FIM-92 Stinger

Man-portable air-defense system
Surface-to-air missile / air-to-air missile
Americký protiletadlový přenosný raketový komplet země-vzduch (MANPADS)

V přenosných protiletadlových zbraních hlavního proudu je Stinger asi tou úplně nejznámější. Jeho počátky byly vyvinuty v 60. letech, dnes je vyrábí Raytheon Missiles & Defense. Stinger sám nastoupil do služeb americké armády roku 1981. Ručně přenosná varianta operovaná jedním vojákem nese označení FIM-92, varianta odpalovaná z vrtulníků je potom AIM-92.

Jedna raketa Stinger je dlouhá 1,52 m při průměru (ráži) rakety 7 cm, s křidélky 10 cm. Raketka je to vskutku lehoučká (10 kg). Celé zařízení sestává z rakety, z odpalovací tuby, hledí, úchopu a elektronického dotazovače na vlastní-cizí cíl (IFF). To celé pak váží neuvěřitelně pouhých 15,2 kg.

Přitom raketa se může zaměřit na cíl maximálně 4,8 km daleko a výškový dostup má 3,8 km. 

Rakety jsou dvoustupňové. První motor vyhodí raketu dostatečně daleko od operátora, aby se mohl zažehnout hlavní motor na tuhé palivo. Ten dokáže raketu urychlit až na 2,54 Machu. Raketa má v hlavici pasivní tepelné navádění na horké spaliny z motoru letadla. 1 kg bojová nálož je pouze výbušná bez střepin a roznětka se aktivuje pouze při fyzickém kontaktu s cílem. Pokud cíl mine, tak se sama destruuje za 17 vteřin od výstřelu. Ve srovnání s evropským Mistralem jde u Stingeru o to, být co nejlehčí. Je to vlastně jako Mistral jenom s tím úplně nejnutnějším zařízením na palubě. Raketa se navádí na cíl proporčním algoritmem, který je těsně před zásahem přepnut na jiný, aby raketa vybuchla u těla letadla nikoli tolik u jeho výfuku z motoru. Z hlediska navádění existují tři další varianty, mírně se lišící způsobem navedení na tepelný obraz cíle. Vyhledávací hlavice některých má dvojí zobrazení cíle v infračerveném a ultrafialové části elmag. spektra. To činí Stingery B a C méně obelhatelné klamnými cíli (světlicemi) než jeho předchůdce FIM-43 Redeye, protože v UV spektru je lépe vidět rozdíl mezi motorem a světlicí.

Rakety Stinger prodělaly dlouhý vývoj a existují četné varianty a verze tohoto protivzdušného systému, stejně jako odpalovacích prostředků jimi vyzbrojených.

Systém Stinger používají armády snad z půli světa a proto byl také hojně testován v ostrém boji. Po shlédnutí v boji, zejména v Afgánistánu kde dovedně sestřeloval ruské Hindky (Mi-24) znamenal inspiraci pro armády všech stran, jež počaly vyvíjet vlastní zbraně na stejném principu. Tam vlastně Rusové poprvé uzřeli, že jejich bitevní vrtulníky účinně obstojí jenom proti pastevcům s kozami, nýbrž s rovnocenným západním soupeřem již žádné kdovíjaké výhody nepřinášejí.

Zdroje

https://www.raytheonmissilesanddefense.com/what-we-do/land-warfare/precision-weapons/stinger-missile

https://man.fas.org/dod-101/sys/land/docs/ch2.pdf

https://www.flightglobal.com/fixed-wing/us-army-seeks-replacement-for-stinger-anti-aircraft-missile/148384.article