Halo Wars 2 - pozlacené nic
Bylo jen otázkou času, než se na motivy slavného first person shooteru Halo udělá realtime strategie. A tak jdou Halo Wars ve šlépějích Command & Conquer: Renegade z roku 2002. Vlastně tam tomu bylo přesně obráceně, podle slavné RTS se dělalo FPS, ovšem dopadlo to také prachbídně.
Hra má bezpochyby skvělou kampaň s filmovými animacemi... Tu jsem si ale vůbec nezahrál. Důležitější pro mě bylo, že hra obsahuje mód skirmish, tedy jakýsi deathmatch na zvolených parametrech mapy, ovšem ve strategii. Po prvních několika zápasech mi ale bylo jasné, že pro milovníky strategií to nebude to pravé ořechové.
Brouci jak německé helmy
Hra má moc blízký zoom level, který už nejde víc oddálit pro získání více přehledu. Hra se vám snaží pořád před očima vychloubat tím, jak krásně má vykreslené jednotky a prostředí ze hry Halo. Když máte ale jako stratég se situačním přehledem rozhodovat organizovat bitvu a přitom vám po obrazovce zblízka viděné jezdí tanky velké jak německé helmy, tak se rozhodovat prostě nedá. Tu mi bylo po pár prvních tazích jasné, že o vážnou strategii nepůjde.
Také, že ne. Všechny jednotky podléhají pravidlu kámen, nůžky, papír. Každý z prvků pěchota, vozidla a letadla je účinný jen vůči jednomu dalšímu a takto se celé kolo pootočí. Strategicky se vyžít nedá, prostě vyrábíte dál a posíláte do boje a koukáte jen na to, abyste vždy měli na každém místě něco od všech tří typů jednotek.
Základna je vše
Snad 90% času se točí okolo práce se základnou. Ta je obyčejnou kostkou na mapě a když pomocí vojáků posbíráte něco surovin, můžete k této kostce přidávat moduly. Dáte tam postupně modul pro pěchotu, pro letectvo a těžkou techniku. K tomu dva těžební moduly, na nichž automaticky přistávají zásobovací letadla se surovinami, takže těžit na mapě nemusíte a příliv surovin stačí a je plynulý. Veškeré vyřádění se končí tím, že kolem základny na rozích čtverce můžete vystavit pouze 4 obranné věže. Nic víc.
K dovršení neštěstí je tu prazvláštní ovládání. Myší kliknete vždy na patřičný modul a objeví se vám kolo, ze kterého vybíráte možnosti na výrobu. Bohužel v tomto módu nelze klikat na jednotky ani pohybovat mapou. Nevadí to moc, ale zvyknout se na to musí.
Skirmish tu je
V parametrech skirmishe se nabízí možnost vypnout fog of war, což není u strategií běžné. Dává to sice zdánlivou výhodu využití artilerií, ovšem dívat se na to dělostřelectvo z takové blízkosti stejně nemá ten šmrnc.
K tomu jsou tu superschopnosti velitele, klasické jednorázové akce, jako např. okamžité vyléčení všech viděných jednotek. K tomu tu máme upgrady základny asi do tří úrovní, kdy zvyšujete damage a zdraví jednotek, můžete zařídit aby rychleji levelovaly nebo se vyráběly levněji. A tak podobně.
Hra nabízí celkem tři herní módy, jež jsem ani nezkoušel. U základního deathmatche, tedy hraní do zničení nepřátelské základny, ani není potřeba obsazovat kontrolní body po mapě roztroušené. Jejich kontrola vámi sice urychlí příval surovin, ale když máte dva upgradované Supply moduly, tak co.
Pro úplnost je nutno dodat, že hra operuje se dvěma surovinami, energií a matérií. Co ale s nimi, když vám jich vlastní základna dodá, kolik potřebujete? Asi budou více použity v dějové kampani, kterou jsem minul. Nezajímá mě. Chtěl jsem skirmish, ten tu je, ale o žádnou návykovou pařbu typu Act of Aggression se bohužel nejedná. Vlastně po Act of Aggression mne už žádná realtime strategy hra dosud (2019) neuchvátila.
Pozlacené nic
Grafika je hezká, hladká, svižná, taktéž ozvučení. Co by za takovou grafiku takové C&C Tiberium Wars daly, ovšem ty pochází z roku 2007! V roce 2017 je to dobré, nezklame to ani neurazí, ale o nic světoborného se nejedná. Hlavně, že se soundtrack točil ve filmových studiích, to jo, to je něco na ně! Jak by řekl Zdeněk Izer: Hlavně že mají pozlacené kliky u hajzlů!
Mým celkovým pocitem je zklamání. Je to hra tak možná do mobilu na zastávce, ale pro vážné počítačové hraní nic žádaného.
Zdroj
Halo Wars 2. 343 Industries. Creative Assembly. Microsoft Windows. PC Game. 2017.