BMD-3

Boyevaya Mashina Desanta
Airborne combat vehicle
Rodina sovětských výsadkových útočných vozidel 3. a 4.

Sověti vyvíjeli poměrně protřelá a uznávaná vozidla coby oporu výsadkářů, lehkým kanónem vyzbrojená superlehká pěchotní pásová vozidla, shazovatelná z letounů na padácích, jako oporu při invazích do svých "neposlušných bratrských" států. Sověti každopádně byli, stejně jako rusáci dnes, padouši, nicméně tato výsadková pásová vozidla defacto založila standard své třídy a byla napodobována i na západě. BMD 3 a 4 jsou z éry, kdy panovaly obavy, že Sověti mohou síly NATO převálcovat rozsáhlým výsadkem při obří přesile a za podpory shazovaných lehce obrněných vozidel útočné povahy (s rychlou a velkou byť nepřesnou palebnou silou). Až v druhé vlně by zřejmě jela masivní vlna tanků, ale to už není obor BMD, tam by patřila BMP. Jejich řady završil výsadkový tank Sprut-SD s nejvyšší palebnou silou.

Hlavní devizou těchto "lehkých pásáků" je mrštnost v konstrukci se zbraňovou věží posazenou velmi dopředu. V boji nevydrží tolik, co jejich nevýsadkoví, lépe opancéřovaní kolegové BMP. Jejich útočnou sílu kanónu doplňovala jedna nebo dvě protitankové řízené střely, takže vozidlo nakonec bylo efektivním zabijákem dalších vozidel obrany, na které mohlo v útoku narazit.

Všechna BMD byla na rozdíl od BMP vyzbrojena nízkotlakým kanónem středních ráží, to jest při kratší délce hlavně, s nižší průraznou silou, hlavně však měla plnit útočné poslání, to jest chrlit na nepřítele záplavu střel, třeba nijak zvlášť účinně. Útočným posláním BMD byla rychlost, rychlopalnost, s horším pancéřováním. 

BMD tedy měla za úkol zavlažovat palbou nepřítelovu pěchotu (tedy nás) jako stříkací hadicí. Udává se, že BMD měla problém porazit nepřítelovo pancéřované pěchotní vozidlo natož tank, a to nejen z důvodu nízké úsťové energie střel, ale už třeba také z důvodů nepřesnosti. Narozdíl od italského Draco nebo amerického RDF/LT, která jsou zdatná při soustředěné palbě více následných ran do jednoho bodu, to se právě vozidlům BMD málokdy dařilo. BMD měla sílu sestřelit kanónem hlídkující NATO vrtulník, který se letěl náhodou podívat, jak výsadek parašutistů na poli dopadl, ale problém byl se do letícího jednotlivého vrtulníku vůbec strefit. Jinak síla většinou 30 mm kanónu s krátkou hlavní přesně akorát na vrtulník stačila.

BMD mívala 30 až 73 mm ráži kanónů, protože jak šel čas, ukázalo se, že invazní vojska budou stále pravděpodobněji muset čelit také tankům NATO a tak vozidla musela mít až 73 mm kanóny, aby tanky vůbec poškodila. BMD-3 měla zbraňovou věž z BMP-2. Nejčastější bývaly 30 mm kanóny 2A42 automaticky nabíjené s 7,62 mm spřaženým kulometem PKT, později doplňované ještě odpalovači 9P135M se střelami 9M111 Fagot nebo lepšími 9M113 Konkurs. Dle útočné sovětské doktríny bývaly kanóny nabity dvěma výbušnýma na každou jednu průbojnou střelu. Kadence byla 220 až 550 ran v minutě, náměr do 75°. Byly elektro-hydraulicky stabilizovány se zásobou střeliva spolu s kulometem celkem max. 500-2000 ran. Protitankové střely vezly celkem tři (včetně zásoby). Časem přibyl svěží minikulomet RPK ráže 5,45 mm v pravo vedle řidiče a automatický granátomet AGS-17.

Posádka BMD-3 měla nutný počet členů obsluhy zvýšen na tři z pouhých dvou vojáků. Vozidla však byla rozlehlejší, mohla vézt až 7 vojáků výsadku. Jejich pancíř byl z vojenského hliníku o různých tloušťkách mezi 15 až 32 mm. 

BMD-3 a 4 vznikaly od roku 1990. Měla hydropneumatický podvozek, byla poháněna vznětovým motorem o výkonu kolem 450 koňů, který 12 až 14 tun lehkým vozidlům dovolily hnát to po travnaté louce až 65 km/h rychlostí (prostě invaze). BMD-3 a 4 byly cca dvojnásob těžké a výkonné než BMD-1 a 2. BMD-3 při té větší hmotnosti a výkonu již byla plně obojživelná. Jejich specifický výkon byl vynikajících 34 koně na tunu hmotnosti.

BMD-3 a BMD-4 byly na bojiště shazovány z letounů IL-76 nebo An-22. Program BMD-3 začal roku 1985 a vozidlo bylo vyráběno pouze pro sovětské letectvo ve Volgogradu. Celkem bylo vyrobeno snad ani ne 200 kusů mezi 1990 a 97. Vozidla BMD byla mnohokrát využita v boji, ale to spíše BMD-1 a 2 v Jižní Osetyi, v Čečně, v Afgánistánu. Snad 850 ks jich tvoří dodnes páteř ruských výsadkových sil. Ty byly modernizovány na současné BMD-2M.

Specifikace

Rok 1990; hmotnost 13 t; délka 6 m; posádka 3+4; rychlost 70 km/h; dojezd 500 km;

Zdroje

https://www.militaryfactory.com/armor/detail.php?armor_id=48

https://tanks-encyclopedia.com/modern/Russia/BMD-3.php