Battlefield Hardline - střelcovo nebe

Když jsem poprvé viděl reklamu na BF Hardline, moje akční střelcovo srdce zaplesalo. Navždy ve mně totiž uvízly zážitky z božského multiplayerového Battlefieldu 2142, který už dlouho zoufale postrádám. K mému velkému nadšení jsem zjistil, že BF Hardline je od první chvíle koncipován především jako singleplayer! Po několika dnech hraní jsem byl naprosto uchvácen a pocity jsem měl (až na pár výjimek) jenom ty pozitivní. Toto mistrovské dílo tedy skutečně hráčům first-person-shooterů zmírní čekání na Rainbow Six Vegas 3.

Jelikož se, pokud se dobře pamatuji, jedná o úplně první dějovou singleplayer kampaň z herní série Battlefield, vyskytuje se zde samozřejmě několik drobných nedostatků, ale ve srovnání se strhujícím celkem je můžeme klidně pominout.

Skoro RPG

Hra sice nenabízí RPG princip vylepšování postavy, které bych švédským výrobcům do této hry vřele doporučoval, aby se jednalo o pecku desetiletí – nástupce opomíjeného Boiling Pointu: Road to Hell, ale i tak je systém rozšiřování použitelného arzenálu odměnou za nadprůměrné plnění misí výtečně zábavný. O nový Boiling Point se bohužel nejedná, protože mapy herního světa nenabízejí rozlehlé venkovní lokace, v nichž byste brouzdal dle své libovůle. Naopak jedná se o herní mapy výlučně velikosti vestibulu, kanceláře, dvora, zápraží před bankou apod. Lokace jsou až extrémně malé a nadesignované tak, aby jimi hráč opakovaně procházel při uplatňování různých taktik. Jedná se tedy o hru typu SWAT4, avšak méně simulační a více arkádovou. Z vysoka je kašláno na open world přístup.

Nedělá z hráče pitomce

Hra vám dopředu ukáže, jaké další zbraně a jejich vylepšení si odemknete za kolik zahraných zkušeností, přesněji řečeno na kterém expertním levelu budete moci nepřátele kosit novým arzenálem. Je zde přehledná tabulka možných vylepšení a sloupcové grafy porovnávání čtyř kvalit zbraní. V podstatě je to novější, akčnější, efektnější, příběhovější, ale i lineárnější a co do svobody taktizování omezenější RS Vegas.

Úplně lineární

Singleplayerová kampaň je sledem deseti epizod rozdělených do checkpointů, ve kterých se hra sama ukládá a příště už začínáte od daného bodu dál. Sled misí nelze změnit, což ale vzhledem k maximálně hráčsky i divácky odměňujícímu bohatství, které hra nabízí, není vůbec na škodu. Dějovou kampaň je samozřejmě doporučováno projít několikrát a také si můžete zvlášť navolit jednotlivé odehrané mise, abyste nakonec odemkli úplně celou zbrojnici, na jejíž úplné otevření jedna kampaň nestačí.

Všemocný scanner

V každé singleplayer hře ze současných nebo sci-fi zasazení máte na pomoc nějaký technologický výdobytek, který vám usnadňuje orientaci v mapách, identifikaci nepřátel atd. Scanner zde, je vlastně superinteligentní foťák, který taguje nepřátele, podle analýzy obličejů online vyhodnocuje na koho je vydán zatykač, snímá a analyzuje otisky prstů, identifikuje zbraně nepřátel, perfektně zoomuje, upozorňuje na questové předměty, vidí přes zdi, zkrátka věcička, kterou by chtěl každý James Bond. Aby to bylo úplné, hra vám sama oznámí, kde je vhodné ho vytasit. Tomu říkám perfekce!

Pocit ze zbraní dostačující

Narozdíl od prskavek ve všech posledních Call of Duty mám jako hráč konečně po dlouhé době pocit, že v ruce držím pravé bouchačky. Jejich síla není sice úplně realistická, jako třeba ve SWAT4, ale jde to. Ozvučení palby perfektní, v podstatě reálné, jako když si ty samé zbraně prohlížíte na youtůbu. V těchto ohledech je to skutečně nástupce Rainbow Six. Ono vlastně ani tam nebyly zbraně reálně silné.

Maximální zábava

Přestřelky jsou mimořádně akční a efektní, lepší než v prvním Call of Juarez! Všude rachotí hlavně, stříká voda, srší jiskry, létají třísky, prostě lepší než ve skutečnosti! Hra krásně balancuje mezi simulátorem a arkádou a výsledkem je maximální zábava. Kromě toho při skrývání za reliéfem kanceláří je tu premiéra odštěpujících se třísek a kusů nábytku, dokonce i zdi jsou odstřelitelné a hráč skrývající se za zídkou či v karavanu před výstřely z brokovnice je přímo svědkem toho, jak nepřátelské výstřely vykusují díry do úkrytu a tím stále odhalují hráče dalším výstřelům. To tu ještě nebylo, tedy snad kromě nepovedeného pokusu v Red Faction!

Stealth prvky

Ne, že byste si časem pilovali svoji schopnost skrývat se v přítmí, o Thiefa se nejedná. ale hra umožňuje zatýkat, spoutávat či omračovat zloduchy bez jediného výstřelu v okamžiku překvapení. Také když na ně ukazujete policejním odznakem, častokrát odhodí své bouchačky. Jakmile ale padne první výstřel, hráč je prozrazen a začíná bitva o přežití. Za spoutání zločinců mírovým způsobem hra odměňuje vyšším skóre.

Až moc dějové

Vzhledem k silně dějové linii bych očekával nějakou volnou interakci s NPC postavami, ale co, je to přece simulátor střílení! Největší nešvar hry jsem zaznamenal v nemožnosti típnout úvodní dialog, pokud nepovedenou misi opakujete několikrát. Na to, jak je to ukecané, bych uvítal možnost sejvnout si to kdykoli chci nebo aspoň třikrát hustší síť checkpointů. Kvůli častým chybám v nahrávání lokací jsem někdy nucen opakovaně přečkat i tři dialogy za sebou, což je i deset minut sledování pořád těch samých animací!