Obrázek českého školství: rovnice, matice, přebujelá matematika a zase rovnice

Článek o tom, jak přebujelý matematický aparát je metlou českého školství, největším sítem a zabijákem studentů. Přitom na německy mluvících gymnáziích v západně Evropě jsem byl po léta svědkem obráceného jevu: Jasného utlumení komplikujícího matematického aparátu ve školství (rakousko, švýcarsko, lichtenštejnsko). Doslova bych po skyrimovsku řekl, že se jedná o "Czechs' mathematics scourge".

Rovnice a matematika jsou nejčastějším sítem a metlou studentů v ČR, se kterými pravidelně promlouvám po českých studentských hospodách. Přál bych vám slyšet jejich rozhořčené řeči o tom, jak se třeba nedostali na školy nebo jak to vzdali po půl roce, protože narazili český všudypřítomný matematický aparát.

Měl by to zůstat pouhý nástroj

Opět musím použít své oblíbené tvrzení, že matematika je nástroj,  jako jsou kleště či kladivo. Dobrý sluha, ale zlý pán. U nás ve stále nereformovaném školství je to zřejmě pozůstatek komoušů, ovšem starší říkají, že je to ještě z dob Rakouska-Uherska. Ostatně vidíte to v černobílých školských komi-tragédiích typu Škola základ života. Všude, kam jsem v českém školství vkročil, ať to byla základka,  gymnázium či Univerzita Pardubice, všude žily generace učitelů z toho, že celý život kompilovali několik desítek početních příkladů, které omílali po desítky let a už je uměli nazpaměť, proto se jim zdály přehnaně lehké a pořád je ztěžovali a ztěžovali, takže student bez geniálního matematického mozku, který se to učil poprvé v životě, si ani neškrtl. A ti zaslepení učitelé zcela nepedagogicky odmítali chápat, jak to, že tomu někdo nerozumí tak jako oni, když se to učí prvně v životě. Nasekat jim prdel kopřivami by bylo málo, stejně by se jim v těch neporézních palicích nerozsvítilo. Bohužel k dovršení tragédie ani v autoritářsky nereformovaném školství nikdo ze studentů proti nim nemohl ani ceknout, aby to nemělo nějaké vážnější další následky.

Matematika k masírování ega učitelů

Českým učitelům zkrátka matematika slouží jednak na masírování vlastního, jinak nelidsky nechápajícího ega a také jako předmět jejich práce, aby se dalo do nekonečna ukazovat, že skutečně něco dělají a aby nepřišli na buben. Přitom ale jejich práce spočívá pouze v nekonečném omílání záměrně těžkých početních příkladů, které předkládají svým žákům po dlouhá léta do zblbnutí a tyto příklady jsou uměle (z nereálných základů) vykonstruovány jenom proto, aby je masy žáků musely počítat. Odraz v realitě nulový, žádný jiný účel jsem tam nikdy nepostřehl a hlavním efektem je, že drtivá většina žáků nenávidí své učitele, nenávidí své předměty, které byť jen trochu s matematikou laškují, což jsou u nás kromě dějepisu a jazyků asi všechny.

Odklon od tvrdých věd

Multiplikačním negativním efektem pak zažíváme naprostý odklon studentů od přírodních věd. Na vědu se kvůli tomu hlásí jen naprosté minimum studentů a většina populace takové předměty jako chemie, fyzika, matika vnímá jako noční můry. Jak říkal jednou Grygar v Hydeparku: "Česká republika je, nevím proč, zemí, kde je tradičně naprosto nejmenší důvěra lidí ve vědu a zájem o ní." On navíc ještě nebyl schopen vysvětlit, proč tomu tak je a já vám to vysvětluji za něj.

V západní Evropě to lze s třetinou matematiky

Přitom na západě, kde jsem tři léta studoval také na gymnáziích a sestra po základkách, jsme viděli, že i přírodní vědy lze učit prakticky bez matematiky. Zájem tamějších žáků na gymnáziu o studium vědy byl prý vyšší, ačkoli i minimální matematický aparát způsoboval, že většina se jich posléze hlásila na humatní obory! To je holt asi trend doby a spíše rakouské specifikum než vlivem školství. Avšak byl jsem ve třídě mit ergänztem naturwissenschaftlichen Unterricht (s rozšířeným vyučováním přírodních věd) a ve fyzice jsme vůbec nepočítali žádné příklady! Fyzikální příklad neexistoval, ty byly jenom v MAT. Chemie byla bez rovnic, vzorců a zkratek prvků. Vlastně to ani nebyla chemie, spíše taková alchymystická přípravka. Ano, byl to zase opačný extrém, který vnímám negativně.

Jak to vypadá u nás v ČR

Situace v jednotlivých předmětech v ČR je stálá, tudíž stále žalostná.

Matematika

Tu jsem vlastně postihl v předchozích odstavcích - slovy děs a hrůza (Phobos a Deimos). Mimochodem všimli jste si, že na českých gymnáziích jsou vlastně všechny učebnice matiky a fyziky sbírkami příkladů? Kdo znal Kubáta, Prachaře a Machačovou, ví, o čem mluvím. Tedy nejen na gymnáziích.


