, které mimochodem získáváte jenom za střílení členů kartelu nikoli vojáků, sbíráte čtyři suroviny, jejichž mise pro získání jsou volně roztroušeny po mapě. Tyto utrácíte pro svůj další rozvoj, rozvoj svého týmu a dopomoci rebelů.

Simulace vlastní bojové kariéry jako v Boiling Pointu se tak úplně nekoná, protože nevyděláváte peníze a nepoužíváte je na udržování svých vozů a vylepšování arzenálu, nicméně RPG princip v podobě vylepšování herních možností za utržené zkušenosti tu je. Bohužel i bohudík nahraditelná auta, vrtulníky a motorky se válí všude po ulicích a není ani velké umění umět je správně sbírat. K velmi rozložitému systému modifikací svých zbraní můžete z inventáře přistupovat kdykoli a kdekoli.

Když jsme u toho ladění zbraní, Battlefield Hardline nastolil vysokou laťku a tady je to ještě lepší. Smysluplnější podání parametrů zbraní pomocí diagramů, srovnávání co která vylepšení dělají a s jakými kompromisy v porovnání s aktuální zbraní můžete počítat.

Rozlehlé prostředí Bolívie

Konečně bohužel i bohudík někdo stvořil hru, kde se mi přikoupení 16 GB operační paměti opravdu vyplatilo! Ale co víc! Prostředí vůbec není repetitivní, je to skutečná rozlehlá krajina jejíž zákoutí jsou snad všechna originál! Neskutečné! Něco takového si v PC hře přeji celý život a už jsem ani nedoufal, že se s tím opět setkám. Je to tady! Je vidět, že série Rainbow Six je šita na míru singleplayerovému hráči.

Díky GRW už dnes víme, že Bolívie je vysokohorská a že jsou tam největší solné pláně světa. Vesměs jde o krajinu pouštní a to ani ne tak teple pouštní jako spíše mrazivě. Zažijeme i nějaký ten močál, prales, zasněžené vrcholky And, ale to je ve třech provinciích z mnoha nepočítaně. Vesměs jde o krajinu typu Mongolska, avšak silně hornatou. Nejlepší je, že asi půl roku po hraní GRW jsem viděl skutečný dokument o Bolívii a nemohl jsem uvěřit očím, neustále jsem si říkal: “Nojo, tohleto přece znám, tady jsem skutečně byl, tady to tak skutečně vypadá. Prostě jasný důvod, proč už nemá cenu cestovat ale raději poznávat cizí kraje z poza počítače. Teď už například nevidím ani ten poslední důvod, proč bych vyhodil jedinou korunu za cestu do Bolívie a ještě si zastřílím proti jihoamerickému drogovému kartelu.

Zbraně - klad nejvyšší

Nejlepší zbraně od každého je dost těžké vybrat, zejména u brokovnic, tahle hra prostě brokovnice nemá ráda. Také jsou zde celkově v nabídce asi tři.

Ostřelovačských pušek je zde spousta a ty se svými parametry liší snad nejvíce. Proto jsem časem začal brát vážně vždy pořád tři ty samé ostřelovačky: G28 – slabá, ale jedinečná kadence. Dokáže pálit tak rychle, jak rychle mačkáte spoušť a neztratíte při tom fokus. HTI – naopak silná na likvidaci aut, jichž většinu pošle do nebes jedním zásahem, o vrtulnících to platí stoprocentně. Je to vlastně taková náhrada za ručně odpalované raketové zbraně. A celé spektrum ostřelovaček v této hře a jako že je jich opravdu hodně, je vlastně volbou kompromisů mezi kadencí a silou. Naštěstí lze místo ostřelovací pušky použít většinu útočných pušek a na ty je hra zaměřená.

Útočných pušek je zde paleta opravdu široká a jsou vidět jasné dva trendy: Pušky založené na vzoru staré americké M-16 a pušky založené na vzoru starého ruského AK-47. Jen málo z nich se nějak výrazněji vzhledově odlišuje. Celkově jsem si i po čtvrtém hraní hry oblíbil tři jasné oblíbenkyně. TAR-21 pro víceúčelovost a ze všech stran nejlepší použitelnost pro nejvíce typů mis). 556Xi pro sílu a přesnost při nižší kadenci. No a samozřejmě M4 pro chvíle nejhorší, když už to s ničím jiným nejde. Díky nejvyšší kadenci a síle doručí M4 do cíle největší DPS (damage per second) a k tomu drží velmi stabilně hledí na místě i při dlouhé automatické palbě, takže s M4 porazíte každého. Z tohoto důvodu stojí za zmínku ještě ruský protějšek AK-12 a dost dobré na dálku jsou Steyr AUG a britská L85. Famas má sice nejvyšší kadenci při přesnosti, ale je tak zoufale slabá, že ani za upgrady nestojí.

