Vše je báječné do zlomu, než ze sebe přestanete dělat vola

O neuvědomované křivdě menšinám ve třetí a čtvrté generaci cizinectví ze stran hostitelů. Možnost nově vznikajícího primitivního (ničím nepodloženého) fundamentalismu dospívajících bývalých dětí cizinců. O neopětované znovunabyté velkoleposti.

Celé žití v cizině po prvním roce na střední škole v západní Evropě je jedna velká pohádka do toho okamžiku, než ze sebe přestanete dělat blbce, za jakého Vás dosud měli. Pokud se stále a rád nalézáte v první fázi učení jazyka, vše vám jde báječně od ruky a těšíte se jejich maximální nápomoci… 

Cizincovo dilema

Ovšem po takovém prvním půlroce až roce sami cítíte, že si budete muset vybrat: Mám ze sebe do konce života stále dělat vola, jak mě dosud znají? Pokud máte vysoké ego a máte sami sebe rádi, pak už to nemůžete déle snášet a musíte s pravdou ven.

Bod zlomu

Udělali jste rozhodnutí: Tak, teď už jazyk umím natolik, že i v nečekaných situacích dovedu přesně vysvětlit, jak jsem to myslel. Odteď již platí: Nebyla to chyba v komunikaci vlivem neporozumění jazyku jako doposud. Udělal jsem to v téhle situaci přesně takhle, protože jsem to takhle myslel, tu situaci dávno znám z Čech a dovedl jsem se s ní vždy dobře vypořádat. Tak jsem to tak úmyslně udělal. A takto jim to vysvětlíte, už to nesvedete na to, že jsem opět neporozuměl situaci.

V tu ránu, během týdne, se jim změníte před očima. Najednou již pro ně nejste usměvavý se vším souhlasící pablb - slušný hloupý cizinec; najednou začínáte jednat opět jako puberťák adekvátně k situaci, stejně jako byste jednal v Čechách. Ten tlak setrvalé vlastní nepochopenosti ve vás vře jako v sopce, a v momentě, kdy jim dáte najevo, že už vlastně nejste cizincem, v tom momentě ten vulkán vybuchl a není cesty zpět. Tím jste se dostal do druhé fáze cizinectví.

Po celou dobu jste si všechno musel nechat líbit jako usměvavý slušný vůl, který prostě až příliš často nerozumí řeči a oni vám to omlouvají, vodí vás za ručičku a učí ty jejich (často i) nesmysly (způsoby dělání věcí).

Odteď se ve vás znovu probudí rovnocenný člověk lidský

Mnoho činností znáte z mládí z Čech a dělal jste je v češtině doma dávno, v řadě z nich jste dokonce dosáhl perfekce, o které se jim ani nesnilo. Spoustu věcí umíte líp nebo umíte jinak - po česku. Některé věci jste dokonce používal denodenně už v době, kdy oni takovou věc ještě v životě nepotřebovali. 

Vsuvka příkladem

Pamatuji se, jak se mě, technologického mága netušených možností, ptala spolusedící Regina Walser, jestli mám zřízenou emailovou adresu (2002). To se mnou dost otřáslo, tak jsem jí vysvětlil, že mám čtyři už od roku 98 z dob analogových modemů. Jednu pro rodinné, jednu pro cizí, jednu pro diskusní fóra a jednu pokusnou pro aktivity na hraně zákona. A ještě jsem jí zatajil, že jsem je měl všechny nastavené v emailovém klientu (tehdy Outlook Express) a že si je vybírám denně po mnoho let, protože je prostě potřebuji, jako člověk počítačově zdatný. To bylo v době, kdy ještě většina národů vybírala maily přes tehdy ubohé webmaily. To se mě tenkrát hodně dotklo, protože jsem si uvědomil, za jakého vola mě dosud považovali. A to jen proto, že je člověk cizincem v nevhodnou dobu na nevhodném místě. Konec vsuvky.

Propast mezi vámi

Tím zříte ten propastný rozdíl - jsou to rakouští a lichtenštejnští naivní blbci, vesničané z hor. Přesně jako v seriálu Doktor z hor, o dementních problémech zaostalých horských důchodců. Kdybyste uměl němčinu tak jako češtinu, tak byste je ve většině úkonů rozsekal a roznesl v zubech. A ta jazyková situace se právě nyní obrací ve váš prospěch. Již přestáváte být slušným, ke všemu svolným troubou. Jakmile oni zjistí, že už je nepotřebujete, že většinu úkonů dokážete sami a lépe, tu jejich úsměv na tváři zamrzá. 

