Nepřisuzujte mi náboženské vyznání, aneb Karel Gott jedním z mála skutečných bohů, kterého tenkrát mohli znát

O výuce náboženství, jeho vnímání a jeho alternativách v německy mluvících zemích. Zmíněn i český mistr K. Gott.

Náboženství etika a psychologie

Ve Švýcarsku (sestra) potažmo v Rakousku (já) se vyučovalo náboženství jako povinně volitelný předmět na gymnáziu. Místo něj si člověk mohl zvolit etiku, což jsem udělal i já coby slovan, Čech, bývalý východoevropan, zarytý ateista a sveřepý vymítač všech bohů. Ta etika byla vysloveně sranda, poněvadž to vedl Gernot Hämmerle, rozený komediant a bylo to něco mezi psychologií a politologií, probírala se tam témata problémů světa, tedy něco jako Fokus Václava Moravce. Pro příklad uvedu zaminovaná území, eutanázie, džihád, drogy, chudoba atd. Přitom ale psychologie jako samostatný předmět byla v Rakousku v předmaturitním ročníku povinná. Zajímavé bylo, přesně naopak, než bych čekal, že etiku si volily výhradně dívky, zatímco na náboženství chodili spíše chlapci (Burschen). Nevím jaké to má souvislosti, pro mne bylo tehdy důležité pouze to, že jsem tam s komödiálním učitelem a s holkami sebranými snad ze čtyřech ročníkových tříd štěbetal prý neuvěřitelně sexy českým přízvukem (jak mi bylo často tvrzeno) o všem možném. To byly zlaté časy.

Náboženství v Rakousku a Švýcarsku

Nicméně párkrát jsem na hodině náboženství byl ze začátku roku a docela mě překvapilo, že to šlo. Oni totiž Rakušané jako reformovaní katolíci, to brali tak nějak s nadhledem, spíše než nauku jak se modlit to měli jako průřez světovými náboženstvími, jak to dnes známe třeba z německých dokumentů, že se tam to náboženství nijak zasvěceně nepraktikuje, spíše se s rezervou a bez emocí podává ucelený obraz, jak na co v dnešní době nazírat.

Pravý kříž by byl ovšem se Švýcary, většinou silně praktikujícími evangelíky, které jsem vnímal z úplného povzdálí, protože jsem tam pouze bydlel, ale do školy jsem chodil na nám podobnější gympl do Rakouska. Pouze z důvodů našeho rodinného dostání se do společnosti starousedlíků ve městě, se u nás doma měsíc co měsíc scházel evangelický spolek (Kreis), který hostili moji rodiče, a Švýcaři se je při návštěvách nenápadně snažili konvertovat. Dovedu si představit, že pokud bych se těchto sezení účastnil i já, došlo by s evangelíky asi i na nože, naštěstí já jsem tenkrát měl dost svých dětských starostí.

Záznamy o vyznání

Ovšem k Rakušanům bych jednu výtku měl a sice, že na gymplu v třídních knihách si učitelé pečlivě vedli záznamy o náboženské příslušnosti jednotlivých žáků (v závorce za jménem). A tak mě neustále rozčilovali, když se automaticky vedle mého jména rok co rok objevovala zkratka röm/kath tedy římský katolík. Ačkoli jsem jim pokaždé tvrdil, že jsem racionální ateista, že jsem ohne religiösen Bekenntnis (o. B.), že žádný bůh neexistuje a jakékoli spojování mě s ním mě defakto uráží, má slova vždy vyšla nazmar. Oni prostě věděli, že jsem Čech, Evropan a tak mi automaticky přiřazovali nejpřiléhavější vyznání. Vznikala tím řada nedorozumění, protože kolikrát se třeba ředitel divil, proč poslední den školy nechci jít na mši, proč na ní posléze nedávám pozor, v dějepisu se mě také na leccos falešně tázali, ale vždy mne uklidňovala moje věrná spolužákyně Lukretzia, že je to úplně jedno a že oni to mají jen proto, aby věděli, kolik je ve škole židů a muslimů, jinak že je to nijak nezajímá.

Baví se křesťan se židem a křesťan se ho ptá: "Já jsem pozoroval, jak vy se v těch černých župáncích kýváte u té zdi nářků. Vyslyšel vás někdy? Pomohlo to snad, bylo vám to někdy k něčemu?" Žid se zamyslí a odpovídá: "No, ani ne. Já vám někdy mám pocit, jako bych mluvil do zdi!"

Nám zasvěceným je jasné

Vykládal jsem jim, že boha nikdy nikdo neviděl, a když při zjeveních ano, tak se to vždy později provalilo za podvod. Vím, že jakýsi pud věřit něčemu vyššímu je člověku odedávna vlastní, ale zároveň je mu vlastní i rozum, jehož výdobytky se každým dnem zdokonalují a to je pro mne vůdčí myšlenkou. Člověk jim to ale stejně nikdy nevysvětlil, byli prostě zmasírováni babičkovsko-rodičovskou propagandou, stejně tak jako my stalinistickým materialismem.

Karel Gott

Říkal jsem jim, že jediný bůh, který skutečně existuje a kterého mohou znát, je náš Karel Gott. To je opravdický bůh nejen jménem, ale i právem by mohl být za něj považován, protože kromě excelentního zpívání také mluví plynně nejen německy a je to velký formát i co do osobnosti řečníka a baviče, prostě: Bůh! Navíc se s ním nejednou setkávali v německých televizních šou a skutečně ho německé důchodkyně dodnes považují za božského a diví se na youtubu, že to nebyl němec. Tedy by se o něm dalo říct, že skutečně nosí své jméno právem, zcela nezávisle na tom, zda vůbec má či jaké náboženské vyznání. Je zajímavé, že s tím většinou každý souhlasil.

Říká německý televizní pořadatel Karlu Gottovi před natáčením: "No, podívejte se, jste sice hvězda světového formátu, ale to my nemůžeme Vás tady takhle představovat jako Karel Bůh, nemohl byste si pro naši šou zvolit jiný umělecký pseudonym? A Karel odvětí: "No ale já se tak doopravdy jmenuji, to máte asi smůlu."

KAREL GOTT & DJ BOBO - TVŮJ SVĚT JE VZÁCNÝ (klip), duet české a švýcarské hvězdy
<https://www.youtube.com/watch?v=FNwPyeVjT0w>

Karel Gott in der NDR-Talkshow, interview v němčině
<https://www.youtube.com/watch?v=jGDOgvB5r8g>

Karel Gott - Für immer jung 2007, videoklip ze Švýcarska
<https://www.youtube.com/watch?v=4CkGnP5dWus>

Karel Gott & Alexandra Lexer - Biene Maja, Gott a včelka v německém vysílání
<https://www.youtube.com/watch?v=ptf68f-4UHg&list=PLWhZRJ2tDFWy4T0dqygYgUn5sFimsKJ1-&index=16>