Cyberpunk 2077 - skvělý základ hloupě uchopen

Dojmy ze hry, která dědí skoro všechny neduhy Witchera. Kromě toho svojí nedomyšleností v rozvoji postavy přímo legitimizuje cheatování. Prvním dojmem je nadšení z dechberoucí akce. Časem však zjišťujeme, že hra je pouhou demonstrací toho, co by jednou tvůrci dovedli udělat, ale v současném stavu to všechno dost pokulhává.

Pokus nanečisto

Na první dojem velkolepé hře chybí to nejzásadnější a sice dost obsahu. Je zajímavé a nepochybně to mělo sloužit jako masívní propagace hry, že hned v době vydání hry existovala na internetu řada vyčerpávajících game guides postihujících všechny reálie hry a dokonce i řada samostatných webů nesoucích název hry v doménovém jménu. To je podezřelé. Bohužel však pro C2077 žádné mohutné návody ani studium herních principů nejsou zapotřebí. Koncepce herních činností je dost jednoduchá, hráč je má natrénovány a pochopeny ihned, což není špatné. Zato obsahu, na němž nacvičené postupy využívat, je strašně málo. Bohužel. 

Inspirací pro hru Cyberpunk 2077 byly nepochybně Outer Worlds, jakýsi Morrowind ve sci-fi, a Rage 2, jakýsi Doom na kolečkách. V C2077 se bohužel nepodařilo zhotovit celek, který by nahrazoval ani jeden ze svých vzorů a to ani v jednom směru.

Soundtrack a grafika

Hudba se zaprvé ve hře skoro nedostavuje. K mání je oficiální soundtrack v dodatečných souborech audio stop. Hudba je znervózňující a drsná jako v Doomu, avšak doplněna jemným ženským zpěvem a je to jako pěst na oko.

Grafika je pak doslova hnusná. Textury mdlé, působící jako hry z let dvoutisících. Veškerá grafika hraje pouze na stíny a světla nočního města. Ve dne však vidíte, jak žalostné to celé je. Mnohem horší než Witcher 3.

Chyby, možná

Nebudu zde popisovat chyby softwaru, protože by to byl popis něčeho, co samotný tvůrce tak nezamýšlel, a hráč, který k C2077 přijde někdy v pokročilejší době životního cyklu softwaru, už asi žádné chyby v budoucnu nepocítí. Pojďme raději ke koncepci, tedy k tomu, jak si to sám výrobce představoval.

Tak tedy ke koncepci

V koncepci hry je ona jediná a všeobjímající chyba, kterou autoři za chybu nejspíš vůbec nepovažují: Je to prázdné! Chcete pohlcující RPG s důmyslným rozvojem postavy, upgradováním výzbroje a hlavně dechberoucí rozsáhlou dějovou linii? Pak sáhněte po Outer Worlds. Chcete raději moře adrenalinu a neskutečnou porci akce jako v Quake & Doom a přitom v open-world erpégéčku? Pak raději sáhněte po Rage 2.

Ano, ve hře jsou všechny prvky z obou zmíněných. Je tu rozvoj postavy s několika větvemi dovedností odrážejících rozdílné způsoby hraní. Je tu inventář, povolená hmotnost a přetížení, množství předmětů zbroje a výzbroje, suroviny, ze kterých si je vyrábíte. Je tu i silná dějová linie hlavních questů. Je tu otevřený svět a množství vedlejších questů, které teprve dělají hru stylu open-world. Je tu mnoho způsobů jak situace řešit: Bojově i nebojově, slovně, skrytě, přepady ze zálohy, podplácení, hacking, sabotáže ad. 

Je tu nákup a prodej předmětů a surovin. Jsou tu mnohé herní fakce. Ano, razím termín fakce, nikoli frakce (= zlomky, odštěpky, čeho?), protože vhodný český pojem jsem nenašel, snad politická strana, ale to je zase příliš dlouhé. Žádný systém reputace u fakcí a výhody z ní plynoucí. Je tu i několik dosud nevídaných inovativních prvků přidávajících další styly hraní. Jsou tu dopravní prostředky a (ne)rozlehlé město s davy lidí na ulicích. Ale všechno je tu jen tak, aby se nedalo říct, že to tam není. 

Moc šité horkou jehlou

Jakoby uprostřed vývoje došly finance a výrobci to museli v polorozdělaném stavu už už vypustit na trh. Dá se to shrnout slovy malé, suché, prázdné. Dokonce i grafické zpracování je zvláštně nezáživné a hudba snad ani nestojí za řeč. A je to škoda, protože C2077 by mělo velký potenciál. Způsob podávání dějových příběhů do akce je skvělý. Mnoho prvků z reality života je podáváno tak nevšedně, že si to snad dosud nikdo v PC hře nedovolil. Jen to chtělo vše dotáhnout do konce a udělat toho obsahu aspoň třikrát tolik.

