Proč čeští žáci propadají z němčiny a proč nám česká výuka jazyků dělá ve světě ostudu?

Někdy po roce 2000 jsem studoval na gymnáziu v Rakousku. Když jsme tam jednou v hodině angličtiny probírali národnostní klišé, učitel zcela samozřejmě řadil ČR k antijazykovým velmocem jako jsou Francouzi a Italové, kteří jsou svým neučením se jiných než vlastních jazyků nechvalně proslulí. Nejdříve mě to urazilo, ale jak běžel čas, mnohokráte jsem mu musel dát zapravdu.

Takhle se učili latinu!

Ano v rakouském gymnáziu jsem byl nucen překládat Ovidiovy spisy z latiny do němčiny, neboť to prostě nešlo jinak. Učitel (a byl to jakýsi Wilfried Netzer) si dával velmi záležet na latinské gramatice, bylo to jako z nechvalného černobílého českého filmu, u kterého se sice lidé smějí, ale správně by měli plakat. Později jsem si uvědomil, že se nejedná o výuku latiny jako živého jazyka. Žáci museli umět pouze přečíst latinský text a správně ve všech gramatických kategoriích ho přeložit do jazyka svého. Šlo tedy pouze o jednostrannou pasivní výuku, nikdo po nich nechtěl, aby v latině tvořili vlastní věty. Když mě o pár let později osud zavál na české gymnázium do ČR, byl jsem šokován, že stejným způsobem zde probíhá výuka živých jazyků angličtiny a němčiny!

Abych nehanil plošně

Nejde o některá výběrová gymnázia, která se z nějakého důvodu učí jazykům jinak (komunikativněji) než ve zbytku republiky. Co jsem měl známé a příbuzné z Prahy, vždy na tom byli při používání cizích jazyků před cizinci o řád lépe (cizincům rozuměli a mluvilo jim to), než jak jsem znal ze svých zkušeností z řadového stotisícového města. Vlastně vždy když jsem byl s nimi ve společnosti cizinců, brali za úplně samozřejmé, že se anglicky domluvím stejně dobře jako Pražáci. Já jsem ale ve skrytu duše věděl, že jsem v Pardubicích naprostá rarita a nedovedl jsem si z pardubických gymnaziálních tříd vybavit nikoho jiného, kdo by byl tak husarského kousku schopen. A to právě přes to, že jazyky se učíme stejně dlouho jako Pražáci. Rozdíl v hbitosti používání je však do nebe volající.

Prokletí němčiny a výuky jazyků obecně v Čechách

Z ČT24 stále slýcháme, jak katastrofálně žáci vyhořeli při maturitách z němčiny. No bodejť by ne, když jsou na ně kladeny požadavky jako na jazykovědce. Problém není v žácích, ti jsou stejně jazykově natvrdlí jako všude jinde na světě. Jádro problému je v požadavcích na ně a v českých učitelích, kteří mají po leta komoušů nějak vštípeno, že to musí vyučovat jako dříve ruštinu a že ty jazyky západoevropské je dobré pouze umět přečíst. Učí se to u nás jako věda, jako složitá a těžká věda, třeba jako fyzika a chemie. Pro splnění účelu věci by se to však mělo učit jako nástroj uplatnění sebe sama, tedy spíše jako šití, vaření atd. prostě prakticky.

Češi mají otřesný příklad v Češtině

Vzpomeňte na hodiny českého jazyka na gymnáziu, co za divotvornou jazykovědu musel každý student znát, aby měl z češtiny na vysvědčení aspoň trojku. Ale přitom vlastně češtinu jakž takž uměl od narození. A cizí jazyky se u nás učí stejně, ovšem zapomíná se, že od narození je nikdo neumí!

Často jsem se setkával s tím, jak mluví německy Holanďané. Dokáží sice vést hodinovou přednášku v němčině na jakékoli téma, ale za cenu toho, že úplně ignorují pády a skloňování. Nelze zkrátka umět všechno do detailů, ale jde hlavně o to prosadit se, tj.rozumět řeči a rychle reagovat v diskusi.

Čeští učitelé pořád učí jazyk jako vědu, jako gramatické rozbory a jako pasivní jazyk určen k překladu textů do češtiny nikoli vyjadřování se a konverzaci. Žák který od přírody německy neumí prostě nikdy nebude zvládat dokonale požadovanou gramatiku, protože ani sami Němci ji často tak dokonale neznají.

Pár rad českým učitelům

Rozumět. Dovršením tragédie je to, že celé roky čeští žáci slyší české učitele mluvit českou němčinou pouze základní učitelské fráze (sedněte si, přeložte odstavec, otevřete si učebnice na straně ...) A pak přijedou do Německa a zjistí že Němcům nerozumí ani slovo a že se školní slovní zásobou si neřeknou ani o rohlík.

Poslouchat Němce třeba z televize, když to nejde jinak, mluvit blbě, ale domluvit se. Tak to dělá celý svět a funguje to, nevím proč by zrovna Češi měli mít v tomto nějaké extrabuřty.

Snížit výuku gramatiky na minimum. Rovným dílem zákonitě snížit i požadavky u maturit a přijímacích zkoušek.

