AW101 (Agusta Westland)

Anti-submarine, search and rescue, utility helicopter
Britsko-italský střední víceúčelový námořní vrtulník

Vrtulník AgustaWestland AW101 v některých zemích nazývaný Merlin je výsledkem vývojového úsilí britských Westland Helicopters a italské Agusta. První let proběhl už 1987,  avšak do používání armádami se dostal až 1999. Od té doby se stal námořním vojenským vrtulníkem 13 zemí světa, zejména evropských. Časově spadá do konce éry námořního vrtulníku Sikorsky Sea King,  jehož u mnoha námořnictev nahradil.

Je využíván k rolím protiponorkového boje, v námořních pátracích a záchranných operacích a při zásobování lodí na moři. Kanadské námořnictvo jej používá pod  jménem CH-149 Cormorant a taktéž chvíli sloužil jako prezidentský vrtulník USA pod jménem Lockheed Martin VH-71 Kestrel. Setkal se také s ostrými podmínkami,  byl nasazen kupříkladu ve válce v Iráku a v Afghánistánu. 

Konstrukčně AW101  vyznává konvenční přístupy k návrhu, ačkoli některé jsou na tehdejší dobu dosti pokročilé,  jako třeba kompozitní trup ze slitiny hliníku a lithia. Byl  vyvinut s cílem schopnosti práce v mrazivých i v horkých podmínkách počasí a AW101 také dovede udržovat stabilní  dopřednou rychlost kolem 70 km/h nezávisle na síle a směru větru. K tomu mu pomáhá tehdy moderní antivibrační systém snižující zátěž kompozitové kostry vrtulníku o 80%.

Boční stěny vrtulníku obepínající prostor posádky jsou dokonce slabě pancéřovány. Avionika je z důvodu zálohy zdvojená a piloti ji ovládají  skrz  6 barevných multifunkčních panelů. Do letové výbavy patří digitální systém map a dopředu hledící infračervená kamera ke kontrole letu (FLIR). Pohonem vrtulníku byly nejprve tři turbohřídelové motory Rolls-Royce Turbomeca RTM322, později nahrazeny General Electric CT7. 19metrový rotor se skládá z pěti listů z kompozitu, tentokrát z prokládaných vrstev uhlíku titanu a tkaniny. Každý motor má vlastní palivovou nádrž, pro navýšení doletu lze vrtulníku přidat ještě čtvrtou a pátou nádrž. 

Většina AW101  je vybavená aktivními elektronickými protiopatřeními,  výmetnicemi klamných cílů tepelných i radarových (chaff & flare), rušícími a detekčními systémy. Výzbroj vrtulníku je možno připnout na dva závěsníky,  v námořním prostředí jsou to torpéda, hlubinné nálože a protilodní střely. 2011 přibyla možnost instalace kulometů a ATGM. Také byl přidán pokročilejší zdvojený systém automatizace a stabilizace letu AFCS  od Smiths Aerospace, také systém vyhýbání se kolizím TCAS.  Vrtulník již dříve měl GPS a inerciální navigační systém a komunikační rádiový subsystém. Některé stroje byly vybaveny pátracím radarem pro vyhledávání trosečníků. Vzhledem k těmto přístrojům je vrtulník řízen posádkou tří členů ( pilot pozorovatel a operátor). Většinu základních letových  úkonů zvládne pokročilý autopilot, jemuž všichni tři operátoři mohou udílet rozkazy. 

Vojenská  varianta vrtulníku AW101 v prostoru pro výsledek převeze 24 posazených nebo 45 stojících vojáků s veškerým vybavením. Alternativní náklad tvoří 16 lůžek pro raněné nebo několik palet se zásobami. Pro náklad je zde hydraulicky operovaná rampa, díky ní mohou naložit i vozidlo velikosti Jeepu. 

Od AW101 existuje nespočet variant a vývojových a národních verzí. Nástupcem AW101  je novější a ve všech ohledech schopnější německý vrtulník NHIndustries NH90.  

V roce 2004 byly nejrozšířenějšími specifikacemi AW101 tyto:

Hmotnost 10,5 až 14,6 t; délka 19,53 m; posádka 4+26; cestovní rychlost  278 km/h; dolet 833 km;  výdrž ve vzduchu 5 h;  dostup 4,5 km; 

Zdroje

https://www.leonardocompany.com/en/products/aw101

https://www.aerospace-technology.com/projects/aw101-transport-helicopter