Nějak tuší, ale nikdy si to úplně neuvědomí, že  jejich pomocné berle nejsou už pro vás životně nutné. Dokonce se v určitých ohledech stávají železnou koulí na noze a oni to začínají tušit. Zhruba do dvou týdnů od této vaší proměny, kdy začínáte být opět člověkem, se to dozajista dozví celý jejich kolektiv. A to dokonce i učitelé jiných tříd. Kladou si otázku, co vlastně s Vámi. V řeči jste jim rovnocenný a řadu těžkých předmětů zvládáte bravurně. Navíc umíte desítky dalších úkonů a znáte tucty vědomostí odedávna z Čech, které jim také chcete všechny říci a ukázat. Najednou vidí, že se přes noc stáváte machrem a že se bez jejich pomoci obejdete. A dokonce bez pomoci to sám zvládnete tak, že nad tím i učitel kroutí hlavou, jak obyčejný student mohl dosáhnout takové perfekce. 

Balancování na hraně

A vy máte nově získané kamarády a známé, získané zprvu za hloupých cizineckých podmínek a najednou chcete, aby si vás vážili jako člověka, aby si vás cenili a můžete ještě tahat z rukávu další tuny věcí, typu: No tohle já jsem dělával v Čechách, ještě když vy jste za sebou tahali kačera. Jakýho? No dřevěnýho né? To jsou přece ty vaše kvalitní švýcarské ručně vyráběné hračky.

A rázem se mění Vaše i jejich vnímání celého vlastního života mezi nimi. Najednou máte vy i oni pocit, že jejich prostředí je pro vás trapně malé, že se v něm dusíte, že máte nedostatek Lebensraumu, jak by řekl jejich praděd Hitler. Najednou vy i oni uznáváte fakt, že jste se rázem stal novopečeným machrem, který je v každém úkonu, ve vší vlídnosti a skromnosti, nechá daleko za sebou,  pokud by to měl jako opravdu dělat vážně. A v tu chvíli to začíná! Po dvou týdnech si všichni již rozkecají, že jste novopečeným machrem, že jste někým, koho po jeden rok vlastně neznali, či ho měli za tupého blbce, jako třeba hluchoněmého.

Zamrzá jim písnička

Tím se mění všechno. Už na vás tak radostně nepokřikují na zastávce. Najednou se na vás dívají vážně. Najednou neví, jak se na vás vlastně dívat. Najednou zjišťují, že řadu předmětů, se kterými vám zpočátku pomáhali v němčině, najednou ovládáte tak, že byste mohl vyučovat Vy je! Pamatuji si, jak jsem třeba mému lichtenštejnskému kamarádu Eugenovi, který propadal z chemie, nabízel, že by mohl o víkendech dojíždět k nám do Švýcarska, že bych ho (tu jejich dětinskou) chemii zdarma doučoval, aby nepropadl, protože jinak to byl dobrý spolusedící a nechtěl jsem ho ztratit. Nicméně to byl pro něj takový šok, že úplně ztuhl a nereagoval. Že člověk, který uměl před rokem sotva vysvětlit, jak se jmenuje, je najednou geniálním chemikem a fyzikem známým po celé škole. Jednou jsem mu zas navrhoval, že bychom se mohli střídat a dělat úkoly z latiny na střídačku, abychom s tím furt neměli tolik práce. Že jeden by to pořádně doma udělal a druhý by to ve škole jenom opsal, aby tím neměl zkažené odpoledne, a příště bychom se vyměnili. Pro něj jakékoli návrhy ode mě, jako od bývalého zvláštního žáka, kterému se vše muselo vysvětlovat se zvláštní péčí, pro něj byly takové návrhy ode mě zcela devastující, že se stáhl do sebe, do dvou měsíců propadl z chemie i z latiny a pak už jsem ho nikdy neviděl! Zřejmě šel na kuchaře nebo co, protože úplně zmizel z gymnázia. A Rakušáci se s propadáním na gymnáziu rozhodně nepárali. Jakmile tam "student" neměl co dělat, dávali mu to celý rok sežrat a každý rok opouštěli brány gymnázia dva až tři lidé, kteří prostě odcházeli na rukodělné práce a bylo to tam daleko běžnější než u nás, kde je každý propadák, který nemá mezi intelektuální elitou co dělat, protěžován, přetěžuje a zdržuje celou třídu až do maturity. U nás je to prostě postsovětsky rovnostářské, kdy po celou docházku vlivem debilů jsou poškozováni ti nadaní. Ale zpět k nově znovunabyté velkoleposti:

