Když jsem jim navrhoval jak zefektivnit Němčinu, považovali mne za vyvrhela.

Němčina je na sdělení strašně dlouhá a nebylo by od věci ji zefektivnit (schmitzer->šmicr);

Němčina je strašně dlouhá

Oni se toho v němčině opravdu hodně napíší. Snad proto si skoro nevedou sešity. Sešity měli pouze na matiku, fyziku a biologii. Jinak všechny ty dějepisy, chemie, literárky, němčiny, angličtiny a francouzštiny si vedou v deskách (e Mappe) a do desek si vždy vloží list toho, co jim učitel všem třiceti přinese na hodinu předkopírované (a to již v roce 2000). Proto také na začátku školního roku kromě zaplacení učebnic vybírají tučný poplatek od rodičů na kopírovné (s Kopiergeld).

Čeština pro stručnost

V sešitě na fyziku a matematiku jsem měl systém českých vsuvek, kdy jsem si do německy psaného sešitu vpisoval upřesňující termíny stručně a jasně česky, většinou jenom kvůli krátkosti zápisu v rychlosti při výkladu. Prostě to slovo v češtině je o třetinu kratší. A často šlo jen o dlouhou výslovnost a fonetické zápisy.

Například německé schön jsem psal česky jako [šén] nebo anglické John Locke stručně jako [džon lok]. Ale to jen pro sebe, abych si to zkrátil, do školních písemek jsem to samozřejmě psal bezchybně tím kterým jazykem. 

Když jsme u té fyziky: Jednou v knihovně jsem jim vysvětloval, že (proč) píšou slovo Physik tak strašně složitě. Krátké dvojslabičné slovo, "to v něm ale máte nějak moc těch souhlásek!" Napsal jsem jim tam českým zápisem [Fyzik], "je to stručnější ne?" Oni kroutili hlavama, že to jako chápou, ale že to přece nejde. Pak proti mně vystoupila ta čubka Tamara, jejíž jméno ani ksicht snad v životě nezapomenu. Vypadala totiž jako [džon lenon] v holčičím a snad právě proto měla dar první větou nasrat každého ihned. Tamara dokonce můj návrh označila za "Vergewaltigung der deutschen Sprache".

No a jindy jsem zase vysvětloval na návštěvě u švýcarských sousedů, jak strašně dlouhá a tedy neúčinná je německá výpověď a dal jsem jim tam můj okřídlený příklad německé věty:

Okřídlený příklad

"Wo sind sie hingegangen?" Který my v češtině řekneme:

"Kam šli?"

Vidíte to? Trojnásobná efektivita a přitom tam sedí snad všech osm gramatických kategorií shody podmětu s přísudkem a ještě je tam náš slovesný vid (devátá kategorie, aspekt), o kterém se jim v němčině ani nezdá. 

Tímto příkladem jsem zase jindy usadil jednoho lichtenštejnského kolegu, když říkal: "Deutsche Sprache, schwere Sprache" aby do mě cizince rýpnul, jací my v té východní Evropě jsme donedávna bývali blbci. A to jsem s ním pěkně vyběhl, ale naběhl si sám, nemohl za to a musel být poučen. Takže když tento příklad "Kam šli" do všech podrobností vysvětlíte komukoli německy mluvícímu, tak tím zcela roztrháte jeho sebevědomí o do před chvíle ještě "těžkém jazyce". Tohle působí jako cimrmanův slovní granát.

Tuto nestvůrnou dlouhost Němčiny v zápisu ještě zpravidla ilustruji historkou, kdy moje desetiletá sestra měla tehdy tu samou knihu v němčině i v češtině, jeden díl  Harryho Pottera, přičemž ta německá verze byla přesně třikrát tak tlustá!