Fyzika

Aspoň já ji měl vždy rád (i v ČR) a vždy jsem se snažil mít na vysvědčení jedničku, nicméně byly v ČR situace, kdy se při některých tématech učební látky jenom počítaly příklady a to třeba několik hodin za sebou. Také několik písemek v roce bylo čistě příkladových, naštěstí jen ty malé bezvýznamné, takže z nich jsem si vždy nechal dát čtyřku až pětku, aby mi vůbec vyšel čas na učení ostatních předmětů. Jedničkou ze zkoušení a z fyzikální teorie jsem známku z FYZ zase vytáhnul nahoru.

cimrman: šest i pět

Pokud bych chtěl mít lepší známku i z FYZ příkladů, to bych se potom několik předchozích dní musel učit pouze fyziku a vzpomeňte, že český gymnazista má ještě dalších možná deset předmětů a na každý se musí denně učit. Tohle si čeští učitelé vůbec neuvědomují, že pokud kdo chtěl jedničky, tak skoro nesměl spát, jíst, chodit ven, ani být unavený a stejně to těžko zvládal. V každé třídě však bylo pár geniálních, kterým se pravidelně vedlo, a tito způsobovali nadále neudržitelný stav pro ostatní, protože udržovali učitele v tom, že je vše v pořádku. Ono totiž, pokud dostane celá třída z písemky čtyřky, pětky (ne kozy), pak to i toho nejzavilejšího českého učitelského mamlase dovede k nějakému uvědomění, že tady to už teda vážně přesral!

Chemie

K chemii není moc co dodat. Českého žáka provede od základní nauky o fyzikálních a chemických vlastnostech prvků, přes orbitalové zákonitosti periodické tabulky, přes tvoření vzorců sloučenin a reakčních rovnic až po výrobu a průmyslové užití látek. To vše samozřejmě v anorganické i organické variantě. Pravý průser u české chemie je ten, že využití v reálném životě pro nezaujaté bude vždy nulové a tak je chemie vždy pouze přípravou pro další školy. Na gymplu jsem často měl dojem, že ve snaze připravit nás na přijímačky na chemické školy, se už přímo učíme látku probíranou až na daných školách. Jako dítě dvou chemiků jsem vždy v chemii exceloval, ale silně mi vadilo vyčíslování rovnic a výpočty kolem látkového množství a hmotnosti reagentů, zkrátka věci, o kterých třeba rakouský gymnazista ani neví, že existují.

Biologie

Vemte si, že u nás lezou rovnice (zejména chemické) i třeba do biologie. Pamatuji se na české gymnázium, kde po nás docela pekelně vyžadovali modelování nejdůležitějších procesů v žaludku pomocí chemických rovnic. Nedělalo mi to problém coby dítěti dvou chemiků, ale třeba spolu s poznávačkou brouků jsem to vnímal jako čirou buzeraci, protože mi bylo jasné, že je to obtížná silně specifická znalost, kterou nebudu nikdy v životě potřebovat. Nevím jaké máte kdo vzpomínky na biologii, ale já ji mám zafixovánu jako 3 až 4 popsané A4-ky v sešitu každou hodinu. Učitelka nám ládovala předem popsané fólie na promítačku jednu za druhou. I tak se na konci roku říkalo, že se něco z látky nestihlo a vypustilo. Prostě klasická česká nalejvárna se staletou tradicí ala Škola základ života. To by byl vcelku vtipný film, kde čtyřicetiletí fotrové hrají maturanty. Bohužel tento film pravdivě odráží realitu, kterou snad kromě latiny a řečtiny znají čeští žáci ještě dnes. Aspoň já zažíval podobně morbidní dojmy z českého gymnázia ještě po roce 2000! Můj pradědeček býval prý často rozhořčen nad tím, jak ta tehdejší mládež vůbec mohla bez latiny a řečtiny žít. Předměty se sice od rakouska-uherska změnily, jen ten přístup k české vzdělanosti je za sto let lautr stejný. Kdo není živá pochodující encyklopedie, tak si prý v životě ani neškrtne. Ruku na srdce přátelé, vzpomeňte na své okolí, že v životě jsou nakonec vždy hodnoceni jako nejúspěšnější lidé ti, kdo ve školách zůstávali vzdělávacím procesem poskvrněni co možná nejméně.

Ostatní předměty – také nám to tam docela bují

Někdy i v zeměpise byly písemky z dost těžkých na uvědomění, ne přímo početních příkladů (např. kolem perihélií a apohélií, běhu ročního kalendáře ve vztahu k pohybu vesmírných těles v sluneční soustavě, apod.) A to nebylo jen na gymnáziu, ale už ve čtvrté třídě ve vlastivědě! Pamatuji, že nejednu dívku to při zkoušení až rozbrečelo. Při zkoušení starým sklerotickým uřvaným dědkem, kterému záleží jen na tomhle, avšak soudnost, nadhled a možná i příčetnost mu chybí - prostě česká klasika jak vyšitá!

