Dragon Fire

US Marines' mobile heavy mortar system (Expeditionary Fire Support System)
U.S. pokročilý samohybný minomet

Životní příběh tohoto dokonalého amerického minometného kompletu se podobá kariéře živého člověka.

Minomet ráže 120 mm je plně automatický a může používat jak drážkovanou hlaveň tak s hladkým vývrtem. Očekává se od něj úloha protidělostřelecké odvetné palby.

Vývoj zbraně započala americká Marine Corps Warfighting Laboratory roku 1997. Chtěli vyvinout velmi kompaktní podobu minometu, která také bude moci být vyjmuta z vozidla a používána samostatně. Laboratoři se líbily prvky ze slavného minometného systému 2R2M od francouzských TDA a rozhodli se, že na tomto základu budou stavět. Šlo o těžký minomet se strojově ovládaným náměrem a odměrem a s automatickým nabíjením.

Po 17 měsících vývoje měli hotov experimentální prototyp pracovně nazvaný Dragon Fire. Do 2002 dále zdokonalovali bojový komplet zkušebně montovaný na vozidle MOWAG Piranha. Nakonec se jim vylouplo vysoce automatizované řešení s pokročilým řízením palby, s nízkým reakčním časem, se slušnou přesností i s dlouhým dostřelem. Toto řešení začala zevrubně testovat námořní pěchota a o systému se začalo mluvit jako o Expeditionary Fire Support System (EFSS). Nový minomet totiž dokázal zaplnit mezeru mezi pozemní a leteckou palebnou podporou pěchoty.

Jak zbraňový systém začínal nabývat pevných tvarů, byl pojmenován Dragon Fire II a laboratoř Armament Research, Development, and Engineering Command ho začala připravovat pro sériovou výrobu. Dragon Fire II již pojmenovaný jako XM-326 120mm Automated Mortar byl 2005 odhalen veřejnosti.

Dragon Fire II má hmotnost 1565 kg. Dokáže být řízen na dálku přes rádio, přičemž všechny úkony do vypálení první rány mu trvají pouhých 18 vteřin. Přitom přesnost zásahu byla velmi slušná, poněvadž kruhová odchylka od cíle ve vzdálenosti maximálního dostřelu 5,6 km byla pouze 15 m. Od 2007 se již pracovalo jen na zdokonalování pojezdové části a 2009 bylo zastaveno financování vývoje (projekt dospěl).

Výsledný zbraňový systém tak měl několik vozidlových platforem, byl tažený nebo vezený, s hladkým nebo drážkovaným vývrtem hlavně. Nakonec se ustálilo řešení jednoho vozidla minometu na jedno vozidlo muniční. Oněmi základními vozidly byly buď osmikolové LAV-25 nebo varianta tažená za HMMWV (Humvee). Takto byl systém transportovatelný vzduchem pomocí vrtulníku CH-53 Sea Stallion helicopter a konvertoplánu V-22 Osprey.

Samotná zbraň je v poli během pěti minut přemontovatelná mezi oběma variantami nosného vozidla.

Minometný systém může být samozřejmě ovládán na dálku a je plně automatický v úkonech nabíjení, spočítání cíle a zaměření hlavně. Od nenabité zbraně v jízdním módu do vypálení první přesně zamířené rány uplyne pouze 14 vteřin. Systém samozřejmě může pracovat zcela manuálně, tedy být plně ovládán lidmi.

Dragon Fire II může střílet veškerou NATO 120 mm minometnou municí. Do roku 2015 Raytheon pro něj vyvinul speciální naváděnou munici s delším dosahem - Precision Extended Range Munition (PERM). Toto střelivo dovoluje přesně pálit na dálku 17 km při odchylce od cíle pouhých 20 m. Tyto náboje jsou naváděny přes GPS pomocí vlastní antény a svůj let upravují v sestupné fázi pomocí křidélek. Dlouhého dostřelu je docilováno čistě plachtěním pomocí křidélek z nejvyššího bodu trajektorie.

2015 byl zbrojařům Raytheon a ATK udělen pětiletý plán na výrobu 4300 těchto nábojů PERM. Každý náboj stojí 18000 dolarů, což je přesně o 16000 dražší, než nenaváděný náboj. Není divu, že se s podobně technologicky dokonalými náboji zachází jako se šafránem. Vyráběl-li bych tyto náboje já, jistě bych se slzou v oku považoval každý náboj za umělecké dílo, které je s politováním konstruováno jenom proto, aby po dopadu samo sebe destruovalo.

Dragon Fire v současnosti používají armády Spojených Států, Ománu, Francie, Itálie, Malaysie a Saudi Arábie.

Zdroje

https://en.wikipedia.org/wiki/Dragon_Fire_(mortar)

http://www.army-guide.com/eng/product1846.html

https://defense-update.com/20040220_tda2r2m.html