Ashes of Singularity

Před dvaceti lety by to byla vynikající RTS!

Klasický koncept realtime strategie ze starých dob by sám o sobě nebyl špatný. Hra se nesnaží podat nám nic jiného než RTS! Máte buildera, stavíte budovy na těžbu surovin, továrny pro výrobu jednotek, vyrábíte jednotky, bojujete a upgradujete. Takže zpočátku to vypadá lákavě.

Jediné dvě originality

Hra nese několik originálních konceptů, které by velmi zefektivňovaly zprávu bojiště, kdyby hra nebyl jinak, promiňte mi ty výrazy, kreténská. Za prvé: Průzkumný letoun automaticky krouží kolem své pozice, takže sám objeví další kus mapy kolem vaší základny, jen co vyjede z továrny.
Za druhé: Stavění nových jednotek lze poroučet rovnou z označené armádní skupiny tak, že nové jednotky jedou z továrny přímo k aktuální skupině, kdekoli na mapě se jen nachází.
Za třetí: Jednotky lze přiřazovat pod velení jiným jednotkám. Takže pak kliknete na jednu jedinou z nich a označí se vám celá spolčená skupina. To je výborné.

Tři skupiny jednotek

Máte jednotky základní nejmenší, větší silnější a pak nejsilnější. Nejsilnější jednotky je pře jejich patvarech obtížné rozeznat od budov. Podoby jednotek jsou vůbec tak divné a nespecifické, že je nelze rozpoznat ani od sebe. Nebudí dojem ničeho charakteristického jako tank, houfnice nebo letadlo. Zmatek na bojišti tak začíná už ve vlastních řadách, nepřítel ani nemusí přijít.

Strategic view

Strategic view má vyšší zoom level, dostanete se do něj plynule pouhým zoomováním a výborně zobrazuje jednotky i suroviny pouze svými ikonami, což je mnohem přehlednější než standardní pohled do hru. Hra tak svádí po celou dobu používat pouze strategic view, což tvůrci asi určitě takto nezamýšleli.

Ať žije skirmish!

Výborné je zdejší detailní nastavení skirmishe. Z parametrů hry si nastavíte vše, od rychlosti těžby a stavění, přes vypínání celých skupin jednotek až po fog of war a objevenost mapy na začátku. Navíc je vše krásně odstupňováno v pěti detailních stupních.

Dyzajn map je jako Warzone 2100

Mapy se odlišují barevným prostředím a jde jen o holé skály, nic vích. O nějakých zajímavých oživujících prvcích ve vzhledu map si můžeme nechat jen zdát. Stejně nemožný je dyzajn baráků, kde si myslím, že nic pitomějšího už vymyslet snad ani nemohli. Připomíná to RTS o dvacet let starší z úplného počátku realtime strategií. Naštěstí aspoň barevných prostředí map je docela dost.

Pomalý pohyb jednotek

Jednotky se po mapě doslova courají. Vypadá to, že místo obsazování a těžby zdrojů je hlavním strategickým prvkem hry to, jak rychle se armády dostanou na místo, což je skutečně pitomým konceptem. Jednotky se po mapě šinou opravdu strašně pomalu, vzhledem k velikosti map. Letecké jsou na tom jen o něco málo lépe.

Nechápu, jak takovou slátaninu mohl někdo v roce 2016 vůbec vydat do herního světa! Je to oslava idiocie v přímém přenosu. Zdá se, že jediným kladem jsou grafické efekty energetické palby vašich jednotek a to ještě nejsou nijak slavné.

Neskutečné! Ta hra je k pláči. Nenapadá mě jediná horší strategie, kterou jsem kdy v životě hrál!

Zdroj

Ashes of the Singularity. Oxide Games, Stardock Entertainment. Microsoft Windows. 2016. PC Game.