Wolcen - izometrické RPG jako Diablo 2 po 20. letech

Takhle mělo tenkrát v roce 2000 vypadat nepovedené Diablo 2! Bohužel o 20 let později už to není žádný nářez.

Výrobcům se povedlo utvořit hru tak, aby stále byla zábavná a přitom se vyhnula katastrofálně zpackanému Titan Questu. Tam byla hra sice dlouhatánská až nekonečná, ale stále v tomtéž prostředí  středomořského pobřeží a sice jste pořád vylepšoval dovednosti postavy, ale dovednost nepřátel tomu rostla úměrně, takže to nebylo k ničemu a hráč nikdy neviděl žádný pokrok. Wolcen se povedl udělat tak, že se hráč cítí vysloveně jako v Diablu. Takhle mělo tenkrát v roce 2000 vypadat nepovedené a přesto slavné Diablo 2! S vidinou Diabla 1 jsem tenkrát v roce 2000 čekal dnešní Wolcen, kterému však příchod na svět trval o dalších 20 let déle.

Ano, váš herní charakter je víceúčelový. Můžete ho vyvíjet spíše jako válečníka, lukostřelce nebo kouzelníka a já jsem si oblíbil zvláštní druh hraní za nekromanta, přesně jako v Diablu 2, využívajícího družinu svých nemrtvých. Styl nekromanta je přesně jako v D2: Družina bojových kostlivců, menší družina kostlivých mágů a jeden velký golem. Osvědčené postupy, avšak v dechberoucím grafickém zpracování po roce 2020! Vývoj postavy je naplánován na hodně dlouhou dobu a přesto nelevelujete každých pět minut. Délka hry musí být obrovská. Nedovedu si představit člověka, který by to vydržel hrát až do konečného stádia rozvoje dovedností postavy. Naplánováno od tvůrců je toho opravdu přehršel. Krásné, svižné, fungující. ˇˇCistá řežba přerušovaná mírným dějovým příběhem. Nekonečná a stále zábavná, stále se zde nabízí nějaké ozvláštnení hraní na nových úrovních, takže pořád máte co zkoušet. Herní postupy jednotlivých povolání se neuvěřitelně liší a přesto všechny fungují. Pro ortodoxního Diablistu je to vyslovená radost!

Magenergie se volně přelévá mezi magickou energií kouzelníka (Wisdom) a energií na bojovnické údery válečníka (Fury). Když už nemáte dostatek jedné, využívejte druhou, mezitím se vám první doplní! Máte prokládané postupy bojových chvatů a kouzel tak, že střídavě využíváte jednu i druhou veličinu a tím nepřátele kosíte i po více kusech, jak na běžícím pásu.

Časem vám přibudou vaše vlastní nestvůry. Pomáhají vám v boji a není jich málo. Dá se navíc naskinovat jejich barva a dokonce druh damage. Můžete například zvolit, zda kostlouši metají blesky nebo lávu nebo proudy krvavé energie. Na 18. úrovni mám již čtyři kostlivce s meči, kteří samostatně běhají vstříc mým nepřátelům a kosí je nablízko. Pak mám tři railgunnery, kteří se drží vzadu a fungují jako ostřelovači na dálku. Ačkoli ve hře není výslovně charakter necromancer, povoláváním nestvůr k boji (summon) ho silně připomíná.

Ruku v ruce s tím jde i obtížnost. Hra bohužel nabízí jenom dva stupně obtížnosti, přičemž ta těžší je dosažitelná až po dokončení kampaně na lehčí. Jestliže mám sedm vlastních permanentně vykouzlených spolubojovníků, pak obtížnost hry je dětinská. Můžu si volit zda chci silnější kostlivce nebo jejich vyšší počet. Nemusím už vůbec bojovat, jenom chodím po nových lokacích a moje armáda vyřídí špinavou práci za mě. Takto je to bohužel až příliš snadná hira. Kdyby jako šlo do tuhého, tak nepřátele po desítkách sežehnu svými přesně naváděnými blesky, které si piplám od začátku hry, takže jsou nepřemožitelné.

Elektrické či libovolně naskinované blesky, přeskakují na všechny nepřátele na poli čímž je kosí ve vteřinách. Blesky spotřebovávají wisdom a naopak generují fury. A to je právě ta nepřekonatelná kombinace. Jako druhou bojovou schopnost mám isotonic ray, v podstatě těžký kulomet, který spotřebovává fury a mezitím generuje wisdom. Takže střídavě sesílám jedno nebo druhé, podle toho, jestli mám víc wisdomu nebo fury. A takto donekonečna kosím tolik nepřátel, kolik jich hra přede mne postaví. Až se divím, že přes to všechno mne hra pořád docela baví, i když vidím, že s ní brzy přestanu, protože je mi jasné, že nějakých zásadních zvratů ve stylu hraní se již nedočkám.

Filtry předmětů v inventáři jsou úžasným nápadem. Díky nim se označí jen kouzelné a unikátní věci. Obyčejné předměty sice z úložišť vypadnou, ale již nejdou sebrat ani omylem. Tohle v Diablu nebylo. A z mrtvých nepřátel padají desítky předmětů všech kategorií se čtyřma až sedmi vlastnostmi, takže nakonec je úplně jedno, co vlastně berete.

Postava je víceúčelová. Má sice čtyři možnosti rozvoje stromu schopností, ale vlastně pořád děláte všechno najednou. Skvělá je zde vynalézavost kouzel. Kouzla jsou zde dvou typů. Spíše bojová, jako třeba létající nože a spíše kouzelnická, jako třeba útočné blesky. Jsou zde i velmi vynalézavé kousky patřící spíše nekromantovi, jako konvertování nestvůr na svoji stranu, vybuchující mrtvoly, zelený bahenní golem… prostě klasika od dob Diabla 2.

Grafika je vyvedena skvěle. Nestvůry i prostředí jsou dokonale vykreslené do nejmenšího detailu. Snad proto také je Wolcen jako izometrické erpégéčko tolik hardwarově náročný. Průběh hry vypadá jako nesrovnatelně krásnější Diablo 2.

Kosíte zástupy nestvůr a plníte si inventář věcmi, které nepřátelé ve smrtelné křeči vyhodí. Jakmile máte naplněn inventář k prasknutí, že už další věc nepojme, vykouzlíte si Town Portal a šupky do města a všechno prodat. Osobně jsem po celou hru jenom hromadil peníze, za které jsem nakonec ani nic nekupoval. Z nestvůr toho padá taková přehršel, že nic dalšího kupovat nepotřebujete. Ani tak jsem nestíhal sžít se se všemi kouzly a schopnostmi, které mi tento životní styl všechny dovoloval. 

Celá hra je prostě lepším, krásnějším, novějším a hw náročnějším Diablem.

Zdroj

Wolcen: Lords of Mayhem. Wolcen Studio. Microsoft Windows. 2023. PC game.