Odpor vůči kostrbatým slovům

Zcela očividný je v němčině problém, kdy píšete např. dvě souhlásky vedle sebe, ale vyslovujete jenom jednu. Nebo píšete h mezi samohláskou a souhláskou a nevyslovujete ho vůbec. To tam nemá co dělat. Oprostěte se od toho. Vaše slova jsou o to delší a přitom to tam nemá žádnou přidanou hodnotu. Fuj, je to středověký přežitek. Zreformujte to. Je to stejný princip onoho paskvilu, jak se vyslovovaná francouzština a angličtina v průběhu staletí stále více vzdalovala své psané podobě. V němčině jsou toho také náznaky, ale naštěstí v minulosti tendence na jakoukoli výslovnost značně se uchylující od zápisu slov byly vždy včas vhodně utlumeny, aby se němčina nikdy nezvrhla do tak démonických rozdílů mezi zápisem a výslovností. My Češi tomuhle v Češtině obzvlášť rozumíme a mohli bychom v tom opravdu okolním národům sloužit jako pověstní učitelé národů: Učitelé toho, jak si za tři sta let provozu nezmršit svůj rodný jazyk na takovou srágoru, jakou je třeba francouzština. Kdybyste měli někomu zaplatit ono Koljovské pozlacení náhrobku, hned byste platili o dobrá dvě písmena navíc.

Německé [Oj]

Naopak zcela znesvěcující je jejich výslovnost eu jako [oj]. U některých slov je to obludné. Stačí jen slyšet tu jejich [ojrópa] a už se poserete. Například říkat evropské měně Euru [Ojro], to je fakt znevažující hnus. Ale což teprve starořecké báje! Kde nejvyšší řecký bůh Zeus se nazývá německy oficiálně [Cojs]! To mi nedalo a jednou jsem to osvětloval alespoň mojí rakouské učitelce latiny. Úplně stačí, že nemohou říkat pneumatika, aby to nebylo [pnojmátyk] a používají místo toho německý ekvivalent [r Reifen]. Pro řádného Čecha je [oj] devastující. Trvalo mi to snad rok a půl, než jsem v sobě potlačil nenávistná pnutí u výslovnosti některých slov s eu. Když slyším Oj, tak se mi vybaví nějaký nářeční výkřik nějakého pankáče v kyjovském kroji při prostonárodních slavnostech nebo co.

Metla (ne)znělých souhlásek

Když jsme u té němčiny, tak má zásadní problém v absenci vyslovování znělých souhlásek, což mě odedávna příšerně sralo. Znělou výslovnost souhlásky prostě německy mluvící nedokáže vyslovit, kdyby se rozkrájel. Právě podle toho poznáte anglicky mluvícího Němce, když někoho normálně slyšíte mluvit angličtinou, akorát místo všech znělých souhlásek si tam nastrká jejich neznělé ekvivalenty. To můžu vyletět z kůže! Bohužel je to pro ně úplně normální a myslím, že Němci v Angličtině ten problém vůbec nevnímají.

Devalvace pravopisu v Němčině - Nepoužívejte Rechtschreibung 

Vlivem mnohosti nadbytečných souhlásek ve slovech pak vzniká v němčině problém Rechtschreibung - pravopis, který ovšem neznamená gramatiku, jako u nás, ale pouze správný zápis slov aniž by se gramatikou zabýval. Proto si dejte pozor, když budete před Němcem mluvit o Češtině, a vysvětlovat mu, jak je to pekelně složitý jazyk, třikrát obtížnější než němčina a o jednu šestinu obtížnější než latina, tak si dejte pozor na to, že pravopis u nich znamená něco jiného než u nás. Když například zmíníte, že čeština je tak těžká, že polovina našeho národa neumí její pravopis, neříkáte tím nic o přemrštěné gramatice, ale myslí se tím pouze správný zápis slov, čímž češtinu bohužel degradujete na jazyk, kde všechno stojí jen na správném zápisu, čímž z Čechů uděláte úplné hlupce. Takže slovo Rechtschreibung v němčině jako pravopis projistotu vůbec nepoužívejte!