Zbraní je docela málo

Zbraně nesete jenom tři a ani celkově jich není dost na výběr. Chovají se prakticky stejně, takže z každé kategorie nakonec připadá v úvahu jen jedna. Nejlepší pistole, automatická brokovnice a jedna útočná puška, z nichž vlastně není dobrá ani jedna. Snad jediné, co hře dodává mimořádnou šťávu jsou právě pozásahové animace nepřátel, takže zbraně působí živým dojmem v usmrcování nepřátel. Ale zase: Modely NPC jsou tupě toporné, krev vypadá jak tmavý med. Končetiny se sice oddělují od těla, ale jako ve hrách o 20 let starších (stařičký Soldier of Fortune). Modely zbraní samotných jsou dětsky trapné, nedotažené do konce, jak ve stavu úvodního náčrtu.

Dost dobrý scanner

Scanner prostředí již dlouhou dobu nechybí v žádné futuristicky laděné hře s otevřeným světem. I zde je scanner všemocný a dokonce i zábavný. Zvýrazňuje interaktivní předměty, odhaluje skrýše, zoomuje, přepíná spektra vidění, načítá kontextové informace z databáze a dokonce i identifikuje NPC postavy jménem a příslušností k fakci.

Co naplat, že je zde bůhvíkolik různých fakcí gangsterů se svými logy a typickým vybavením. Ve hře se to nijak neprojevuje. Hra nakonec rozlišuje všechny NPC na dvě poloviny: Neutrál a nepřítel.

Styly soubojů

Máme zde odlišné typy zbraní, čili nejen pistole, samopaly a brokovnice, ale i chladné zbraně s ostřím, drtivé zbraně a dokonce hacking, který by se dal považovat za duševní zbraň. Jde při něm o vypínání a zapínání cizích předmětů na dálku. A ke každému typu zbraní je samozřejmě svébytný způsob dosahování svého. Potud je to vše skvělé. Chtělo by to jenom větší herní svět, abychom se mohli s tím vším dosytosti vyřádit.

Stealth strom schopností a hacking jsou tu jen na ukázku, že jednou by tvůrci něco takového mohli udělat doopravdy. Hra nerozlišuje žádné mezistavy mezi skrytým a neskrytým. Žádný Thief. Plížíte se se zbraní pouze k prvnímu nepříteli. Jakmile ho sejmete, vše je prozrazeno a na dalších 10 jeho kolegů vám už stealth schopnosti k ničemu nejsou. Například zde není systém kradení a postihů za chycení při činu. Žádná negativní reputace. Prostě berete vše, co se sebrat dá a to osamotě, ve skrytu nebo NPC rovnou před očima. Jako ve Witcherovi. Vlastně to není kradení. Hacking je úplně k ničemu. Všechny mise se řeší bojem a ten je zde tím jediným lákadlem celé hry. Akce je to totiž dost slušná, ovšem nepřátelé jsou jako pasivní panáci.

Vývoj postavy?

Jelikož je zde přes 400 perků a hra vás přestane bavit někde na 35. úrovni, tak svých perků nikdy nedosáhnete ani na pětinu. Navíc je zde systém dalších dvou stromů schopností a ta prostřední z nich nějakou chybou nepřibývá vůbec. Např. athletics se mi po celou hru zvýšily pouze 2x a přitom jsem žádnými auty nejezdil. Takže hru nelze hrát bez editoru sejvů. A doporučuji dát Street level ihned na max 50, crafting na max 20 a po každém levelupu si přidat dva atributy, dva skilly a 4 až 6 perků! Perky jsou zde zásadní, je jich moc a přidávají jen 5% něčeho. Takže jich potřebujete minimálně 4x více než směšný 1 za 1 levelup.