Z kulometů je to Stonerův kulomet, ruský nejtěžší kulomet PKM a naopak vysokokadenční MK249. Ale opravdu nejbrutálnější kulomet, když už k němu máte vše doplňující vybavení, je MK-48.

S pistolemi je to podobně jako s brokovnicemi. Je jich tu sice poměrně dost, ale zhruba všechny jsou stejné. Jde vám jen o velikost zásobníku a tlumič, ostatek je jedno.

Na submachineguns se v GRW také vyřádíte. Pro celkovou přesnost, kadenci a DPS bych asi volil P90, ale už je tak zprofanovaná všemi hrami a seriály, že tu hra nabízí nepřeberné množství jiných a stejně dobře použitelných. Na každé najdete něco, proč u ní zůstat. Parametrově nejlepší jsou Vector .45 a Scorpion EVO 3, výborná je SR-3M, MPX, další skvělé co stojí za zmínku jsou MP7, SR-635, 9x19SV.

Jízda či let krajinou a vozový park

Vozový park je slušný, od lidových pekáčů, míchaček a hovnocuců, přes lepší vyšší auta terénnějšího charakteru (Zeus), přes okulometené opancéřované vozy ala Humvee, až po vyloženě pancéřovaná ozbrojená auta, vojenské buginy mnoha typů, terénní motocykly. To samé platí pro chudší, ale přece nějaký výběr vrtulníků.

Přitom fyzika jízdy obtížným terénem je dokonalá. Lehké auto vám hrká tak, že byste v něm doopravdy sedět nechtěl, těžší auto už sedí lépe na zemi i při jízdě takovým stylem, jaký by si s vlastním autem nikdo nedovolil ba ani nesvedl. Když narazíte s těžkým velkým autem do osobáku, bez problémů ho shodíte z útesu, ale má zase nějakou setrvačnost a nijak zvláštní brzdy, takže musíte dávat bacha, abyste z něj po rozjetí nesletěl sám. Simulátor ježdění otevřenou hornatou krajinou to rozhodně je, a to i do lepší míry než jsou Far Cry simulátorem horolezectví. Mimochodem i to horolezectví si zde bez lana užijeme.

Chození pěšky je na takto obří vzdálenosti už ani ne dobrodružné ba přímo nudné. Nicméně je zde perfektní zdolávání terénu za stálého běhu, jen to slézání skal trochu pokulhává. Zvládání taktických překážek jako jsou zdi, zábradlí, auta a skály, vylézání, přeskakování, krčení, krytí se za nim a přebíhání mezi úkryty je prostě paráda.

Jízda na motorce po horských stezičkách je sice vynikající, v multiplayeru se dá vyřádit i na tom, ale osobně to nechávám bez povšimnutí. Dobrá je na tom skutečnost, že na motorce sice jedete sám, ale kdykoli z ní vysednete nebo hodíte držku ze skal, vaše četa je ihned u vás. Dají se tak dělat dobré přepady. Rychle někam na motorce vjedete v nepřátelské základně, např. do muničního skladu a na místě je ihned přítomna čtyřčlenná jednotka.

Létání vrtulníky je paráda. Letový model a ovládání jsou na úrovni vrtulníkového simulátoru. Vrtulníky s raketnicemi neřízených střel jsou po rozvoji prakticky nesmrtelné. Horší je to s rotačními kulomety vrtulníků. Ty musí titěrně malinkého nepřítele z dálky opravdu zasáhnout, nic naplat, že kolem se drtí beton a plech, jež by pěšáka při kadenci šestihlavňového kulometu spolehlivě zabil. Vrtulová osobní letadélka, jsou jako ve všech hrách na nic. Velkým úskalím je tu nepřátelská protiletecká obrana. Sestřelí Vás, co by met, a tak si nikdy nezalétáte dlouho. Cizí SAM site se dá deaktivovat výbušinou zblízka nebo můžete létat četnými skalními kaňony, kde na vás nemůžou, nebo se držet těsně nad zemí, což je s letadlem obtížné, ale s vrtulníkem lze vytrénovat krásně.

Bylo nás čtyři

Kooperace s četou vojáků byla jasným trendem už od Rainbow Six Vegas. Označování nepřátel přáteli, synchronizované střílení, oživování padlých ve víru boje, nastražování pastí, vše zde je. Spolubojovníci jsou inteligentní, nikdy vás neprozradí nebo neudělají žádnou vysloveně prasečinu, spíše vám mockrát zachrání život. Jedinou výtku bych k nim měl, a to je jejich náchylnost k nechání se přejet vlakem. Jakmile stojíte někde u kolejí a profrčí kolem vlak, můžete si být jisti, že celá skupina je mrtvá.

Je tu RPG princip rozvoje postavy, bez kterého by se už dnes neobešel snad ani letecký simulátor. Dostáváte body za klíčové mise a tyto utrácíte ve prospěch vylepšených dovedností a výbavy. Schopnosti hrdinů jsou sice příliš přízemní, klasicky po vojensku strohé, ale buďme rádi i za toto shledání.