Školství rakouské a švýcarské versus české (úvod sekce a klíčový článek)

Situace, kterou popisuji, jsem zažil jako student na jednom z pardubických gymnázií kolem roku 2003. Stejně tak jsem zažil tři roky na gymnáziu v Rakousku, přičemž dva roky z toho se překrývaly. Záměrně jsem je opakoval v Čechách a ani jsem neusiloval o uznání rakouských let u nás, ačkoli mám z ministerstva glejt, že školy si byly vzájemně ekvivalentní. Po prvních čtrnácti dnech v českém gymnaziálním koncentráku mi bylo jasné, že s rakouským gymnáziem prostě k české maturitě nemohu, neboť nároky jsou u nás čtyř až desetinásobné (jak v kterých předmětech), což bych ale rozhodně nebral jako chválu, spíše potupu všeobecné české monstróznosti. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, toto heslo v ČR dosud vévodí. Kdybychom byli světová velmoc, mohli bychom si dovolit takto masakrující školství. Přitom naopak vidíme, že čím význačnější země, tím mají školství jednodušší (tedy nejen školství - daně, zákony, služby, ...).

(ČR) Škola "základ života…"

Nejednou jsem zažil, že učitel při zkoušení z biologie dohnal zkoušenou dívku k pláči, nejednou jsem byl svědkem jak učitelé dějepisu a literatury ústně ponižují a zesměšňují daného žáka nejen před vlastní třídou, ale vyprávějí to i dál. Nemyslím si, že toto by měl být standardní vzorek školství v ČR na prahu třetího tisíciletí. Sedělo by mi to do maovské Číny nebo stalinistického Ruska, ale rozhodně ne k nám. Odhaduji že dokud kompletně nevymře generace učitelů současných a učitelů vychovaných těmito učiteli, tak zde nějakých příštích 50 let ještě není šance na změnu k lepšímu. V této sekci rovněž porovnávám svoje osobní zkušenosti z gymnázia v Rakousku se zážitky s gymplu českého, uvádím konkrétní příklady k zamyšlení, navrhuji možné směry tolik diskutované reformy českého školství.

V ČR to není odměňující

Pamatuji na hodiny dějepisu, biologie, literatury či chemie na gymnáziu v Rakousku. Učitel zde plnil de facto roli herce, který bez jediného čmárnutí na tabuli se postavil před třídu a celou hodinu vyprávěl. Žáci nebyli povinni si zapisovat, na jisté klíčové předměty ani neměli sešit (literatura, dějepis, chemie). Když se učitel ve svém projevu dostal k něčemu významnému, tak na to slovy upozornil a řekl: tohle si zapište, tohle po vás budu chtít v písemce. Když bylo důležité látky víc, přinesl to na hodinu všem třiceti žákům předtištěné na papírech, aby si to mohli založit do desek na daný předmět, jednou za semestr nastudovat a poté uplatnit při školní práci (Schularbeit), tedy při písemce jednou, maximálně dvakrát za semestr.

Desky s kopiemi namísto sešitů

Rodiče platili jednou za rok příspěvky škole na kopírování (KopierGeld), pomůcky na výtvarku (Basteln), kalkulačky (každý žák měl stejnou kalkulačku, která se objednávala hromadně, aby s nimi mohl učitel jednotně pracovat). Bylo běžné, že učitel neustále nosil celé třídě předkopírované materiály, které si žáci vkládali do desek, jež používali místo sešitů. Oni totiž skoro nepsali! Šetřily se tím ruce žáků a čas učitele a zvyšovala se efektivita. Každý měl totiž klíčové materiály na písemky přímo od učitele, vůbec nespoléhaje na svoje zápisky, takže každý měl stejnou a dokonalou startovní pozici.

Učitel rovnal se okouzlující herec

Rakouský učitel strhoval publikum (třídu) svým projevem o zrovna probírané látce a žáci ani nedutali. Na konci hodiny, na rozdíl od nás, žáci neměli několik popsaných A4 stránek textem. Textem, který když někdy v životě budou náhodou potřebovat, tak si ho stejně se všemi detaily najdou v knihovně či na internetu. Zato však byli nadšeni učitelovým projevem a probíranou látkou, opepřenou různými vtipnými historkami z učitelova života, kterou si díky tomu nadosmrti zapamatovali.

Žádné živé encyklopedie vševědy

Ne, že by Rakušané byly živé chodící encyklopedie vševědy, jako čeští gymnazisté, ale odnesli si z toho to nejdůležitější: Vím o čem ta která věda pojednává, s jakými věcmi se v ní budu setkávat, když bych se s ní chtěl někdy v životě zabývat ať už jako s volnočasovým koníčkem nebo profesionálně. Vím jestli mě to baví, učilo by se mi to skoro samo nebo naopak bych na tuto vědu byl spíše natvrdlý, a je jedině na mně jestli si časem zvolím cestu životem takovou, že bych se třeba přihlásil na školu odbornou tímto oborem a jednou se tím třeba živil, nebo to učil tak, jako náš úžasný učitel.

To samé platí pro školství švýcarské, které má narozdíl od rakouského jinou organizaci a odstupňování, ale ve výše popisovaných směrech je stejné. Ověřeno mou sestrou na švýcarských základkách a Sekundarschule.

Vždy předem oznámené prověřování znalostí

Ano, škola to s rakouskými studenta hrála férově. Žádné podpásovky, chytáky, špeky, příklady pro experty. Známku na vysvědčení tvořilo jedno ústní zkoušení a jedna až dvě velké písemky. Vše ale bylo předem ohlášeno a vybrán ten, kdo bude příště vyzkoušen. Za celé tři roky tak nepamatuji, že by byl někdo tašen překvapivě. Ušetřila se tím opět řada nepříjemností a spousta času. V písemkách z matematiky byly vždy přesně ty příklady, které učitel se žáky opakovaně nacvičoval. Mimochodem slohovky z jazyků a písemky z přírodovědných předmětů byly vždy jedno až dvouhodinové, žádné dvacetiminutovky jako u nás, nikam se nespěchalo, dal se jim čas si vše pořádně promyslet.

Pamatuji na českou matematiku, kde se v písemkách vždy objevilo něco nového, trochu jiného než v sešitech, nějaký chyták, háček v hladkém průběhu věcí, který dal každému kromě největších géniů pořádně zatopit, nestihl kvůli tomu vypočítat příklady jiné a strhával tak většinu třídy do průměru.

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Politiku nelze nesledovat, protože ovlivňuje naše každodení bytí a tvoří prostředí, v kterém žijeme.
DigCest