Ghost Recon Wildlands - Tak konečně

Celá hra vás tlačí spíše hraní stylem stealth, i když na lehčí obtížnost a vyšším levelu postavy se to dá slušně hrát jako střílečka stylem spray and pray. Po vzoru Far Cry je zde výborný okamžitý takedown nepřítele na blízko.

Kooperace vysílačkou se všemi členy čety je skvělá, lepší než v mutliplayeru. Spolubojovníci vám hlásí kdesi cosi, kdo má jakou zbraň a kde zhruba se nachází, tím se vám automaticky taguje do situačního povědomí, které je stále promítáno do reality prostředí. Potvrzování zásahu je skvělé, stejně tak hlášení, jestli už jsme prozrazeni, nebo ještě ne. V případě dlouhých jízd autem si vojáci mezi sebou dokonce povídají vtipy, prostě lepší, než ve skutečnosti.

Hra má i vlastní benchmark na němž jasně vidíte statistiky výkonnostních vlivů svých grafických nastavení.

Automatizace a AI

Když srovnám s Far Cry 4, kde vyznačování trasy na mapě a automatické pojíždění působilo spíše muka,v GRW je to o mnoho použitelnější a hojně používané. V takto rozlehlé krajině je doprava auty nejen nutností ale i zábavou. Vše, co se týče ježdění po mapě i v terénu je zde rozhodně lepší i než v novém Far Cry 5 (dále jen FC5). FC5 se rozhodně jako simulátor jízdy s GRW vůbec nedá srovnávat, i když je celkově podstatně lepší než FC4.

Další, co bylo ve Far Cry 4 spíše pro zasmání, byli Guns for hire. V GRW máte zejména na vyšších úrovních celé palebné týmy rebelů, díky nimž dokážete dobít i jinak nepřekonatelné vojenské základny. Zejména si pochvaluji jejich schopnost likvidace vojenských vrtulníků a aut soustředěnou palbou ze samopalů. Na vás je mezitím se postarat o cíle vyšší hodnoty. Docela slušná je i spolupráce s palbou na požádání - z rebelských minometů.

Odstupňování nepřátel a bojové situace

Jasnou odlišnost v obtížnosti činí boj s drogovým kartelem versus s vojáky. Kartel je v podstatě banda málo organizovaných hejsků v trenkách, vyzbrojených hlavně automatickými pistolemi. Bolivijská armáda má zato leteckou podporu, profesionální vybavení vojenských aut a helikoptér, helmy, bodyarmor, lepší pušky a zaměřovače. Boj s nimi je naprosto odlišná věc a do hry jsou dáni jako ukončující faktor (terminátor). Neustále mají přehled o vaší pozici z vrtulníků, neustále za vámi přijíždějí nové a nové džípy. Pouze na konci hry, kdy už jsem byl tak vypracován, že se mi to několikrát povedlo, jsem jich postřílel dvě základny, všechno poseté spálenými troskami aut, další vlny vojáků již nepřijížděly a celá věc byla promlčena. Tento válečný vrchol se vám však ve hře nemá podařit často.

Krajinu procházíte volně jako ve skutečnosti. Při dobývání nepřátelského města nebo pevnosti se tam dostanete odkudkoli. Nic ve stylu Commandos. Nikdo vás nenutí jít jenom jedinou tuhou cestou, jako to známe z Far Cry (kromě 5). Můžete zahájit výsadek z moře, ze skal, po silnici, přes hlavní bránu, útočit kulometnou helikoptérou z vrchu, sletět tam na motorce ze skály, je to na vás. Paráda!

Skýtá se tu i možnost vést více savů kampaně paralelně, což ocení např. rodiny s více dětmi.

Stíhání konvojů si uděláte také po svém. Buď narážíte autem, nebo střílíte z vrtulníku, nebo z křoví naházíte hromadu granátů na silnici, nebo je prostě postřílíte kulometem. Vtip je v tom, aby nezačalo zásobovací auto hořet, jinak z něj dostanete jenom polovinu surovin.

Nahrazuje Far Cry, Rainbow Six, Just Cause, GTA i BF Hardline; nedostatky v detailech

Ghost Recon Wildlands nahrazuje všechny Far Cry, Rainbow Six, Just Cause, GTA a Hardline dohromady, takže máte-li na disku jejich instalační image, můžete je klidně vymazat. Wildlands nahrazují všechny prvky těchto her dohromady a v ještě dokonalejším provedení než kterýkoli ze zmiňovaných.