Odteď už to musíte vzít pevně do ruky

Tahleta změna k  lepšímu, kdy přestáváte být cizincem a zase začínáte být člověkem, který v něčem výborně obstojí a se kterým se dá o mnoha oborech vyčerpávajícím způsobem mluvit; O tuhle změnu oni nestojí. Oni vás pořád chtějí mít usměvavým slušným ke všemu svolným mamlasem bez vlastní vůle, kterého berou ležérně, s humorem a s odstupem. A dosud bylo pro ně vtipné jej v jeho životním počínání pozorovat. Jakmile tuhle vaši změnu, že to se životem najednou myslíte vážně a po svém, rozpoznají, přestáváte být objektem jejich zájmu, přestávají vám pomáhat, přestávají na vás rozšafně pokřikovat o přestávkách. Najednou jakoby se lovci měnili v kořist. Najednou seznali, že oni sami jsou pro Vás potenciálním objektem kritického pozorování. Najednou totiž vědí, že je v řadě úkonů strčíte hravě do kapsy a k tomu se ještě mistrně domluvíte tajemným slovanským jazykem, kterému oni nerozumí slovo a z toho vám bezpochyby plyne celá řada jim zatajených výhod.

Konečné stadium cizinectví

Najednou jim to všechno dochází, najednou jim tuhne úsměv, dochází k opačné, ke druhé, a řekl bych finální fázi vašeho cizinectví. Teď když jste se jali jim to všechno, co umíte, konečně ukázat, když už němčina je vám druhou mateřštinou; najednou, když jste se jim osvětlil jako daleko menší blb, než si všichni mysleli, najednou vám začínají závidět a začínají se vás bát!

Být to u nás v Čechách, tak by si říkali, jakého hada si to hřáli na prsou! Přitom dosud nic amorálního neděláte, takže to si němcofonní naštěstí nikdy nedovolí myslet, že by vás brali neoprávněně přímo za zrádného hada. Prostě jim došlo, že o Vás měli jeden rok mylný názor. Oni jsou jednak féroví, zametají předsudky před svým vlastním prahem a často až chorobně dobromyslní vůči cizincům a neuvědomují si, že kdyby ti všichni turci získali nadpoloviční většinu, že by se rázem z rozšafných čtveráků změnili na ukrutné zavaděče nových pořádků. Ať tak či onak, vaše vztahy začínají prudce ochladat a to právě ve chvíli, kdy se teprve dostáváte do toho nejlepšího. Zrovna teď, když přestáváte býti cizincem a mohl byste usilovat být jedním z nich, člověkem lidským, který nejen všechno bravurně vykoná ve škole, ale kterého by si šlo i vážit jako mimoškolního kamaráda. Ne, právě tímto momentem nastal konec. Po dalším půlroce jsem se již přestal usmívat také i já a to jsem s nimi měl opravdu hodně trpělivosti a dával jim hodně šancí na zlepšení vztahů. Řekněme si to narovinu, oni o vás stojí jenom jako o neschopného cizince, kterému se všechno musí vše zvlášť vysvětlovat, ale najednou na vás přestali být zvědaví už jako na tajemného jinocha všestranně překypujícího dovedností na gymnáziu v Rakousku.

