XM1219 ARV-A-L MULE
Armed Robotic Vehicle
U.S. experimentální robot
Nadějné americké (U.S.) vozidlo MULE bylo po roce 2000 vyvíjeno pro rozsáhlý program americké armády Future Combat Systems. Tato jeho konkrétní součást se jmenovala Multi-Mission Unmanned Ground Vehicle, a měla za cíl vytvořit autonomní vozidlo budoucnosti: Multifunction Utility Logistics and Equipment Vehicle. Vozítko budoucnosti vyvíjel slavný Lockheed Martin spolu s Boeing Company.
Konktrétním bojovým prototypem založeným na platformě MULE, bylo ARV-A-L MULE. Bohužel 2011 byl celý program FCS zrušen jako příliš dobrý a drahý. Bylo zajímavé, že bojová varianta vozu byla vyvíjena jako první a od výzvědné varianty Reconnaissance, Surveillance and Target Acquisition (RSTA) se ustoupilo již po krátké době vývoje.
XM1219 bezposádkový autonomní prototyp v sobě integroval protitankovou a protipěchotní zbraň spolu s pozorovacími a výzvědnými prostředky, které dohromady sloužilo jako vzdálený navaděč zbraňových systémů provázaných v síťové operaci. Měl být nasazován do nejnebezpečnějších okrajů spřáteleného území, kam se armádě nechtělo posílat lidské vojáky. Prvním kandidátem místa na vyzkoušení byly protidrogové operace v mezoamerice.
Vozidlo mělo být šestikolovým diesel-elektrickým hybridem s hmotností 2,5 tuny. Vozidlo se dalo dálkově ovládat vylepšeným ovladačem z Xboxu 360. Robot dokázal překročit jeden metr překážky na výšku i na šířku, brodit se vodou do hloubky 0,5 m a vyjet svah o sklonu 40 %.
Hlavní součástí robota je ale nepřekvapivě software! Zde se stále více ukazoval další prostor pro již nesčetná zlepšení a vývojáři zřejmě zahořkli a nechali se zvyklat nedostatečností softwaru. To zřejmě byl zásadní důvod ke zrušení. Jinak popisy testování hardwarových součástí neobsahují zmínky o chybách. Zkušební deník vývojářů (publikovaných pár stran) zní velmi optimisticky ba přímo nadšeně! Já bych robota dokončil za každou cenu i kdyby byl hloupý, ovšem to tehdy neplatilo pro americký kongres.
Pro robot byl vyvinut jeden z prvních opravdových autonomních navigačních systémů. Ten měl za úkol dělat vlastně to, co známe z počítačových her: Měl následovat dráhu podle nastavených waypointů, k tomu měl umět improvizovat s drahou vlastní. Měl znát rozmístění a směřování všech svých spřátelených objektů v okolí a brát ho v úvahu při rozhodování. Měl kupříkladu tři senzory vizuálního vnímání, z nichž měl vybírat podle světelných podmínek. Měl detekovat terénní překážky a objekty před sebou podle milimetrového radaru a umět se s nimi vypořádat. Robot měl servírovat data z GPS a ze svých senzorů případným vojákům kolem sebe. K tomu všemu však měl ještě mířit a střílet. To celé už přecejen zaznívá jako téma daleké budoucnosti.
Narazil jsem na zmínku německého technika robotů, že pokud by měl tehdy robot umět doopravdy zpracovávat všechna data z čidel a rozhodovat se jimi, potřeboval by na to superpočítač. Z toho vychází, že software byl nakonec asi tím nejslabším článkem, kvůli kterému byl projekt zrušen. Zřejmě se rozhodli počkat o 10-20 let. Dnes vidíme, že po 2020 již celá řádka takovýchto robotů skutečně existuje a jsou docela všední záležitostí.
Vozidlo mělo být přepravovatelné vzduchem pomocí všech typů vrtulníků (včetně podvěsu UH-60).
Zdroje
https://www.afcea.org/content/robot-navigation-system-readies-prime-time
https://www.militaryfactory.com/armor/detail.php?armor_id=314