Stalker 2T

Armored Fighting Vehicle
Běloruský prototyp vozidla palebné podpory

2T Stalker je na západě velmi oblíbeným, v počítačových hrách často propíraným, záhadným běloruským prototypem, který se nakonec nikdy nevyráběl. Laicky viděno, je to vlastně taková velmi drahá nadstavba televizního přenosového vozu, je schopný projet i močálem, navíc ustojí kulometnou palbu a ještě sám dovede sestřelit vrtulník. To však definuje asi 95% strojů na mém webu popisovaných. Takže dále má jít o prototyp pancéřovaného vozidla vyvinutého podnikem Minotor Service Enterprise z Minsku. Vyrobeny byly vlastně jen dva zkušební kusy. Pro nás západní slovany je vlastně nakonec dobře, že ho Bělorusové nakonec neměli, protože své nesporné kvality měl. Byl takovou kvalitnější, schopnější, téměř až západnější obdobou ruského BMPT, vozidlem čistě útočného charakteru.

Vozidlo váží 27,4 tun a je dlouhé 7,77 m. Obslužnou posádku tvoří 3 vojáci plus další dva až tři mohou tvořit výsadek. Výzbrojí je 30 mm automatický kanón 2A42 současně s 30 mm granátometem AGS-17. Mohutnou sekundární výzbrojí je 7,62 mm kulomet a ještě dvakrát čtveřice protitankových střel 9K114 Šturm a navrch dvojice protiletadlových 9K38 Igla. Systém má vícekanálovou noční/denní sledovací elektrooptiku. 

Pohonem je vznětový motor V-46-2S1 s automatickou převodovkou Allison DDA X-1100-3B o výkonu 760 až 840 koňů. Specifický výkon tak činí obstojných 24,5 koně na tunu. Zavěšení je hydropneumatické. Rychlost má činit 95 km/h a dojezd úžasných 1000 km. Díky těmto parametrům je zřejmě vozidlo tolik sledováno západními pozorovateli.

Kanón má volitelnou kadenci (zřejmě chaingun) s maximální hodnotou 800 ran v minutě, takže pokud by vezl větší zásobu střeliva, byl by vhodný i jako protiletecký kanón. Pouhým kanónem může likvidovat transportéry do vzdálenosti 1,5 km, lehce pancéřovaná vozidla na 4 km. Odpalovače raket jsou navíc zatažitelné pod pancíř, čímž je zmenšen prostor výsadku a vozidlo tedy není ani tak pěchotní, jako spíše vozidlo palebné podpory. Každý odpalovač má k palbě připraveny dvě rakety a ty jsou rychle dobitelné posádkou, která uvnitř vozu může nabít dalších 6 kusů od obou druhů raket.

Rakety systému 9K114 Shturm (mající NATO název AT-6 SPIRAL) jsou poloautomaticky rádiově naváděnou obdobou starších protitankových z vrtulníku Mi-24. Mají průměr 130 mm, dosah 10 km, kumulativní tandemovou nálož a dokáží se probít pancířem ekvivalentu 560 mm homogenní oceli. Holt tenkrát to stačilo, dnes by potřebovaly dvojnásobek.

Rakety systému 9K38 Igla (v NATO pod názvem S-18 Grouse) létají slabě nadzvukovou rychlostí, jsou vhodné vůči všem typům leteckých cílů. Mají maximální dosah 5,2 km a výškový 3,5 km.

Až dosud je to skvělé, tohle se tedy bělorusákům roku 2001 povedlo.

Jediné, co může být bráno v potaz, je síla pancíře, který je celý z homogenní oceli a snad prý má ustát zásah 30 mm kanónem z 300 m, ale nikde o tom nejsou podrobnosti, zda ze všech stran, jak na věži, zda APS, a čeho všeho je ochrana kombinací. Prostě se před 20 lety nevyrábělo a tak už se nikdo nepáře s dohledáváním informací.

Zdroj

https://www.globalsecurity.org/military/world/belarus/2t-stalker.htm

https://aw.my.games/en/news/general/development-2t-stalker

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Mít největší kladivo neznamená trefit každý hřebík.
Obama