Akt agrese

Act of aggression, Crime of aggression
Verbrechen der Aggression

Pojem agrese známe dávno. Zločin agrese neboli akt agrese jako trestný čin mezinárodního práva byl přesně definován až na Kampalské konferenci v roce 2010.

Kampalská definice zločinu agrese: „zločin agrese znamená plánování, přípravu, zahájení nebo provedení útočného činu, který svým charakterem, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty OSN, a to osobou v postavení, které jí umožňuje efektivně vykonávat kontrolu nad státem nebo řídit jeho politické nebo vojenské akce."

Jako takový ho má za úkol stíhat Mezinárodní trestní soud v Haagu (International Criminal Court - ICC) spolu se zločinem genocidy, zločinem proti lidskosti a válečným zločinem.

Přitom potřeba řešit něco takového trestním právem vznikla hned po první světové válce. Ještě do druhé světové války vzniklo několik úmluv, protokolů a dokonce paktů, které všechny viděly snahu zakázat válku jako prostředek řešení sporů nebo ji označit za mezinárodní zločin. Státy, které do té doby vesele vyhlašovaly války jak na běžícím pásu najednou totiž oslábly a na toto řešení sporů začaly být příliš úzkoprsými. Ačkoli válka se jim znelíbila, tyto smlouvy nikdy nebyly přijaty kvůli silným státům jako USA, které z války vyšly dobře a i nadále by pro ně znamenala silný nástroj dosahování svých záměrů. Západní civilizovaná společnost musela zažít ještě druhou světovou válku, aby si řekla: Dost.

Teprve po Norimberském tribunálu začal být akt agrese odsuzován jako zločin proti míru. Ačkoli jeho definice tehdy ještě nebyla přesně jasna, každý nějak subjektivně shodně chápal jeho projevy.

Jednotlivé případy zločinů agrese cituji z Wikipedie:

Zločinem agrese je zločin, který obsahuje plánování, přípravu nebo organizaci útočného činu.

Útočným činem je: 

Vpád nebo útok ozbrojených sil státu na území jiného státu,
použití jakýchkoliv zbraní státem proti území jiného státu,
blokáda přístavů nebo pobřeží státu ozbrojenými silami jiného státu,
vyslání státem nebo jeho jménem ozbrojených band, skupin, příslušníků nepravidelných ozbrojených sil nebo žoldnéřů, kteří používají ozbrojenou sílu proti jinému státu …

Přitom zločinu agrese se může dopustit kromě státu také jednotlivec. Agrese z pohledu jednotlivce je potom to, co známe odedávna. 

Agrese: Útočné jednání, které se projevuje záměrným poškozováním nebo násilným omezováním jiné osoby nebo věci. Agrese se může projevovat fyzickým napadením, ale také verbálně, například urážkami a pomluvami.

Do vymezení agrese se ještě navíc vměšuje Rada bezpečnosti OSN, neboť zachování míru a bezpečnosti na mezinárodní úrovni je vůbec nejdůležitějším úkolem Spojených národů. Podle článku 39 Charty OSN tak: „Rada bezpečnosti určí, zda jde o ohrožení míru, jeho porušení nebo útočný čin, a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření mají být učiněna podle článků 41 a 42, aby byl zachován nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.“

Aby bylo možno množství přečinů v dnešní jako v kterékoli jiné době vůbec zvládnout, Charta sama v této oblasti upřednostňuje spíše politický, než právní přístup ke kvalifikaci agrese či jiného protiprávního užití síly mezi národy.

Porušení míru a peacekeeping

Protože i tak má v tomto OSN zejména po roce 2000 řadu problémů. Mírové síly OSN (modré přilby), jsou potom ty ozbrojené síly, jež na základě mandátu OSN usilují o udržení míru v regionech, kde hrozí propuknutí ozbrojeného konfliktu. Tyto přilby na půdě tohoto webu dobře známe, neboť odhadem dobré dvě třetiny vojenských prostředků zde popisovaných, jsou nakonec užity právě a pouze v tzv. mírových misích. Jejich viditelní zástupci jsou čas od času dokonce nositeli Nobelovy ceny míru. Mají za úkol po skončení vojenských konfliktů monitorovat mírové procesy v zasažených zemích a pomáhat zainteresovaným stranám uvádět v platnost mírové dohody.

Po světě je totiž řada zemí a situací, v nichž členské země a hlavně nestátní aktéři sabotují OSN a vedou nezákonné války. Ono totiž členských států je celkem 193 a každý má přece jen svoje zájmy a čas od času se někomu prostě válčit chtít začne.

Zdroje

https://en.wikipedia.org/wiki/Crime_of_aggression

https://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese

https://en.wikipedia.org/wiki/International_Criminal_Court

https://is.muni.cz/th/qd3oy/Definice_agrese_nebo_ozbrojeneho_utoku.pdf

Ozbrojené konflikty po konci studené války. Ivo Pospíšil, Zdeněk Kříž, kolektiv. Masarykova univerzita. 2012.

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

V Portugalsku a Řecku je odborníkem ten, kdo pozná lokomotivu od umyvadla. V Německu je odborníkem ten, kdo chodil pět let řádně na univerzitu a pět let to praktikoval. To je rozdílné měřítko patentové teorie.
Karel Čada