Němčina coby jazyk kulturních a intelektuálních živlů
Český intelektuál vnímá Němčinu jako takovou machrovinku navíc, podobně jako dříve byla dvojice klasického vzdělání latina-řečtina;
"Kolik let se učíte jazyky?" Dvacet let." Tak jak to, že stále nic neumíte!?"
Jako Češi, proslulí v německy mluvících zemích coby jazykoví neumětelé neschopni se základně dohovořit ani anglicky, budete často v životě tázáni, jaké jazyky se vlastně teda učíme v českých školách. Když jsem jim odpovídal, velmi se divili, proč se my západní slované učíme ve školách němčinu. Sami Rakušané a Švýcaři to již v roce 2000 neuměli pochopit, k čemu nám to jako v životě bude dobré. Dnes o dvacet let později je to již jednoznačné, světu vládne angličtina a díky internetu a počítačům je to už každému člověku jasné. Právě proto, že je gramaticky tak směšně jednoduchá, angličtina vládne světu. Ne náhodou je druhým nejrozšířenějším západním jazykem španělština, která je snad ještě jednodušší než angličtina (to už snad ani nelze).
Odpověď, proč se v Čechách učíme Němčinu:
Tenkrát jsem jim to vysvětlil následovně: No víte, my, po těch 50 let pod diktátem komunistů z Moskvy, my jsme střední Evropou jenom geograficky, na papíře. Celé Česko a Polsko je ze západu obaleno německy mluvícími zeměmi a ty pro nás znamenají Evropu. Takže když chceme být jako Češi světoví nebo se aspoň cítit jako Středoevropané, tak ta cesta do světa v našem případě vede přes Němčinu a německy mluvící země. Ať děláme co děláme, stále ještě dnes (2022) to platí. Odtamtud čerpáme kulturu, technologie, zodpovědné chování a právě tam exportujeme dvě třetiny veškerého českého vývozu, které jdou jen do holého Německa. Dalších 15% potom do Rakouska. Jen holé Německo je pro nás ten nejdůležitější kousek Evropy a narozdíl od Británie nebo Ameriky, je to za humny, dá se tam jednou týdně dojíždět i autem.
Němčinu dobře známe z češtiny
Navíc ta Němčina je pro nás komunikativně velmi jednoduchá, jakmile Čech zpozoruje, že Čeština je celá odvozena z Němčiny, pak už to jde vše ráz na ráz. Gramaticky je to pro nás třikrát lehčí než čeština. Vždyť také ⅔ českého národa se do smrti česky pořádně nenaučí. Navíc jakmile Čech pochopí, že ta němčina je v podstatě doslovně přeloženou češtinou a to i v přímé řeči a v lidových přirovnáních a úslovích, pak se mu již němčina učí jako po másle (Es geht wie geschmiert). Čechům dá ale práci pochopit, že čeština je poslovanštělou němčinou, což ti zkurvysyné češtináři rozhodně nijak ve školách nešíří. Celá ona gramatická obtížnost němčiny jako gymnaziálního předmětu by byla jen zdánlivá, kdyby nám češtináři se svou literární výchovou záměrně nekalili vodu.
Jazyk intelektuálů
A přece jen, český intelektuál gymnazista by se měl umět pobavit o čemkoli dvěma cizími jazyky. A je to jeho vyšší standard, je to jeho krédo a tím se odlišuje od řemeslníků, kterým stačí domluvit se pouze anglicky a pouze o zrovna prováděné práci. My se to učit chceme, pro nás to znamená určitý průkaz prestiže, výši posazené laťky, kterou si chceme sami udržovat. Je nám jasné, že nemůžeme po nikom ze západu chtít učit se češtinu, která je snad prý čtvrtým nejobtížnějším jazykem na světě (jenom ??). No a samozřejmě každý se po r. 2000 učí vehementně angličtinu, která je asi 10x lehčí než čeština, takže pokud chce být někdo čistý pragmatik, či má jazykovou inteligenci na úrovni delfína, třeba takový řemeslník, tak se holt při sezónních pracích aspoň anglicky domluví a víc nepotřebuje.
Trojí jazykový pokus
Navíc to němčina je opravdu jazykem umělců a květnatých osobností. Udělejte si někdy takový pokus na Wikipedii a najděte si stejný článek ve třech jazycích: V angličtině, v němčině a v češtině. No a uzříte hned,
že angličtina je ideálním jazykem technických manuálů a referenčních příruček. Každé slovo v angličtině má svůj význam ve větě, rychle a jasně se z angličtiny rovnou chápe význam, krásně se to z ní učí. Kolikrát jsem v životě matematickou školní látku, jako třeba integrály, nemohl z českých materiálů pochopit. Tak jsem si to pročetl v angličtině a prostě se to z ní naučil a do dvou dnů jsem integroval skoro jako třídní matematici.
Němčina, je rozhodně také jazykem popisu technologií. Narozdíl od angličtiny tam ale musíte přemýšlet nad pády a pořádkem slov ve větě. Kromě toho má strašně dlouhá slova. Němčina je jazykem vědeckých statí a uměleckého textu. Schválně si udělejte druhý pokus na Wikipedii: Najděte si třeba nějaké fyzikální nebo počítačové téma jednou v němčině a jednou v češtině. Výsledek je ten samý, ale ten německý text je doslova uměleckým útvarem. Němčina je jazykem vypravěčů příběhů a každá její rozvitá věta je uměleckým dílem. Když překládáte text, který má zanechat nějaký dojem, z angličtiny, musíte to vždycky nějak ozvláštnit, doplnit tomu omáčku. Když překládáte ten samý text z němčiny, můžete to v češtině zapisovat doslovně a máte z toho krom technického popisu reálií navíc ještě bohatý slohový útvar. Za který vám dá jedničku nejen technolog, ale navíc i jazykolog. Samozřejmě pokud to v té češtině zapíšete bez chyb, což ani třetina gymnazistů nezvládá.
Takto jsem jim to tenkrát německy osvětlil a plötzlich to s velkým pochopením a potěchou přijali.
No a nakonec máte superefektivní češtinu, která je spíše účelově strohá, krátká, ne umělecká, což je pro nás sice dobře, jenže je to za cenu toho, jak krkolomná je v češtině gramatika. Každá rozvitá věta v češtině je vlastně takovým technickým příkladem, zápisem nějakého algoritmu. Takže potom ty algoritmy v češtině zapsané se strašně blbě chápou, protože ve skutečnosti v češtině máte algoritmy dva. S tímhle nám národní obrozenci pěkně nasrali do bot! To jistě znáte, že když jako lepší trojkař na českém gymnáziu jdete studovat kamkoli na západ, v cizině se vám známky proti všemu očekávání zvednou až o dva stupně. Z těžce o trojku bojujícího trojkaře z matiky jsem se v německy mluvícím školství stal jedničkářem, třídním matematikem, fyzikem a chemikem zároveň. Není to samozřejmě jenom kvůli cizímu jazyku, o tom ostatně píši vlastní sekci tohoto webu, ale čeština na tom rozhodně má svůj podíl (asi tak třetinový).