Dokonce i od totálního diletanta vševědy – dějepisáře, jsme měli nějaké logické příklady v základech společenských věd. Příklady, na které jsem později v životě narazil až v posledních ročnících studia informatiky, ale nedá se říci, že bych je využil nebo ocenil jejich předchozí znalost.

Uberme plyn

Zkuste si pro sebe odhadnout, jaká část učiva je podle vás průtokovou probíranou látkou. Je to 90 až 95 procent veškeré látky v českém školství? Jak říká Cimrman: "Šly jedním uchem tam, a druhým ven." Prostě průtokové.

Na západní frontě méně látky

Je pravda, že na západě jsem poznal, že celkové látky na gymnáziu oproti nám byla čtvrtina až desetina, jak v kterých předmětech. Možná právě i v tam proklínané matematice jí byla asi třetina, tedy maximum! Žáci si ale ze školy hodně pamatovali s sebou do pozdějšího života, což jsem pozoroval jednak sám a jednak mi to potvrdil táta pracující toho času jako vědec v Lichtenštejnsku. Zkrátka aspoň v německy mluvících zemích, tím že bylo látky zlomkově méně, jí logicky nebylo tolik té průtokové.

Žák měl čas na osobní život

Při hodinách v Rakousku, Švýcarsku se nikam nespěchalo. Učitel se s námi piplal jako s vlastními dětmi. Když něčemu žáci hluboce nerozuměli, klidně na měsíc v matice odložil průběh látky a věnoval se jen tomu, čemu jsme nerozuměli. Prostě nikde nehóřelo, nikam se nespěchalo a přesto se vše nakonec stihnulo (bylo toho málo).

Vyučovací den měl 5 až 6 hodin, chodilo se do školy pravda i v sobotu, ale s úsměvem, těšením, v pohodě. V 13:30 už jste frčeli autobusem domů a celé odpoledne jste mohli lítat s klukama po venku na kole, koukat na televizi, zkrátka dovolit si mít příjemné dětství, tedy něco, co český žák, pokud není vysloveně propadákem, nezná.

Rada pro zlepšení školství v ČR

Prostě to české školství je v naprosto zoufalém stavu co do přehnané obtížnosti snad ve všech oborech vševědy. On Dobeš s Chládkem se sice snažili, seč mohli, ale řekl bych, že zásadní důvod reformace jim stále, jako všem předchozím ministrům školství, ucházel. Vím že s tak obřím molochem v celé své šíři je obtížné hnout, ale podle mě to není složité: Odfrustrovat žáky i učitele, zlidštit školu jako instituci a to zredukováním jedním tlustým škrtem vší látky všech předmětů na část, stačilo by klidně pro začátek jen na polovinu. Viděli byste, jak by se všem ulevilo. Ono totiž ruku na srdce (Zeman by řekl ruce na kundy), kdo z vás někdy spatřil u českého učiva nějaký hlubší význam pro život? Myslím, že redukcí látky na polovinu, by důležitost a zapamatovatelnost vzrostla na dvojnásobek. Třetinou na trojnásobek a tak dále, až bychom se dostali k té čtvrtině až desetině na úroveň v německy mluvících zemích. A to nemluvím o proslulém leháru z Británie, tomu bych se už radši ani přibližovat nechtěl, tam to snad jsou už vážně všechno dementi.

Redukovat, redukovat, redukovat osnovy

Takže radím zdecimovat osnovy (ano, na desetinu), abychom se srovnali na úroveň západní Evropy a aby škola v ČR nebyla synonymem pro teror a aby si školáci měli čas hrát a prožili nějaké to dětství, jako jsem poznal v Rakousku a Švýcarsku.

Zvrácená interpretace srovnávacích testů

Mám bohužel dojem, že různé chybně interpretované srovnávací testy vedou k opaku toho, co jsem nastínil. Aspoň podle informací, co slýchám neustále z ČT24. Furt se mluví o slabé kvalitě českých žáků, ale neví se, v čem ta kvalita jako spočívá. A tak ji nahrazují kvantitou - umělým neustálým zvyšováním probírané látky. Přitom si vemte, že to chce naopak radikálně zmenšit objem látky tak, aby byl čas ji pořádně probrat a zažít. Jak je tedy možné, že ti západoevropští žáci, ačkoli jsou, co do objemu znalostí oproti nám, možná desetinoví, že vychází ve srovnáních lépe? Přemýšlejte tupci učitelští, chyba bude  rozhodně v naší nadobtížnosti a náprava bude tkvět přesně v opačném, než jak to tam masíte, kokoti!

Izer: Právě chválím naše obránce, že to sehráli jak kokoti

Zdroje

Vlastní zkušenost bezmála třiceti let v českém školství vertikálně celou strukturou, plus tři roky ve Švýcarsku

Zdeněk Izer. Zdeněk Izer show 3/8. YouTube video, 7:27. Posted by "miroslaf63". 7.11.2008 <https://www.youtube.com/watch?v=_4AFufauwHM&list=PL726453B0E0289FB3&index=3>

DC home |
Portál vojenských technologií |
Ostatní články |
Organizační

Následujíc svit slunce opustili jsme starý svět.
z nápisů na Kolumbových karavelách