Mapa světa - příliš členité a zato malé

Je tu aktuální minimapa i velká vyčerpávající mapa světa s vyznačenými body zájmu. A teď se dostávám k té stinné stránce: Vymyšleno je to dobře, ale je toho málo. Město sestávající z několika málo malých čtvrtí rozhodně není velké. Prakticky zde chybí venkovské lokace a dlouhé cesty k nim. Vůbec zde není nutnost jezdit autem. Všechno v rámci pár městských bloků oběháte pěšky. Vlastně to vůbec není dělané na ježdění autem. Aby se jako umělou cestou nahonil obsah, město vůbec nesestává z obdélníkových dílů, ale z rozeklaných uliček členitých do všech tří rozměrů. Přitom vzdálenost vzdušnou čarou je směšná - je to za rohem! Ale aby se to zdálo daleko, musíte vysednout z auta pár vteřin po nastartování a ujít to pěšky všemi těmi průchody, střešními rampami, zadními vchody do kuchyně, dírami v plotě atd. O nějakém dobrodružném hledání pokladů a průzkumu krajiny nemůže být ani řeči. Za prvé tam nic zvláštního nenajdete, zadruhé vás všude čeká jen nudná prázdná polopoušt s náznaky průmyslových staveb ve stylu náčrtku. Grafika ohyzdná, svět je opravdu jen kulisa na obzoru, jak z nedodělaných modů ke Skyrimu. Jako kbyby tvůrci vůbec nepočítali s tím, že se do oblastí bude hráč osobně podívat.

Nerozlehlostí města se to řadí ke hrám z doby, kdy byly běžné tak maximálně 2 GB RAMky. Nikdo nechce rozložité město jako v GTA 5, ale úplně by stačilo něco jako San Andreas či Mafie, ale ani tomu se to neblíží. Škoda, velká škoda. Po tomto zjištění už jedete v autech jenom v dějových misích, kde to nejde udělat jinak. Sedíte vzadu jako v limuzíně, řídí nějaká NPC a během cesty na místo vám vypráví scénář mise, do které jedete. Jakmile to dovypráví, jste na místě, takže ježdění auty je zde zase jenom na oko. Docela zábavné jsou zde motorky, když už si chcete udělat výlet na vesnici. Ale oba dopravní prostředky jsou těžko ovladatelné tak, abyste je co nejdříve roztřískali a abyste omylem přejeli nějakého civilistu a hned po vás šli policajti. Policajti jsou ovšem pasivní, v autě jim okamžitě ujedete. Během dvou vteřin se zničeho objeví na místě zločinu a jdou hned po vás. Pokud jste na nedostupném místě, objeví se prostě rovnou vedle vás.

Štvoucí ovládání

Výtku bych tu měl k ovládání hry v činnostech kolem sbírání předmětů. Witcherovské motání se dokolečka je odstraněno tím, že je většina hry z pohledu první osoby. Bohužel jinak hra dědí dementní ovládání zaklínače, k žánru FPS se naprosto nehodící. Dále některé klávesy není možno přenastavit jinak, než editací konfiguračních souborů. A jako ve Witcherovi 3 jsou zde hovadské kombinace ovládacích prvků. Některé akce aktivujete jinými akcemi a většinou se to v dané situaci zrovna nehodí. Například jsem měl problém s braním zbraně, kterou se postava okamžitě přezbrojila, a ta moje nejlepší vyladěná zbraň zmizela z quickslotu a musel jsem ji pokaždé vybírat ručně z inventáře! To se snad pochcali, ne? 

Dějové questy

Děje scénářů a hlavní mise jsou sice strhující, bohužel jen napoprvé. Při opětovném zahrání si jen přejete, aby to už přestalo. A vrcholem kreténismu je braindancing. V reálu by to byl krásný nástroj pro policii, ale ve virtuálu to nemá co dělat - pitomé, zmatečné, rozvleklé, nudné a přísěrně to zdržuje celou hru. Těch několik dějových misí je tak příšerně ukecaných a přerušovaných kecáním postav tak mohutným, že si přejete, aby zde žádné dějové mise raději nebyly. Jedna může trvat až 40 minut a modlíte se, aby to už zkončilo a vy mohli hrát dál po svém.

Ponaučení

Škoda. Kdyby to bylo udělané tak interaktivně a hratelně jako Skyrim v tomto zasazení, byla by to pecka deklasující všechny Fallouty. Jedním z minima opravdových přínosů C2077 jsou nadnesené technologické sci-fi vymoženosti jako třeba: Brýle s přidávající armor s přídavnými pláty pancíře; granáty s biologickou náplní, které nepřítele pomalu otráví a způsobí mu zvracecí záchvat; naváděné granáty přibližující se k nejbližšímu nepříteli; laserové granáty rotující ve vzduchu vír svých 21 laserových paprsků jež neutralizují nepřítele v okamžiku; útočné pušky s naváděným střelivem, energetické pistole střílející posloupnost ran a nebo jednu mocnou ránu po dlouhém nabíjení, která projde skrz překážky.

Vzhledem k tomu, že u autorů není vidět ani náznak vývoje k lepšímu v sérii her Witcher, jejichž svět je stále stejně toporný, ovládání tupé a hraní jednotvárné, myslím, že Cyberpunk 2077 už můžeme navždy považovat za propadák a dále už nesledovat ani jeho patche a datadisky.