Studiennachhilfe Hamid aneb jak jsem se doučoval latinu u araba

Jelikož jsem na gymnáziu v Rakousku nastoupil o rok později, vyvstala nutnost nejen učit se latinu přes němčinu jako povinný třetí jazyk na gymnáziu, ale ještě jí celý rok dohnat. Když jsem se po půl roce rozkoukal v němčině, opřel jsem se naplno do latiny a tak jsem se dostal do mašinérie firmy živící se doučováním.

O přihlouplé studenty kupodivu nebyla nouze, protože i při neuvěřitelné lehkosti rakouských gymnaziálních požadavků se v každé třídě obřího gymnázia o rozloze vojenské pevnosti našlo několik studentů, kteří propadali z libovolných předmětů od chemie po latinu.

Zneužívání, podvod, školská mafie nebo prvotřídní podnik?

Cimrman - já to jenom organizuji

Doučovacímu průmyslu za peníze se tedy v Rakousku dost dobře daří. Majitelem byl podnikavý osmahlý pan Hamid, rakouský to Egypťan. Ne, že by sám latinu a ostatní předměty uměl a doučoval, on to jenom organizoval. Pronajímal si ve středu města (zhruba v průsečíku tras od všech středních škol do studentských jídelen) menší budovu s vestibulem, kanceláří, sociálním zařízením, palmou v květináči, pár učitelskými časopisy v čekárně placené animátory co mu fingovali v čekárně nával a hlavně s několika místnostmi, v nichž jím najatí soukromí učitelé doučovali žáky různým problematickým předmětům všech škol ve městě, po kterých zrovna byla poptávka nedostatečných žáků a rodiče jim to zaplatili. A že jich bylo!

Cimrman - loni jsem musel propustit dva placené animátory

Za vzdělání se cálovalo

Rakouští, švýcarští a lichtenštejnští rodiče vůbec byli zvyklí za vzdělání svých dětí dosti platit. Na začátku roku si každý bez odmlouvání musel koupit paletu učebnic, během roku se dokupovaly i poměrně drahé školní pomůcky, jako třeba speciální kalkulačky a ti nejnešťastnější rodiče zaplatili ještě celoroční doučování, které znamenalo doslova záchranu studentského života jejich potomka.

Záchrana života

Nešlo totiž pouze o kondiční doučování, které vlastně není potřeba, nýbrž o udržení žáka nad vodou za každou cenu. Najímaní doučovatelé tak za žáky přímo vypracovávali úkoly, ze kterých měli být příští hodinu zkoušeni, psali referáty, natrénovávali slohovky a zkoušení, sháněli za žáka učební materiály. Prostě komerční služba par excellence, něco takového v Čechách tehdy i dnes je stále nepředstavitelné. Jednak by za to nechtěl nikdo platit, jednak by se to považovalo částečně za podvod.

Zpeněžil přistěhovalectví

Nevím na kolik šilinků (posléze euro) měsíčně si tehdy (1999 až 2002) majitel a jeho učitelé přišli, ale myslím, že se ničím jiným neživili, protože studenti si u něj podávali dveře. Narozdíl od ČR tam byla spousta dětí cizinců, kteří se potřebovali rychle naučit vůbec základní němčinu. Zároveň řada cizinců jako Makedonci, Albánci, Turci byli prostě negramotní nebo neuměli latinku, a jejich prosperující studium v německy mluvící zemi často představovalo třeba i záchranu života nebo živobytí, takže rodiče bez pochyby dávali za jejich doučování první poslední. Obchodní potenciál byl obrovský. Německy mluvící země mají halt dlouhodobou zkušenost s migranty a umí s nimi už nějak pracovat, v tomto případě jejich neschopnost dokonce zpeněžit.

Latina v němčině

Můj požadavek na latinu byl takový, že ve škole nás učitel zkoušel z překladu latinského textu do němčiny, který jsme si měli za domácí úkol z minula na příště připravit. Jelikož jsem zpočátku dosti tápal i v němčině, nebylo v mých silách něco takového vůbec zvládnout. Jestliže jsem však nechtěl propadnout, připraven na každou hodinu latiny jsem být musel. Ženská přinesla, podtrhala, poradila s čímkoli na co jsem se jí ptal i z němčiny a angličtiny, prostě prvotřídní práce.

Rozvrh a placení

Docházel jsem tam třikrát týdně a táta to vždy jednou za měsíc zatáhl. Vždy když se blížil konec měsíce, německy mluvící Egypťan, jenž dobře znal staré arabské přísloví Ruka ruku myje a pojem bakšiš, si na mě udělal chviličku, pozval mě do kanceláře na kafe, prohodil pár laškovných povzbuzujících vět a domluvil se se mnou jako s velkým pánem na tom kolik tatínek zaplatí a jestli budu potřebovat ještě příští měsíc. Prostě prvotřídní služby ve velkém stylu. V tomto se naši podnikatelé s lidským vzděláváním stále mají od Rakušanů co učit.

Ruka ruku myje

Školství, stát a snad i jednotliví učitelé tomuto byznysu přáli. Dovedu si představit zákulisní domluvy mezi učiteli veřejnými a komerčními o tom, co se bude příští rok v tom kterém předmětu probírat, dokonce snad i podvodné dohody stimulované bakšišem o osudu a rozhodujícím přezkoumání jednotlivých studentů. Podmínky byly ideální, protože obtížnost tamějších středních škol byla oproti nám sotva čtvrtinová. Při takové fůře přistěhovalců často neschopných se vůbec domluvit se to školství prostě muselo brát s obrovským nadhledem. Ne jako u nás, aby už základní škola byla vlastně vysokou a aby děti byly živé pochodující encyklopedie snad všech oblastí lidského počínání. Požadavky tam tedy byly pro Čecha značně jednoduché. K tomu navíc zkoušení v gymnaziálních předmětech se nikdy neprovádělo namátkově, ale vždy hodinu předchozí byl vybrán zkoušenec na hodinu příští. Člověk si tak mohl v klidu chrápat a měl po celý semestr jistotu, že prostě nikdy nebude přepadově tasený! Toto především vytvářelo obchodní příležitost, protože každý student přesně věděl kdy bude z čeho zkoušen a mohl to s doučujícím dokonale natrénovat. Propadnout tam prostě, ať se na mě Rakušáci nezlobí, mohl jenom blbec! Přesto jich několik ročně opouštělo navždy brány gymnázia ... ve voze rodičů nebo autobusem. CIMRJáchyme hoď ho do stroje

Česká klasika

Později v Čechách jsem zažíval něco obdobného, když k nám domů docházela stará důchodkyně (načerno) na hodiny klavíru pro sestru. Svůj účel sice odvedla, ale nebylo to nic oslnivě fungujícího, platby probíhaly v hotovosti na koleně, zkrátka za postsocialisticky kovbojských podmínek.

Studienkreis.ch na mě zkrátka udělal nezapomenutelný dojem.

Zdroj

Studienkreis.CH. Web. 2016
http://www.studienkreis.ch/

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Mahal je jen jeden z mnoha Tádžů, stejně jako Angkor je jen jeden z mnoha Watů.
DigCest