FLIR
FLIR (Forward looking infrared)
Systém Flir je využíván především vojenskými letadly ale i tanky k tepelně získanému povědomí o situaci. Výstup je vysílán na video kanál stroje jako standardní výstup z digitální kamery. Je poté využíván piloty k řízení stroje v podmínkách snížené nebo nulové viditelnosti (mlha, noc). Snímá teplejší objekty na chladnějším pozadí, promítá je na standardní výstup z denní kamery spolu s údaji z ostatních senzorů a dohromady tak poskytuje střelci co nejpřehlednější kompilát údajů vhodných k zaměřování palby. Flir detekuje vlnové délky EM záření typické pro infračervená zobrazovací zařízení (3 až 12 μm), což ho zásadně odlišuje od noktovizoru, který operuje v spektru viditelného světla a jemu blízkému infračervenému rozsahu (0,4 až 1,0 μm).
Poskytuje obraz např. horkých motorů strojů nebo živých (teplých) vojáků na vzd. několik kilometrů. Kupříkladu u tanků v noci tak činí zcela zásadní aparát vedení boje a zcela dokáže proměnit status kořisti a lovce. Na vzdálenosti delší, než je při vnímané vlnové délce určen, rychle ztrácí přesnost a může poskytovat matoucí údaje vlivem pohlcování, rozptylování a odrážení tepla vzduchem a vodní párou v rychle se měnících podmínkách počasí. Někteří výrobci tomu čelí pořizováním více výstupů z různých infračervených rozsahů paralelně, ale není to dvakrát účinné. Flir má výhodu v tom, že je pro viděného nepřítele nedetekovatelný, poněvadž pouze snímá energii cíle a nevysílá k němu žádný tok energie vlastní (jako třeba radar, sonar, laserový dálkoměr). Navíc spočívá na principu vidění v IR spektru, které se dost obtížně kamufluje, což mu poskytuje výhodu pro blízkou budoucnost v době začínající optické kamufláže vozidel.
Systém špatně nebo vůbec nevidí studenokrevné ještěrky, jejichž teplota dokonale odpovídá teplotě okolí. To ale zatím pro velitele tanků na bojišti nepředstavuje vážnější problém. Oproti tomu by mohl být užitečný např. nočním i denním řidičům v lese, kde by pomohl oznámit srnku, která jim za pár vteřin proletí kabinou, což zase dnes bohužel nikoho nezajímá (-pozn. red.).
Princip je znám od šedesátých let, překvapivě však využívání civilními pořádkovými jednotkami v USA se dočkal až po roce 2000 na odhalování silných světel pěstíren či odvěkého problému černošství v tunelu (u nás obdobně cikánství v tunelu).