Neznámkovat žáky za to, jak přeloží do češtiny odstaveček cizího textu, ale jak to udělají obráceně. Respektive jak dovedou o stránce nějakého tématu sami rozmlouvat. Až budou toto umět, pak teprve s nimi začněte pilovat gramatické špeky.

Být dnešní. Nepoužívat debilní učebnicové texty, ale novinové články z reálného světa (o politice, globálních problémech světa, technologiích, mládeži, drogách, filmech, PC hrách, hudbě). Vždyť je toho tolik zajímavého pro děti!

Omezit slovní zásobu slov hmotného významu (prase, kniha, jahoda...) na ty nehmotné (domnívat se, podařit se, požádat, zjistit, případně, trochu, nedostatek, možnost...)

O výuce angličtiny platí to samé.

Příklad angličtiny na gymnáziu v Rakousku

Zmíněné příklady čerpám z toho, jak byla na gymnáziu v Rakousku učena angličtina. Učitel rozdal na začátku hodiny A4-ky s tématem, dal jim pět minut na prolítnutí papíru očima a pak s celou třídou celou hodinu ve stoje o tématu živě diskutoval. Nepotřebovali ani sešity ani učebnice a když měl někdo na vysvědčení z angličtiny jedničku, byla to záruka, že byl skoro jako rodilý mluvčí.

Ostuda, nejapnost, neschopnost

Když jsme v ČR byli jako předmaturitní gymnaziální třída někde na přednášce Němců, tak se mě náhodou po přednášce jeden z nich zeptal, jak to, že neviděl souhlasné obličeje studentů, jak to, že nikdo nezvedl ruku a nezeptal se ho na něco. Že když před námi konferovali v severní evropě, vypadalo to tam úplně jinak. Já jsem mu tenkrát měl říct, že tady je v Čechách, že se tady padesát let nebo kolik učila jenom ruština a že ani dvacet let po revoluci se nemůže divit, protože nejdřív musí vymřít tři generace učitelů, než ta čtvrtá to snad opět posadí na koleje. Ptal se mě, jak dlouho se učíme němčinu a co jsme na té přednášce vlastně dělali. Když jsem mu odvětil, že jsme standardní předmaturitní třída českého gymnázia ve stotisícovém městě a že někteří se německy učí celkem i devět let, koukal na mě jako na blázna. Naštěstí jsem byl zřejmě z celého sálu jediný žák schopen s Němcem mluvit a tak mě učitelka prozíravě posadila do první řady, abych byl přednášejícímu na očích.
Potom na gymnáziu jsme přednášku zpětně probírali a zjistilo se, že žáci ani nepochopili o čem přednáška byla, nejsou prostě zvyklí za celé studium pravou němčinu vůbec slyšet.

Tak si vezměte, jak blbě my Češi navenek před cizinci vypadáme.

Čeští učitelé nám dělají ostudu po celém světě.

A vy se divíte, že čeští žáci propadají v Němčine? Dokud se nevymění české učitelstvo za nové reformované učící jazyk jako nástroj a ne jako vědu, bude to tu vypadat tak, jak zatím známe.

Zrůdné a zkostnatělé od sklepa na půdu

Když jsem po čase dělal v ČR státní jazykovou zkoušku druhého stupně, dalo to opět zapravdu všem mým dosavadním poznatkům o výuce jazyků v Čechách. I tady se znalost jazyka ze dvou třetin vyjadřovala gramatickými doplňovačkami, sesmolit vlastní kousek textu bylo druhotné a konverzace s živou němkou na 5 minut nakonec, jen aby se neřeklo! Prostě je to prohnilé jako celý systém odshora dolů a bohužel naději na nápravu v blízké budoucnosti nevidím, když vezmu v úvahu, že čas nápravy většinou trvá až dvakrát déle než čas, po který se něco sralo. Možná, že za sto let se budeme učit jazyky pro mezilidskou domluvu. V podstatě až odejdou přeučené ruštinářky a až omládne banda učitelů učitelů na peďácích, pak jednou možná.

Známí sabotéři angličtiny – Francie, Itálie, Česká Republika

Češi jako národ by měli na sobě hodně zapracovat, aby se této nelichotivé nálepky v příštích desetiletích zbavili. Oni ti Francouzi a Italové to částečně dělají schválně a mohou si to dovolit. Vynikali v historii Evropy každý po svém, exportují svoji kulturu do zbytku světa, vezměte třeba jen kulinářství, hudbu, literaturu, automobily, lodě, kolonie – oni si to částečně mohou dovolit být nadutí a sabotovat angličtinu, i když také ne všichni to dělají. Ale čím jsme ve světě význační my? Čím se vyznačujeme po padesáti letech za železnou oponou, máme být vůbec na co pyšní? Proto by aspoň znalost cizích jazyků měla být pro nás všechny úplnou samozřejmostí, to je skoro to nejmenší, co pro sebe může každý udělat a to bez spekulací, nepřemýšlet, zda se mi to vůbec kdy hodí.

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Nedbalost je matkou neschopnosti.
z dokumentu o haváriích jaderných elektráren