Radikalizace, extremismus, zrada společnosti - - konec rozšafného způsobu

A tohle seznání pak v těch muslimech v té Francii a Británii vede k jejich radikalizaci! Já je docela chápu. Jako s mladými a neschopnými s nimi byla neškodná sranda. Jako s dospělými, zdatnými a se stejným občanstvím (a přesto s cizinci na první pohled) s nimi najednou sranda není. A to jsem byl pouze Čech, Evropan, nelišící se ničím jiným než přízvukem teprve po pronesených větách. Teď si vemte, jak si začínají připadat čerstvě dospělí muži černí jako bota, lišící se vzhledem, oblečením, hudbou, náboženstvím, stravou, politickými názory... Mladí muži, kteří se najednou začínají, aby toho nebylo málo, zajímat o ženy jinak než jako o děti opačného pohlaví. Čerství muži, kteří chtějí dostat dobré zaměstnání a být sami sebou v nově nabyté vlasti. Najednou narážejí na dosud netušený odpor, se kterým se po celé dětství jako neškodní moulové nesetkali. Jako děti mohli všechno a jako mladí dospělí najednou nemůžou to hlavní, na co se 20 let ve školách připravovali!

To je skutečný průser. Takhle pak nastává radikalizace ve třetí generaci cizinectví. Ti dědové a otcové to jako uklízeči a prodavači v občerstvení ještě zvládli - obětovali se pro budoucnost mladých. Ale když ta mladá generace najednou nemůže být těmi lékaři, právníky a architekty s vlastní vilou a mercedýskem, až takhle pozdě si uvědomují dosud netušené zlo (křivdu). I já jako mírný moudrý pasivní Čech jsem kolikrát chtěl vraždit nebo aspoň zanadávat si a říci jim narovinu, co si o tom jejich dětinském konání myslím. Já se vůbec nedivím, že ti mladí muslimové se chápou střelných zbraní a sekají lidi mačetami, které si k tomu účelu posvátně vyrobili. Prostě se to celé dostalo až do stádia, kdy mírné řešení neexistuje, kdy člověk potřebuje vzít do ruky meč nebo něco z oceli, a důrazně jim to vysvětlit. Je to jako ve vikingském rčení: Svá tvrzení musíme podepřít svými argumenty a svou ocelí. Jeden jihoafrický běloch mi kdysi povídal, a tam rozumí kulturním rozdílům lépe než jinde ve světě, že rozdílné řeči jsou tu od toho, aby se národy nemísily. Ale tohleto, a myslel globalizaci (multikulturalismus) rychlostí letadel, to je skutečný průser! Jedinci, kterému se dlouho křivdilo z nepochopení poté stačí sebemenší záminka, aby se jal spáchat něco výbušně nápadného. Ti muslimové navíc k tomu připočítávají svůj kulturní šok, a náboženství jim diktuje další příčky do životního žebříčku, které my rozumní středoevropští ateisté vůbec nemáme.

Preventivní řešení neexistuje

Jak se tohle dá řešit? Tam jsem zatím od politiků neslyšel jediný správný nápad, jak křivdu třetí (spíš čtvrté) generace cizinectví vyřešit. Policií a zákonem jenom potlačují následky, když už někomu rupne v kebuli. Ale pravé řešení toho nežádoucího následku globalizace, míchání kultur, zřejmě neexistuje. My Češi máme tento sociální jev dobře patrný na Vietnamcích. Zatím jsou to usměvaví hodní čtveráci, ale jejich čtvrtá a pátá generace dospívajících mužů už se s tím nespokojí. Však uvidíme za pár let, co se z toho ještě vyvrbí. Nedivil bych se příchodu nových politických stran, např. pro subnárodní sebeuvědomění českých Vietnamců! 

Jako Češi máme štěstí v neštěstí

V jednom nám Čechům historie hraje pěkně do karet: Zaplať pánbů za každého českého Vietnamce či Ukrajince. Jsou v podstatě dobří a stejní jako my v kultuře i v ateismu. A jimi se kapacita na pojmutí cizinců u nás vyčerpá a tak se k nám už legálně nebudou moci dostávat ti osmahlí, divocí, se kterými neexistuje kulturní rozprávka. V podstatě je dobře, že Češi nikdy neměli kolonie!

Problém, o kterém hostitelská většina jen sotva vůbec ví, se stává pastí pekelnou, jakmile menšina přerůstá většinu. Ještě uvidíme, co nám časem přinese situace s Ukrajinci. Ať to bude cokoli, rozhodně se to odbyde ve větším klidu než s čuramedány s turbanem na hlavě! Kdysi jsem zažil, že se mi po několik let honily hlavou jejich divoké myšlenky, ale to už je dávno…