Renesance 70mm raket, trhák moderních bojišť

Co s těmi miliony raket?

Neřízených raket ráže 70 mm jsou po celém světě přetékající sklady a armády dlouho nevěděly, co v nové době s nimi. Jak je to možné? 

Jsou tu odedávna: Neřízené tenké rakety vyvinuli vlastně už nacisté po roce 1940. Nenaváděné rakety byly logickým následníkem leteckých kulometů, které v 2. sv. v. rychle přestaly na svůj úkol stačit. Němci a současně i američané ukrutně zvyšovali rychlosti stíhaček, které stále intenzivněji měly útočit na bombardéry. Bombardér byl v 2. sv. v. vším. Ten kdo ho dokázal sestřelit ještě než vysype svůj náklad, ten vyhrál válku. Jenže stíhačům se ve zvyšujících se rychlostech odehrávalo všechno před očima rychleji, kolikrát už ani nestačili dobře namířit čumák letounu na bombardér a dohnali ho tak rychle, že ho nestihli pokropit dostatečnou dávkou, aby spadl z oblohy. Nyní bylo potřeba vyvinout zbraň, která doručí svoji ničivou sílu ve vyšší várce než kulomet a přitom to udělá v daleko kratší době. A právě zde Němci a současně i Američané vyvinuli rychle vypalované, rychle letící, nenaváděné rakety s výbušnou náloží. Používaly se v třeskutých dávkách stejně jako kulomety (kanóny), ale stačilo jen aby dvě z nich bombardér zasáhly a už se poroučel k zemi.

Později pro velkou nepřesnost a v nadcházející éře vrtulníků, doznaly neřízené rakety protipozemního určení, jinak stejným principem jako proti bombardérům. Všechny mocnosti světa zjistily, že k plnění svého účelu stačí rakety o průměru 6-10 cm, letící v dávce, přímo a rychle.

No a Američané je pak hojně využívali v  Korejské a Vietnamské válce a vytvořili svoje proslulé 70 mm rakety Hydra 70 a navyráběli jich desítky milionů. K tomu svoje vlastní obdoby vyráběli také po milionech Evropané a Sověti, takže všude na světě s nimi přetékají kontejnery, ale co s nimi v době přesně cílené střelby? Zkrátka fungují, jsou vyrobené, ale časem byly odsunuty na vedlejší kolej.

Znovunanebevzetí

Až teprve po 2010 jim opět svitla naděje. Začala se totiž objevovat řešení, jak jejich sílu znovu využít v boji, ovšem tak, aby mohly být využity již vyrobené miliony raket a přesto k novému způsobu válčení. A tak výrobci hotovým raketám nasadili udělátka, která z nich stvořila rakety naváděné a dokonce mistrovsky přesně.

Hydra 70

Typická U.S. 70 mm raketa Hydra má délku 106 cm a průměr (ráži) 7 cm. Váží 6,2 kg. Letí však rychlostí 700 m/s, to jest 2520 km/h na účinný dostřel do 8 km. Hydrou dokáží být vyzbrojeny snad všechny americké vrtulníky a posléze v NATO i většina evropských.

Řešení konverze

Původní nápad američanů APKWS (Advanced Precision Kill Weapon System) byl tolik geniální a dokonale přesně navádějící, že se vzápětí vynořila obdobná řešení po celém světě.

APKWS

APKWS od Lockheed Martin umožnil Hydrám útočit dokonce na pohyblivé cíle s nečekanou přesností a navíc to byla pořád jenom konverze stávajících raket, takže to bylo neuvěřitelně levné. Když armády světa uzřely, že ze starých nevyužitých raket se dá vytvořit žádaný trhák moderních bojišť, byl systém APKWS exportován snad do třetiny zemí světa. V ostatních zemích se hnedle roztrhl pytel s dalšími vlastními řešeními. Hydra a jejich kolegyně tak znovu mohly tvořit výzbroj letounů s pevným křídlem jako za 2. sv. v.. APKWS vkládá do Hydry dodatečné naváděcí sekce WGU-59/B do prostoru mezi raketový motor a bojovou hlavici. Součástí této sekce jsou výklopné řídící plochy. Třetí součástí jsou senzory sloužící navedení rakety po laserovém paprsku. Přičiněním APKWS jsou nakonec rakety Hydra-70 vyráběny dodnes i do budoucna.

Talon

Druhým řešením v pořadí byl systém Talon od amerických Raytheon. Talon opět doplňuje neřízené rakety o laserové poloaktivní navedení. Rakety jsou odpalovány z původních raketnic a vrtulník k nim nevyžaduje žádný další hardware ani software! Talon z Hyder udělal naváděné přesné protitankové zbraně. Svěží vítr přinesly do Arabských Emirátů, kde byl systém Talon využit pro celou řadu vozidel ve velkém vyzbrojených těmito raketami (od automobilky Nimr).

LOGIR (Low-Cost Guided Imaging Rocket) zajišťoval to samé u lodí amerického námořnictva. Zde jsou rakety naváděny infračervenou elektrooptikou, což z původně neřízených raket udělalo dokonalou fire-and-forget zbraň.

DAGR je podobné zpestření snažící se o zachování kompatibility s existujícími odpalovači proslulých ATGM Hellfire II.

GATR (Guided Advanced Tactical Rocket) je australsko-izraelské řešení tentokráte s průbojnými hlavicemi a s časovanou roznětkou na boření budov.

FZ275 LGR je belgickým řešením věci pro vrtulníky Rooivalk a Eurocopter.

Turci se dokonce nechali tímto principem inspirovat a vyvinuli vlastní nové řešení 70 mm raket - Cirit. Vyzbrojili jimi svoje staronové vrtulníky T-129 a tři typy starších amerických vrtulníků. Rakety systému Cirit byly rozvinuty do mnoha typů bojových hlavic i co do dalších způsobů navedení.

Rusové musí mít samozřejmě svoje vlastní nezávislé řešení pro rakety S-5, S-8 a S-13 ráží až do 122 mm, ale také: Vybavili je laserovým senzorem pro poloaktivní navádění s chybou v přesnosti maximálně 2 m. Rakety jsou odpalovány v dávkách po sedmi kusech naráz do vzdálenosti až 8 km. Jejich zajímavostí však je, že nevyužívají směrových křidélek, nýbrž manévrují reaktivním směrováním pomocí více raketových motorů jako rakety vesmírné.

Další obdobná řešení představili Norové, Francouzi, Kanaďané, Jihokorejci a další armády. Výsledkem je, že před 2010 pomalu odsouvané nenaváděné rakety mnoha výrobců budou nakonec ve výzbroji snad poloviny světa až do 2050.

Zdroje

https://www.defenseindustrydaily.com/hydra70-rockets-from-cutbacks-to-the-future-of-warfare-02120/

https://www.army-technology.com/news/newsraytheon-starts-full-rate-production-of-talon-rockets-for-uae-military-4375616/

https://en.wikipedia.org/wiki/Roketsan_Cirit

https://www.prnewswire.com/news-releases/lockheed-martins-dagr-and-hellfire-ii-missiles-score-direct-hits-during-ground-vehicle-launch-tests-263408171.html