Invictus Bell 360 (Bell)
Future Attack Reconnaissance Aircraft
U.S. lehký útočný vrtulník budoucnosti
V roce 2019 jde zatím o návrh průzkumného a útočného vrtulníku U.S. programu FARA (Future Attack Reconnaissance Aircraft) od společnosti Bell. Návrh je odvozen od civilního Bell 525 Relentless. Vrtulník je navržen operovat nad náboženskosociálním prostředím megaměst (nad 10 mil.) středního východu, se kterými se do budoucna počítá, jako se semeništěmi teroru.
Vrtulníku je vlastní exotická konfigurace jednoho motoru a booster motoru a čtyř listů rotoru při dvoučlenné posádce pilota a střelce. Všechny ostatní konkurenční projekty jdou na vysokou horizontální rychlost kombinací nosného a tlačného rotoru, takže teprve uvidíme, jaké vlastnosti bude tento přístup Invictům skýtat. Přitom jde o vrtulník jednoznačně útočného charakteru - s tandemovým kokpitem a bez prostoru pro výsadek. Průměr listů rotoru je 12 m. Nejde tedy o tak malý stroj, jak by se podle požadavků na manévrování v městském prostředí zdálo.
Invictus má vedle krytého sešikmeného vertikálního rotoru také ještě ocasní horizontální stabilizátor. Futuristický vzhled Invictu není projevem stealth technologie jako u předchozího experimentálního vrtulníku budoucnosti - Comanche. Ladné hladké tvary Invictu mají sloužit pouze snižování tření a vysoké rychlosti. Podobně jako neuskutečněný Comanche, má také Invictus být nabit průlomovými technologiemi, o kterých se zatím mlčí.
Primární zbraní je 20 mm kanón XM915 pod čumákem ovládaný přilbovým displejem střelce. Pro rozšíření zbraňových možností jsou uprostřed trupu montována pahýlová pseudokřídla jako nosiče protitankových řízených střel. Ta však v případě Invictu nejsou tak úplně pahýlová, protože vrtulníku poskytují prý až 50% dynamického vztlaku. S vrtulníky programu FARA se počítá jako s nosiči nového druhu zbraní vzduch-země, které kombinují schopnosti průzkumných dronů a řízených střel. V základní zbraňové konfiguraci se počítá s řízenými střelami zapouzdřenými v trupu vrtulníku, což by ukazovalo na snižování radarového podpisu a tedy si odporuje s dočasnými tvrzeními výrobce.
Pohonnou soustavu tvoří vlastně dva turbohřídelové motory. Hlavní motor General Electric T901 je doplněn podpůrným Pratt & Whitney PW207D1 jako zdrojem elektrické energie a důmyslným mechanismem propojení obou výkonů bude sloužit také zvyšování letového výkonu. Tím Bell Invictus odpověděl na vysoký požadavek armády ohledně cestovní rychlosti. Ta činí velmi slušných 330 km/h, což je na stroj bez horizontálního pohonu úžasné. Maximální rychlost totiž činí 370 km/h. Let je neustále korigován technologií fly-by-wire. Agilita zde rozhodně nechybí, bylo jí dosaženo na úkor bojového doletu 250 km. Hlavní turbínový motor o výkonu 3000 koňů má atypicky nasávání z jedné strany trupu a výfuk na druhé. To bude mít nejspíš co do činění s novým pojetím snižování tepelné stopy motoru, kolem kterého Bell zcela mlčí. Stejně jako Comanche má i Invictus zatažitelný podvozek.
Systém fly-by-wire Invictu má být zcela převratný a připraven k autonomně řízeným letům budoucnosti. Touto cestou je nasměrována také digitální avionika. Životaschopnosti vrtulníku bude dosahováno agilitou a aktivními protiopatřeními.
Není divu, že projekt Invictus je zatím velmi tajemný. O vítěze na vrtulník FARA totiž Bell soutěží s těmito mnoha dalšími výrobci: Sikorsky, Boeing, AVX, L3, Karem, Northrop Grumman a Raytheon, takže se naopak divím, že prototyp byl veřejnosti vůbec ukázán. Nechme se překvapit. Adepti programu FARA se nám ještě postarají o záplavu článků v médiích na hranici armádního bulváru.
Zdroje
https://www.thedrive.com/the-war-zone/30136/no-bells-invictus-armed-scout-helicopter-isnt-stealth-but-it-aims-to-be-fast-and-cheap
https://www.bellflight.com/products/bell-360
https://www.verticalmag.com/news/bell-360-invictus-to-use-429-engine-as-supplemental-power-unit/