Výborné je odškálování grafiky a výkonu. Na nejnižší detaily je hra opravdu mimořádně hnusná ale zato se skoro třikrát lépe hýbe! S takto znatelným odstupňováním výkonu jsem se dosud nesetkal! Např. Ve FC5 to takto dobře zdaleka nefunguje.

Nulová replayabilita. Je to tak božské, že si to zahrajete jednou, dvakrát, možná třikrát a to hlavně díky pocitu ze zbraní, který zde prostě jako všude v Rainbow Six je. Konkurenční a novější FC 5 je v tomto daleko horší, o ježdění auty se ve FC5 vůbec bavit nedá.

Jediný a asi úmyslný problém je, že nelze rozdávat příkazy z vozidel, přitom tam by se to hodilo nejvíc.

Naprosto nepřehledné ovládání kruhem příkazů se bohužel u her stává standardem, naštěstí lze na všechny jeho akce nadefinovat shortcuty. V kritických situacích, kdy vás dělí od smrti vteřiny, je to naprosto nepoužitelné. Pomůže jedině zvyknout si a naučit se to.

I s opravnými patchi je zde dost chybová interakce s předměty. U něčeho stojíte a nejde to prostě sebrat nebo aktivovat. Dřív vás zastřelí než seberete cenný upgrade zbraně.

Bohužel ve hře není skákání. Všechny překážky, které to mají nadefinováno, lze pouze přelézt, což je často uprostřed palby dost pomalé. Tvůrci mohli raději umožnit skákání než přelézání.

Vysoká obtížnost je tu jenom kvůli blbému a pomalému ovládání, vše má nějakou odezvu a animaci, nic není okamžité. Stejné prokletí je u většiny známých third-person her, známo ze série Gothic, Witcher. GRW je např. první hrou, kde brokovnice nevystřelí okamžitě, ale až po chvíli.

Celá hra zprvu budí zdání „Commandos 3D“, ale jen zprvu, později je poznat, že fyzika 3D světa není odfláknutá a až na pár detailů mnohem lepší než u novějšího FC5.

Vadou na kráse jsou nezničitelné stromy a některé překážky, které byste v reálu při jízdě obrněným vozem bez problémů probořili. Prostě Vás to zastaví na místě a často je dokonce nemožné vymanévrovat ven.

O prvních dvou příšerně podvodných datadiscích se raději zmiňovat nebudu. V jednom jsou nesmrtelní nepřátelé a v druhém jste sama chudák ženská, bez čety vojáků.

Některé upgrady schopností jsou vysloveně zbytečné, mám na mysli třeba rušení dronu či vysílačů v situacích kolem vojenských základen, kde dron jednou jedinkrát opravdu potřebujete. Je to díky volnému přístupu, kudy každý přijde po svém, čili i vysloveně stealth hráč se zde vyřádí.

Střídání dne a noci je sice poněkud slabě kontrastní, ale zato noktovizor máte k dispozici ihned, kdykoli a perfektní. Časem si upgradujete i termovizi. I ta je perfektně zvládnuta, dokonce bych řekl, že jízda nočním lesem nebo let vrtulníkem nad terénem jsou při přehledu přes termovizor „větší prdel“ než přes noktovizor.

Automatické značení neobjevených předmětů, které jsou klíčové pro splnění mise a přitom stojíte v baráku přímo u nich, ale jen těžko byste je našli… To je výborná virtuální dopomoc.

Jak jsem řekl, jízda na huntsman motorbike v horách, třeba v Montyuoc a přistávání s letadlem je pro dobrodružné a humorné povahy. Couvání s letadlem je vyloženě sranda, letadlo je docela nerozbitné, dokonce vydrží i několik lehčích křápnutí o zem.

Jediné co mi na hře opravdu zásadně vadí, že nejde o tuhý vojenský simulátor z prvního pohledu, i když se tak na první pohled tváří, ale ulítává do obskurních third person stealth akcí typu splinter cell a metal gear solid.

Zdroj

Tom Clancy's Ghost Recon Wildlands. Ubisoft Paris. Windows. PC game. 2017.