Aegis
Ballistic Missile Defense System
Americký národní obranný protibalistický raketový systém
Aegis je programem U.S. ministerstva obrany zastřešující více konkrétních technologií pro obranu USA a spojenců proti balistickým raketám středního dosahu. Jeho zásadním prvkem je Aegis BMD (Sea-Based Mid-course) tedy systém odpalovačů umístěných na plavidlech třídy Ticonderoga a Arleigh Burke. Pomocí lodí rozmístěných v oceánech se rozšiřuje kapacita systému nad možnosti dosahu radaru a vlastních raket. K tomu je používáno střel (raket) RIM-161 Standard Missile 3 (SM-3), RIM-156 Standard Missile 2 Extended Range Block IV (SM-2 Block IV) a také RIM-174 Standard Extended Range Active Missile (SM-6).
Aegis se snaží o eliminaci cizích raket před jejich sestupnou fází letu. Není navržen pro ničení mezikontinentálních balistických střel (ICBM). Data ze sledovacích radarů Aegis o ICBM však mohou být posílána pozemním systémům obrany, které je ničit dokáží.
Za realizací systému Aegis stojí především společnosti Lockheed Martin a Raytheon spolu s velkým množstvím subkontraktorů. Iniciativa na vývoj takového systému vznikla již v 80. letech za vlády prezidenta Reagana jako Strategic Defense Initiative (SDI). Od využití původního návrhu railgunů umístěných ve vesmíru se ustoupilo směrem k všednějším pozemním raketám známým jako Lightweight Exo-Atmospheric Projectile (LEAP). Fáze Aegis LEAP byla plně rozvinuta v 90. letech. Jeho konkrétní řešení - rakety SM-3 se začaly používat z vlády George W. Bushe od 2004. Nejvyšší důležitosti však Aegis nabyl za vlády prezidenta Obamy pro rostoucí šílenství Putina a sílící hrozbu Ruska. Kolem 2009 se proto řešilo jeho umístění v Polsku, v ČR nebo Turecku.
V systému Aegis je využíváno více systémů sledujících trajektorie letu cizích balistických střel, mezi nimi Space Tracking and Surveillance System detekující hrozby pomocí satelitů z oběžné dráhy.
Program Aegis podléhá neustálému vývoji všech prvků, od radarů, přes software po samotné střely. V současnosti je funkční Aegis 4 a pracuje se na vývoji páté verze.
Aegis Ashore využívá spolupráci námořnictva a pozemních odpalovačů umístěných na pobřeží. Jeho první operační prvek byl umístěn 2016 v Rumunsku, druhý 2018 v Polsku a pouze samotný radar bude umístěn do Turecka. Pracuje s AN/SPY-1 radarem a baterií střel SM-3. SPY-1 je 3D radar s pasivním elektronickým snímkováním (PESA). Je schopen detekovat, a sledovat přes 100 cílů současně s radarovým horizontem 190 km. Od 2017 je používán AESA radar, který si i s dvěma bateriemi odpalovačů objednalo Japonsko kvůli KLDR. Pro přesnost zásahů v terminální fázi letu je používán radar AN/SPG-62.
V současnosti jsou nejvíce aktuální střely Standard Missile 3 (SM-3), které ničí cíl v střední fázi letu nad zemskou atmosférou přesným zásahem čistě kinetickou energií, tedy bez tříštivotrhavé hlavice. Dále střely SM-2ER Block IV, jež ničí cíl v terminální fázi letu v atmosféře výbuchem fragmentační hlavice. Budoucí vývoj SM-6 přidá aktivní radarové navádění přímo do hlavice rakety a přidá schopnost ničit protilodní nízko letící střely s plochou dráhou letu. SM-6 také bude mít vyšší průměr kvůli výkonnějšímu motoru a tedy i lepší letové výkony.
Kolem technických parametrů inovací radarů a raket je snad z pochopitelných důvodů ticho po pěšině. Je ale udáván příklad z roku 2008, kdy střela SM-3 zničila cvičný cíl ve výšce 247 km. V současnosti se údajně pracuje především na efektivitě uvnitř atmosféry s SM-6.
U SM-3 jsou udávány tyto specifikace:
Hmotnost střely 1,5 t; délka 6,55 m; pevné palivo; operační dolet 900 až 2500 km; rychlost Mach 10,2 až 15,25; navádění inerciálně, radarem, GPS a v koncové fázi infračerveně.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Aegis_Ballistic_Missile_Defense_System
https://en.wikipedia.org/wiki/RIM-161_Standard_Missile_3
https://en.wikipedia.org/wiki/Space_Tracking_and_Surveillance_System
https://en.wikipedia.org/wiki/AN/SPY-1