Staré božské slabikotvorné souhlásky

Dále je tu jev, kdy německofonní navýsost nesnášejí slova ze slovanských jazyků a z maďarštiny, kde jsou zvukotvorné souhlásky a kde se nevyskytují žádné samohlásky. Taková slova jako třeba smrt, kde jsou čtyři souhlásky bez jediné samohlásky. To když náhodou vidí někde v dějepisné učebnici napsáno, tak jenom obrátí oči v sloup, přeskočí to, a čtou dál. Vůbec nechápou tu slabikotvornost, nerozpoznají to jako slabiku. Párkrát za život se vám totiž stane, že budete nějaké slovanské slovo, jednou v životě vysvětlovat němcofonnímu člověku. Mě konkrétně se to stalo u slov chléb, svoboda a škoda a to poslední jenom proto, že je to známý výrobce automobilů.

Jinak však němcofonní považují velmi zřetelně němčinu v gramatické dokonalosti za o několik řádů nadřazenou angličtině, což je naprosto správně, ale vůbec netuší, že přesně takto ještě my, o kousek východněji, vnímáme češtinu jako silně nadřazenou němčině, která je pro nás jen trapně jednoduchá. Ostatně proto byla vlastně čeština vytvořena záměrným zesložitěním a poslovanštěním němčiny. To už jsem jim raději ani nevysvětloval.

Jednou jsem jednomu rakušanovi také vysvětloval měkké souhlásky. Pokoušel jsem se mu vysvětlit rozdíly mezi ď ť ň. To mě tenkrát hodně zklamali, neboť jim to znělo všechno stejně a zároveň si pod tím nebyli schopni představit žádné jejich písmeno. Časem mi došlo, že to byla moje chyba, to jsem vůbec neměl dělat. To bylo zbytečné už z povahy věci.

České monstrum

Dnes to vnímám tak, že němčina má přesně takovou dávku gramatiky, aby mohla být považována za z latiny vycházející jazyk, ale ani o kousek více. Čeština je umělé monstrum s laťkou nasazenou absurdně vysoko, patrně nejvýše na světě. Je však poznat, že čeština je poslovanštělá němčina, což nám čeští učitelé na gymplu zatajovali, ba to volové ani sami nevěděli, ale o tom se již dnes dají nalézt důkazy. Věnuje se tomu např. celý jeden díl pořadu "Historie CS".

Český sexy přízvuk

Však v jednom jsem nad nimi měl naprosto navrch a to byl můj slovanský šmrncovní přízvuk. Český jasný otevřený znělý a krátký přízvuk můj mi otevíral dveře a ještě více zatraktivňoval moje postavení v gymnáziu v Rakousku. Byl pro ně úplně magický, zejména holky z toho tekly jak Dunaj. Kdykoli jsem v hodině promluvil, bylo ticho, že by slyšel špendlík spadnout. Jazyky svých sousedů z bývalého východního bloku oni vůbec neznají, je to pro ně úplně nový, záhadný kus vesmíru. A náš způsob vyslovování je pro ně tak neotřelý a panensky čistý, že Čech v němčině má ideální příležitost k založení si youtubového kanálu. Je to tak jemně destilované ve srovnání s uhuhlanou britskou angličtinou, ukvákanou americkou, usmrkanou až přiteplenou francouzštinou a až lopotivě udýchanou němčinou (jim vlastní). O tom by vám blahé paměti mohl vyprávět litánie Karel Gott, ze kterého německé důchodkyně tekly ještě více než české! Ani o něm nevěděly, že to nebyl německý zpěvák! Jak mu český přízvuk sám dobil německý svět, takže mu stačilo už jen prostě zpívat a byl pro ně opravdovým bohem. Nikdo si tenkrát neuvědomoval, že Karel Gott je jeho občanské jméno. Mysleli si, že je to jeho trefný umělecký pseudonym. A podobně já tenkrát kolem r. 2000 ve Švýcarsku, v Rakousku a v Lichtenštejnském knížectví. Kdybych mluvil s českým přízvukem i nadále a byl doktorem humanitních věd, asi bych dnes již byl slavnou televizní postavou známou po celém německy mluvícím světě (Deutschsprachiger Region).